Čís. 10963.

Právní význam mezitímního určovacího návrhu musí přesahovati rámec základního sporu. Právo, jež jím. má býti zjištěno, nesmí se vyčerpávati v nároku uplatňovaném žalobou. Nepřípustným jest mezitímní určovací návrh, o němž musí býti již k žalobě rozhodnuto s účinkem právní moci.
(Rozh. ze dne 8. září 1931, R I 527/31.)
Za řízení o žalobě na vyklizení bytu vznesla žalovaná mezitímní určovací návrh, by bylo zjištěno, že žalované přísluší k bytu v domě žalobců doživotní užívací právo. Soud prvé stolice nepřipustil mezitímní určovací návrh, soud druhé stolice ho připustil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Vývody dovolacího rekursu, jímž napadají žalobci pro nesprávné právní posouzení věci usnesení rekursního soudu, vrcholí v tom, že mezitímní určovací návrh jest nepřípustný, jsa totožným s věcnými námitkami, jimiž se bráni žalovaná proti žalobnímu nároku, a mělo býti proto rozhodnuto soudem jen o těchto námitkách, nikoli také o návrhu. Názor stěžovatelů jest mylný. Právní význam mezitímního určovacího návrhu, jejž učiniti dovoluje zákon podle §§ 236 a 259 druhý odstavec c. ř. s. i žalobci i žalovanému, musí ovšem — má-li býti vůbec potřebným určiti právo nebo právní poměr — přesahovati rámec základního sporu a proto se také právo, které se má zjistiti, nesmí vyčerpávati v nároku uplatňovaném žalobou, neboť jinak není potřeba, by se zjišťovalo. Důsledkem toho jest také zbytečný a tím nepřípustný mezitímní určovací návrh, jímž se má určití právo nebo právní poměr, o němž musí býti již k žalobě rozhodnuto s účinkem právní moci (Neumann str. 993). O takový případ mezitímního určovacího návrhu tu však nejde. Vždyť při posuzování věci s hlediska uplatňovaného žalobci nebylo by o právním poměru tvrzeném žalovanou v rozsudku o žalobě rozhodnuto s účinkem právní moci, nýbrž bylo by o něm rozhodnuto jen v rozsudkových důvodech, tudíž bez účinku právní moci. Žalovaná by takto vůbec nedosáhla cíle, jejž sleduje. Navrhované určení právního poměru jde v souzeném případě přes rámec sporu stran, neboť rozřešením poměru toho s právní mocí byla by rozřešena nejen otázka žalobního nároku, nýbrž i jiné sporné otázky vzešlé po případě v budoucnosti mezi stranami z poměru založeného mezi nimi tím, že žalovaná bydlí nebo bude bydleti v bytě uvedeném v žalobě.

Citace:

Čís. 10963.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 113-114.