Čís. 11276.

Společnost podle §§ 1175 a násl. obč. zák.
Placení úroků z nadhodnoty hypotéky, váznoucí na společné nemovitosti, podle nálezu říšsko-německého soudu o zhodnocení, jest společenskou výlohou, již mají nésti všichni společníci, ujednavší společenskou smlouvu o koupi nemovitosti na výdělek. Tak jest tomu i s útratami sporu o zhodnocení, jenž byl zahájen proti všem společníkům a skončil jich odsouzením k zhodnocení rukou společnou a nerozdílnou. Zaplatil-li tyto výlohy jeden ze společníků, může se hojiti postihem poměrně na ostatních společnících.
(Rozh. ze dne 18. prosince 1931, Rv I 1678/30.) Žalobce koupil roku 1923 společně se žalovaným dům v Německu, jejž napotom se ziskem prodali, zaplativše před tím hypotéku váznoucí na domě. Hypotékární věřitel vznesl napotom zhodnocovací nárok, jemuž bylo říšskoněmeckým soudem vyhověno a žalobce i žalovaní byli uznáni povinnými zaplatiti úroky z nadhodnoty hypotéky a útraty sporu. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce, zaplativší úroky z nadhodnoty i útraty zhodnocovacího sporu, na žalovaném náhrady polovice jím zaplacených úroků z nadhodnoty hypotéky a polovice útrat sporu o zhodnocení. Procesní soud prvé stolice uznal žalovaného povinným, by nahradil žalobci polovinu úroků z nadhodnoty hypotéky, zamítl však žalobu, pokud se domáhala náhrady polovice útrat sporu. Odvolací soud nevyhověl odvolání ani té ani oné strany.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaného, vyhověl však dovolání žalobce a přisoudil mu i náhradu polovice útrat sporu.
Důvody:
Žalobce domáhá se na žalovaném náhrady polovice jím zaplacených úroků z nadhodnoty hypotéky, jež byla určena podle německého zákona o zhodnocení pohledávek a vázla na nemovitosti, kterou žalobce spolu se žalovaným koupil a pak se ziskem prodal. Dále se domáhá náhrady polovice útrat sporu o zhodnocení, k jichž zaplacení byl německým soudem odsouzen a jež sám zaplatil. Jako žalobní důvod uvedl žalobce, že šlo o dluh solidární a že jest žalovaný povinen nahraditi mu polovici z důvodu společenství (při nákupu a prodeji domu, zatíženého nadhodnocenou hypotékou). Podle § 1193 a 1197 obč. zák. dělí se zisk a ztráta mezi společníky podle poměru podílů, takže společníci hradí společné dluhy a i společenské výlohy podle poměru svých podílů. Zaplatí-li jeden společník společenské výlohy, jež měli hraditi podle svých podílů oba, jest oprávněn od druhých společníků žádati náhradu postihem, ježto jinak, kdyby sám nesl ony výlohy a nemohl je súčtovati při výpočtu zisku, byl by zkrácen ve prospěch druhých společníků. Není sporu o tom, že žalobce se žalovaným koupili dům na polovici, takže měli na polovic míti zisk i nésti ztrátu, a není ani sporné, že si výtěžek za dům mezi sebe již rozdělili. Jiný společenský poměr nebyl za sporu žalovaným tvrzen. Žalobce byl by zkrácen na zisku, kdyby sám měl nésti úroky z nadhodnocené hypotéky a útraty sporu o zhodnocení, ačkoli hypotéka vázla na společném domě a byla oběma společníky převzata. Jest proto žalovaný povinen podle svého podílu k úhradě těchto výloh přispěti a žalobce jest oprávněn postihem se domáhati zaplacení poměrné části těchto společenských výloh, které zaplatil sám (§ 896 obč. zák.). Ke zhodnocení převzaté hypotéky byli odsouzeni oba žalovaní rukou společnou a nedílnou. Není třeba se obírati otázkou, zda nálezy říšsko-německého soudu o zhodnocení jsou vykonatelné v tuzemsku, záleží jen na tom, zda řečené výlohy jsou výlohami společenskými, zda vzešly ze společenské smlouvy a z toho důvodu, že žalobce se žalovaným společně koupili dům na společný výdělek. Pro tuto otázku nemá vykonatelnost nálezu o zhodnocení významu. Že placení úroků z nadhodnoty, určené zhodnocovacím nálezem, bylo výlohou společenskou, kterou mají nésti oba společníci již proto, že ujednali společenskou smlouvu o koupi domu na výdělek, nepotřebuje bližšího odůvodnění. Stejně jest tomu však i s útratami sporu o zhodnocení, který byl zahájen proti oběma společníkům a skončil jich odsouzením k zhodnocení rukou společnou a nedílnou. Ostatně byly také žalovanému uloženy útraty sporu o zhodnocení jako solidárnímu dlužníku se žalobcem (rozsudek ze dne 12. července 1927). Nezáleží na tom, že později byla výše útrat ustanovena jen proti žalobci. Tím nepřestaly býti útraty společenskou výlohou, kterou měli nésti oba společníci z polovice, a zaplatil-li výlohy jeden z nich, mohl se ho jíti postihem poměrně na druhém. Námitky žalovaného, že nebylo podmínek pro zhodnocení podle zákona, zejména proto, že se ohláška nároku stala opožděně, a že nešlo o zhodnocení osobního dluhu, nejsou proti žalobci opodstatněny již proto, že žalovaný ani netvrdí, že se námitkou opožděnosti a nedostatkem podmínek ve sporu o zhodnocení bránil. Tyto okolnosti by nevylučovaly, že náklady súročení a útraty sporu jsou společenskou výlohou.

Citace:

č. 11276. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 666-668.