— Čís. 5841 —
442
Čís. 5841.
Pokud hostinský neručí za úraz, jenž stal se při koulení kuželek diváku, přihlížejícímu hře v kuželky, tím, že ho zasáhla hozená koule.
(Rozh. ze dne 11. března 1926, Rv I 2024/25.)
Nedospělý žalobce súčastnil se se svými rodiči zahradní slavnosti žalovaného a, přihlížeje hře v kuželky, byl zasažen koulí, hozenou jedním z koulejících, a těžce poraněn. Žalobní nárok na náhradu škody proti hostinskému procesní soud prvé stolice uznal, odvolací soud neuznal důvodem po právu. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání mimo jiné z těchto
důvodů:
Nesprávné právní posouzení spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud uznal, že pořadatelstvo mělo stejné, ne-li větší právo disponovati — Čís. 5841 —
443
zahradou a nedovoliti v zahradě hry, které by ohrožovaly někoho, a že proto žalovaný nemá viny na jeho úrazu. Dovolatel při tom předpokládá, že bylo výhradně povinností žalovaného, by dbal o pořádek a o bezpečnost hostí. Dovolatel se tu rozchází s odvolacím zjištěním, podle kterého úraz žalobcův byl způsoben tím, že se hráči Františku K-ovi při koulení vysmekla koule z ruky a letěla, nedotknuvši se kuželníkové dráhy, z kuželníkového prostoru ven, při čemž zasáhla dovolatele, stojícího u kuželníku, do hlavy. Odvolací soud tímto tedy zjišťuje, že ku žalobcovu úrazu nedošlo následkem vadnosti kuželníku, ani bezprostředně tím, že vůbec bylo hráno o slavnosti, nebo že mezi kuželníkem a stoly v zahradě, tehdy přeplněné hosty, byla prostora jen asi 2 kroky široká, nýbrž že došlo k úrazu výhradně neobratností a špatnou hrou hráče. Dovolací soud při tom uvažuje, že ku dovolatelovu úrazu bylo by za zjištěných okolností došlo, i kdyby celá zahrada byla liduprázdná, a kdyby v ní čsl. církev vůbec nepořádala nijaké slavnosti, neboť k úrazu došlo jenom proto, poněvadž dovolatel, jenž ovšem jako desítiletý chlapec může činiti nároky na ochranný dozor svých rodičů, a jenž se neměl za těchto okolností postaviti tak blízko kuželníku, by byl ohrožen létajícími koulemi hráčů, házejících je místo po kuželníku do obecenstva, nedbal, dospělému člověku ovšem pochopitelné (§ 1297 obč. zák.), opatrnosti a postavil se ke kuželníku tak, že byl hráčem Františkem K-em těžce zraněn do hlavy. Nebylo tedy mezi dovolatelovým úrazem a mezi okolností, že žalovaný má pro své hosty ve své zahradě také kuželník, z něhož za hru vybral v tomto případě poplatek, souvislosti příčinné, a odvolací soud poukazuje právem k tomu, že kuželník sám a hra v kuželky není ničím, co by již svou povahou ohrožovalo tělesnou bezpečnost, jelikož při pravidelné a správné hře v kuželky nehrozívá od koulí tam vrhaných na dva kroky vedle kuželníku nějaké nebezpečenství ani tenkráte, když náhodou povyskočí, nebo se při prudkém hodu odrazí nějaká koule. Ovšem odvolací soud mluví o pouhé náhodě, tedy o náhodě podle §u 1311 prvé věty obč. zák., ale ta vzhledem ku osobě žalovaného v této rozepři, v níž přece nejde o žalobu proti Františku K-ovi, nepřichází vůbec v úvahu. Pokouší-li se dovolatel z udánlivé náhody Františka K-a učiniti náhodu žalovaným zaviněnou v ten způsob, že dovolil hráti na kuželníku úředně nekolaudovaném, tedy náhodu podle §u 1311 druhé věty obč. zák., dlužno uvážiti, že okolnost, že z neobratných rukou hráčových vyletěla koule a zasáhla dovolatele do hlavy, je na kolaudaci kuželníku úplně nezávislá, nehledíc ani k tomu, že si dovolatel sám zjišťuje okolnost, že kuželník nebyl kolaudován, a že tato okolnost ani nebyla zjišťována nižšími soudy. Dovolatel ovšem míní dále, že, i kdyby byl kuželník kolaudován, nebyl by žalovaný prost veškeré zodpovědnosti, poněvadž i pak by bylo jeho povinností, aby učinil taková opatření, by nikdo nepřišel k úrazu. Tu má dovolatel zřejmě na mysli normální opatrnost podle §u 1297 obč. zák., jenom že přehlíží, že tato nesahá za hranice pravidel obyčejného života, že na nikom nemůže býti požadováno více opatrnosti, nežli jí podle obyčejného rozumu ukládá obyčejný život. To vystihl odvolací soud svou zmínkou, že kuželník sám a hra na něm není něčím, co by ohrožovalo svou povahou tělesnou bezpečnost, co by tedy vyžadovalo nějakých opatření zvláštních. Tvrdí-li dovolatel, že žalovaný uznal svou vinu tím, že nyní již opatřil kuželník po celé levé straně směřující do zahrady silnou sítí drátěnou, což je arci novotou v dovolacím řízení podle §u 504 c. ř. s. nepřípustnou, nemohlo by v tom, i když k tomu mohlo býti přihlíženo v dovolacím řízení, býti spatřováno uznání vlastní viny, neboť všední život nevyžaduje takových zvláštních opatření bezpečnostních a takové nazírání na potřebu ochranných sítí, učinilo by život nesnesitelným břemenem. Posléz míní dovolatel, že okolnost, že Františku K-ovi vyletěla koule z ruky dříve, nežli snad zamýšlel, rovněž není příhodou neobvyklou nebo dokonce takovou, se kterou by nebylo nutno počítati, že každý znalec hry v kuželky potvrdí, že stane se i nejlepšímu a nejzručnějšímu hráči, že se mu koule vysmekne z ruky, že se to tím spíše může státi méně zručnému hráči, že již z toho důvodu bylo povinností žalovaného, by učinil bezpečnostní opatření, a že proto nejde v tomto případě o náhodu, se kterou nelze počítati, nebo které by se nedalo zabrániti. Ani v tomto směru není podle čís. 4 §u 503 c. ř. s. uplatněný důvod dovolací opodstatněn, neboť jde jen o žalovaného a nejde o Františka K-a, který nebyl žalován, tedy také nejde o náhodu Františku K-ovi sběhlou. Nižší soudy neučinily ze svědecké výpovědi Františka K-a nijakého zjištění, takže nepovšimnuto zůstalo udání tohoto svědka, podle kterého koulel pravou rukou, kdežto levou má pochroumanou tak, že do ní nemůže ani ničeho vzíti a je následkem pochroumané levé ruky 76% invalida. Nedostatek tohoto zjištění nebyl dovolatelem vytýkán, a také dovolací soud neshledal, že by s hlediska dovolacího důvodu podle čís. 4 §u 503 c. ř. s. bylo zapotřebí hleděti k tomuto nedostatku, — neboť není úkolem této rozepře, aby bylo v ní řešeno, zdali lze v jednání Františka K-a spatřovati zavinění, či pouhou náhodu.