Čís. 15830.

K otázce přípustnosti novot v dovolacím řízení ve smyslu § 504, odst. 2, c. ř. s.
(Rozh. ze dne 18. února 1937, Rv I 844/34.)
Žalobce se domáhá výroku, že narovnání ujednané se žalovanou obcí jest neplatné, poněvadž je ujednal ve stavu úplné vyčerpanosti, po němž padl do mdlob. Teprve později se dověděl, že měl ujednati nějakou dohodu a podepsati prohlášení, že vyplacením částky jsou vyrovnány všechny jeho nároky z úrazu, který utrpěl vinou žalované. Nižší soudy žalobu zamítly. V dovolání z rozsudku uplatnil žalobce též, že byl po případě jest nepříčetný a za své činy neodpovědný, že proto jest napadený rozsudek i s předchozím řízením zmatečný podle § 477 č. 5 c. ř. s., ježto nebyl ve sporu zastoupen zákonným zástupcem, ač byl duševně, chorý, a že řízení jest neúplné, poněvadž nebyl proveden důkaz znalcem psychiatrem o jeho příčetnosti v době sjednání dohody se žalovanou obcí. )
Nejvyšší soud, nevyhověv dovolání, uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Neprávem má žalovaná za to, že okolnosti, jimiž jest v dovolání doličována žalobcova nepříčetnost, jsou novotami v dovolacím řízení nepřípustnými. Podle § 504, druhého odstavce, c. ř. s. mohou býti v dovolací stolici přednesena nová tvrzení o skutcích nebo důkazy předneseny toliko k tomu, aby bylo podporováno nebo vyvráceno tvrzení, že rozsudek odvolacího soudu je zmatečný pro některou vadu v § 477 c. ř. s. vyznačenou, nebo že odvolací řízení trpí vadou, která mohla překáželi úplnému vysvětlení a důkladnému posouzení rozepře. Nová tvrzení v dovolání a nové, v dovolání nabízené důkazy se týkají právě okolnosti, že žalobce byl anebo jest nepříčetným a za své činy neodpovědným, a jest jimi doličováno jednak, že napadený rozsudek i s předchozím řízením jest zmatečný podle § 477 č. 5 c. ř. s., ježto žalobce nebyl ve sporu zastoupen zákonným zástupcem, ač byl duševně chorým, jednak jest jimi dovozována neúplnost odvolacího řízení, že nebyl proveden důkaz znalcem psychiatrem o příčetnosti žalobcově v době sjednání dohody se žalovanou obcí. K nedostatku procesní způsobilosti strany musí hleděti z úřadu i dovolací soud (§ 6, prvý odstavec, c. ř. s.). Dovolací soud nařídil podle § 509, třetího odstavce, c. ř. s. prvému soudu, aby provedl znalecký důkaz o tom, zda byl žalobce choromyslný nebo slabomyslný v době zahájení a trvání sporu. Znalci podali posudek, že žalobce netrpí zřejmou senilní demencí, která by ho činila neschopným pravoplatně jednati, a že ani v době vyjednávání se žalovanou dne 22. června 1931 netrpěl žalobce žádnou duševní chorobou, a to ani přechodnou duševní chorobou, a že byl schopný pravoplatně jednati a pochopiti předmět a význam tehdejšího ujednání. Posudek znalců jest jasný, důkladný a věc úplně vyčerpávající. Bere jej proto odvolací soud za základ svého rozhodnutí. Ježto žalobce byl způsobilý k právním jednáním v době zahájení a trvání sporu, není tu zmatečnosti, vytýkané dovolatelem.

Citace:

Čís. 15830. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 193-194.