Čís. 16088.

Odpovědnost podnikatele autobusové dopravy za ztrátu zavazadla.
Kdo provozuje autobusovou dopravu, odpovídá za ztrátu zavazadla patřícího cestujícímu, odevzdal-li je cestující zřízenci autobusu a nedokáže-li podnikatel, že zavazadlo bylo náležitě opatřeno. Nezáleží na tom, na čí koncesi byla autobusová doprava provozována.
(Rozh. ze dne 11. května 1937, Rv I 1681/35.)
Žalobkyně jela dne 20. prosince 1932 autobusem žalované firmy z P. do L. Dvě zavazadla (kufry), které měla sebou, dala do úschovy řidiči autobusu, a ten je umístil na střeše uvedeného motorového vozidla. Po příjezdu do L. vyšlo najevo, že se jedno ze zavazadel z nezjištěné příčiny ztratilo. Později byl kufr nalezen na cestě, po níž autobus jel, avšak prázdný. Tvrdíc, že ztrátou věcí, jež měla v kufru, utrpěla Škodu v částce 1425 Kč, domáhá se na žalované firmě — podnikatelce autobusové dopravy — náhrady v uvedené výši. Soud prvé stolice žalobu zamítl. Odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
V souzeném sporu není rozhodující, na čí koncesi žalovaná jako protokolovaná firma provozovala dopravu osob. Co se pak týká kvalifikace a rozsahu samého podniku jako ústavu pro dopravu osob, lze na ně usuzovati již ze skutečnosti protokolace firmy. Nezáleží na tom, že nešlo zároveň o podnik provozující také výslovně po živnostensku dopravu nákladů; stačí, že při dopravě osob jest obvyklé, že osoby ty přicházejí s ručními zavazadly, která mají býti autobusem zároveň dopravována. Nezáleží ani na tom, že za dopravu dotčených zavazadel nežádala žalovaná zvláštní úplaty, neboť úplatnost není ani podstatnou náležitostí smlouvy schovací. Bylo proto na žalované firmě, aby s péčí řádného obchodníka učinila nejen sama, ale i svými lidmi (§ 1318 a) obč. zák.) řádné opatření, aby byla zamezena ztráta osobního zavazadla za dopravy. V souzeném případě stačí k vzniku povinnosti žalované nahraditi žalobkyni škodu ztrátou kufru již to, že se jí nepodařilo zprostit se odpovědnosti průkazem, že ztráta nastala bez jejího zavinění, t. j. prokázati, že plně vyhověla závazku úschovy s hlediska pečlivého obchodníka. To, že zřízenci žalované nepřipevnili zavazadlo umístěné na střeše autobusu a že je nezabezpečili ochrannou plachtou, stačí k úsudku, že žalovaná porušila svoji smluvní povinnost. Nemůže se zbaviti odpovědnosti ani poukazem na to, že žalobkyni bylo vše známo. Vždyť za zjištěného stavu věci nemohla zavazadlo vžiti sebou do vozu a byla přesvědčena, že se nic neztratí, takže nebezpečí ztráty nesla tu sama žalovaná. Nějakou zvláštní dohlédací povinnost žalobkyně neměla, naopak nastala pro žalovanou povinnost řádné úschovy, převzali-li věci její lidé k dopravě ustanovení. Avšak nehledě k tomu, že tu jde o obchod na straně žalované firmy, odpovídá žalovaná již podle § 964 obč. zák. žalobkyni za škodu povstalou opominutím povinného opatrování věci, odpovídajíc nejen za své opominutí, ale i za opominutí svých lidí podle § 1313 a) obč. zák. jako za své vlastní opominutí. Že by v souzeném případě šlo o náhodu, nebylo prokázáno.

Citace:

č. 16088. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 623-624.