Čís. 16201.

Odpovědnost majitelů domů za pád římsy.
Majitelé domů odpovídají podle § 1319 obč. zák. nikoli jen za obyčejnou péči (§ 1297 obč. zák.), nýbrž za péči zostřenou se zřením na to, že se třetí osoby nemohou vůbec nebo jen ztěží chrániti před hrozícím nebezpečím. Důkazní břímě, že byla vynaložena veškerá péče nutná k odvrácení nebezpečí, jest na majiteli domu. Takovouto péčí jest ona péče, kterou lze podle názoru životního styku, podle poměrů a stavu věci rozumně od majitelů domu očekávati. Pokud je tomu tak, dal-li majitel dům prohlédnouti příslušnými odborníky.
(Rozh. ze dne 16. června 1937, Rv I 94/36.)
Žaloba na náhradu škody, jíž se žalobkyně domáhala na žalované majitelce domu proto, že jí byl způsoben úraz pádem části podkrovní římsy, jež se utrhla a žalobkyni zasáhla, byla zamítnuta soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Po právní stránce (§ 503 č. 4 c. ř. s.) jest žalobkyni přisvědčiti, že zákon v § 1319 obč. zák. neukládá majitelům domů toliko obyčejnou péči o stav domu, jak ji má na mysli předpis § 1297 obč. zák., nýbrž péči zostřenou hledíc na to, že se třetí osoby nemohou vůbec nebo jen ztěží chrániti před nebezpečím tam uvedenými, a mimo to přesunuje předpis § 1319 obč. zák. na majitele domů břímě důkazu, že užili veškeré péče nutné k odvrácení nebezpečenství. Avšak ani tu se na nich nevyžaduje všechna vůbec jen pomyslitelná péče, nýbrž všechna péče, kterou lze podle názoru životního styku, podle poměrů a stavu věci rozumně od nich očekávati. Takováto péče zprošťuje majitele domu odpovědnosti uložené jim ustanovením § 1319 obč. zák. Žalobkyně spatřovala zavinění žalované v tom, že nedala od roku 1924 provésti na domě větší opravu, že neudržovala římsu v řádném stavu, aby nemohla spadnouti. Nižší soudy zjistily, že žalovaná dala v létech 1923, 1926, 1930 a 1932 dům prohlédnouti a opraviti, že řemeslníci tam uvedení shledali dům v dobrém stavu, že na římse, jejíž pád způsobil žalobkyni úraz, nebyl patrný vliv povětrnosti, že nebyl nebezpečný stav římsy žalované znám při veškeré opatrnosti, že nebyl zevně znatelný ani pro pokrývače Vladislava V., že tedy nějaké nebezpečí hrozící snad pádem římsy nebylo vůbec zevně znatelné ani nemohlo býti předvídáno. Jestliže pak nižší soudy došly k úsudku, že se žalované podařil důkaz, že užila veškeré péče potřebné k odvrácení nebezpečí, posoudily věc správně.

Citace:

č. 16201. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 872-873.