Čís. 15844.

Jednatel společnosti výdělkové ve smyslu § 1175 obč. zák., ustanovený podle § 1190 obč. zák. k vedení společného podniku, může ujednati i bez zvláštní plné moci (§ 1008 obč. zák.) zápůjčku závaznou pro ostatní společníky, učinil-li to k zaplacení nutkavých dluhů, aby tak zabránil zastavení provozu částkou úměrnou poměrům podniku.
(Rozh. ze dne 24. února 1937, Rv I 934/35.)
Proti žalobě o zaplacení zápůjčky podle společenských podílů namítli žalovaní společníci společnosti založené podle §§ 1175 a násl. obč. zák., že jednatel společnosti Josef U. ml., který zápůjčku se žalobcem sjednal, nebyl oprávněn uzavříti ji bez zvláštní plné moci (§ 1008 obč. zák.) s účinkem, jež by je, žalované, právně vázal. Prvý soud uznal podle žaloby. Odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Jednatel společnosti Josef U. mladší, ustanovený k vedení společného podniku, jehož plná moc nebyla smluvně nijak omezena, uzavřel zápůjčku, která jest podkladem žalobního nároku, za účelem zaplacení úroků z hypotekárního dluhu ve výši 75000 Kč na podniku váznoucím a dále k vyrovnání splátek za stroje, dodané již dříve do podniku firmou A. Vypůjčených peněz bylo použito výhradně k těmto účelům. Platy takové náležejí však nepochybně k řádné správě podniku (§§ 833, 1029 obč. zák.), neboť jejich správné a včasné plnění jest přímo předpokladem další existence podniku a tím i možnosti jeho provozu a jednatel jako zmocněnec, odpovídaje za řádné obstarání svěřeného úkolu, jest k jejich obstarávání nejen oprávněn, ale i povinen (§§ 1009, 1029 obč. zák.) Důsledně pak nutno zmocněnci v témže rozsahu přiznati i oprávnění, aby si mohl k tomuto účelu opatřiti i potřebné peněžní prostředky, a nelze-li jinak, i zápůjčkou, zejména hrozilo-li — jak v tomto případě soud první stolice zjišťuje — exekuční zabavení strojů a tím i zastavení provozu. Opatření zápůjčky ve výši, o níž ani žalovaní netvrdili, že by snad byla neúměrnou poměrům podniku a zjištěnému účelu, jest proto v souzené věci považovati za akt nevybočující z mezí řádné správy. Přesto však nelze ve věci samé rozhodnouti, neboť žalovaní napadli v odvolacím spise nejen právní názor procesního soudu, nýbrž i skutkový stav jím zjištěný, a to pro vadnost řízení, nesprávné hodnocení důkazů a rozpory se spisy. S těmito výtkami se odvolací soud, veden odchylným právním názorem, nevypořádal.

Citace:

Čís. 15844. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 216-217.