Čís. 15804.

Bylo-li kupiteli (firmě sídlící v cizině) znemožněno zaplaceni kupní ceny v efektivních dolarech a vyvinuly-li se devisové poměry ve státě sídla (bydliště) kupitele v době dospělosti plnění tak, že nastala neočekávaně a nepředvídaně právní a tím i hospodářská nejistota, je prodatel oprávněn odstoupiti od trhové smlouvy.
(Rozh. ze dne 6. února 1937, Rv I 433/35.)
Žalující firma (mající sídlo v Jugoslávii) koupila od žalované firmy (v Československu) zboží, jež mělo býti dodáno podle možnosti k 1. dubnu 1932; zboží mělo býti zaplaceno v dolarech (efektivně). Poněvadž zboží nebylo žalující firmě dodáno, domáhá se tato firma na žalované náhrady škody pro nesplnění smlouvy. Proti žalobě namítla žalovaná, že není povinna plniti, hledíc k předpisu § 1052 obč. zák., poněvadž zatím se hospodářské poměry v Jugoslávii staly nejistými; bylť v Jugoslávii dolar vyloučen z volného obchodu, dluhy se jím nesměly platiti a zahraniční dluhy mohly býti zaplaceny jen složením dinárů na vázaný účet Národní banky jugoslávské, při čemž doložka o placení v cizí měně efektivně byla pokládána za nezávaznou, takže žalovaná neměla jistotu, kdy by vůbec došla zaplacení za dodávky. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Po právní stránce posoudil odvolací soud věc správně, uznal-li, že žalovaná nebyla povinna objednávku splniti. Žalovaná se dovolává podstatné změny poměrů, které tu byly v době smlouvy, a odepřela proto plniti předem zboží bez hotového zaplacení neb aspoň zajištění vzájemného peněžního plnění žalobkynina. V souzeném případě jest věc posuzovati obdobně, jako by mezi stranami hned od počátku byla stanovena rozvazovací podmínka ve smyslu zásady »rebus sic stanfibus« tak, že nastane zrušení smlouvy, když podmínka ta nastane. Že tomu tak bylo i v souzeném případě, vychází z toho, že cena trhová za zboží, jež mělo býti žalobkyni do Jugoslávie zasláno, byla sjednána v efektivních amerických dolarech (čl. 336 obch. zák.) a že v době smlouvy byl dovozce (žalobkyně) také s to, hledíc k devisovým předpisům tehdy v Jugoslávii platným, svému závazku dostáti. Podle dobrozdání znalce však od 8. března 1932 Národní banka jugoslávská žádných devis nepovolovala a nastaly poté poměry, které důvodně vzbuzovaly pochybnosti, bude-li si žalobkyně moci v době splatnosti ceny trhové potřebné dolary opatřiti. Dne 28. března 1932: pak byla v Jugoslávii vydáno nařízení, podle něhož pro platy do ciziny bylo zřízeno u Národní banky jugoslávské uzavřené konto pro zahraniční věřitele v dinárech a doložka o placení v efektivní cizí měně byla pokládána za nezávaznou. Podle toho zvěděla žalovaná až v době dodací, že důsledkem vládního opatření Jugoslávie nebude možno žalobkyni v efektivních dolarech smlouvu splniti. Na právním stavu nemění nic, že pak došlo 22. června 1932 ke clearingovému ujednání mezi Jugoslávií a Československem, neboť i pak mohla žalovaná podle dobrozdání znalce dosáhnouti zaplacení v době pěti až šesti měsíců po, splatnosti, a to jen v dinárech přepočítaných na československé koruny, nikoli však v efektivních dolarech. Jak podle dobrozdání znalce, tak podle zprávy Národní banky československé bylo vysvětlitelno, že žalovaná koncem března 1932 odmítla plnění smlouvy se zřetelem na nejistotu, obdrží-li zaplacení vůbec a po případě kdy, a že tedy po zjištění platebních překážek devisových od smlouvy ustoupila (§ 918 obč. zák). Dovolací soud pokládá ustoupení to za právně odůvodněné. Tím, co ve sporu zjištěno, bylo nejen žalobkyni znemožněno zaplacení v efektivních dolarech, ale i jinak vyvinuly se poměry devisové v Jugoslávii v době dospělosti plnění žalované tak, že nastala neočekávaně a nepředvídaně právní a tím i hospodářská nejistota. Nebylo lze proto od žalované rozumně žádati, aby dodávala zboží na úvěr do ciziny, když žalobkyně, byvši vyzvána k zajištění svého protiplnění, tak neučinila. Nastal tedy pro žalovanou prodatelku a dodavatelku podobný případ jako v § 1052 obč. zák., když se stane druhý smluvník nejistým. Že bylo žalobkyni znemožněno smluvní plnění výše uvedenými opatřeními vládními, nelze klásti na vrub žalované (srv. též názor vyslovený ve Staubově komentáři k obch. zák. z r. 1936, II. sv., str. 396 p. v. a 397 k čl. 336 obch. zák.). Se zřetelem na to, co uvedeno, netřeba se zabývati otázkou, zda by žalobkyně nemohla dožadovati plnění již pro nedodržení formálních předpokladů podle podmínek uzávěrky a usancí Pražské bursy pro zboží a cenné papíry.

Citace:

Čís. 15804. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 157-158.