Čís. 15827.

Předpis § 159 nesp. pat. nepředpokládá, že bylo prokázáno zřízeni odkazu v pozůstalostním řízení, zejména že o tom byla předložena listina a že jest tu platné pořízeni. Popřením platnosti odkazu nemohou se dědici zbaviti povinnosti k zajištěni odkazu podle § 159 nesp. pat. Výjimku ze zásady té lze připustiti jen tehdy, kdyby privilegovaný odkaz byl zřejmě neplatný.
(Rozh. ze dne 17. února 1937, R II 607/36.)
Evangelický sbor v O. navrhl, aby nebyla dle §§ 149 a 159 nesp. pat. pozůstalost po Karlu W-ým odevzdána dědicům dříve, dokud nebude pravoplatně skončen spor vedený navrhovatelem proti pozůstalé vdově o splnění domnělého odkazu a náhrady škody v částce 100444 Kč. Prvý soud návrh zamítl. Rekursní soud uznal podle návrhu. Důvody: Podle § 159 nesp. pat. nesmí býti pozůstalost dědicům odevzdána, dokud není prokázáno zaplaceni nebo zajištěni zbožného odkazu. Pozůstalá vdova prohlásila, že zůstavitel zanechal testament, v němž zřídil pro Sbor evangelické církve legát ve výši asi 70000 Kč. Poněvadž prý vdova testament potlačila, podali dědicové po zůstaviteli žaloby o uznání pozůstalé vdovy nehodnou dědického práva. Za účelem ukončení pozůstalostního řízení vzali dědicové žaloby zpět se vzdáním se žalobního nároku. Zanechání testamentu nebylo v nesporném řízení v odpor vzato a taktéž ne platnost a účinnost testamentu a tím ani platnost a účinnost odkazu. Dokud není sporem zjištěno, že odkaz jest neúčinný, bylo povinností pozůstalostního soudu, aby se dle § 159 nesporného patentu staral o zaplacení nebo zajištění zbožného odkazu, ježto odevzdací listina nemůže býti před zaplacením nebo zajištěním odkazu vydána. Zda odkaz je neúčinný, může býti dokázáno sporem vedeným navrhovatelem, a to proti pozůstalé vdově, ovšem navrhovatel nemá nároku na zajištění útrat sporu, nýbrž jen odkazu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Jde o to, zda ustanovení § 159 nesp. pat., podle něhož nesmí býti pozůstalost odevzdána, dokud nebylo vykázáno zaplacení nebo zajištění odkazu, určeného pro chudé, kostely, náboženské obce nebo jinak pro zbožné účely, předpokládá, že v pozůstalostním řízení bylo prokázáno zřízení odkazu, zejména že byla o tom předložena listina a že tu jest platné poslední pořízení. Podmínka taková není v § 159 nesp. pat. výslovně vytčena a ani jinak z povahy věci neplyne. Neboť popřením, platnosti odkazu nemohou se dědici zbaviti povinnosti, uložené jim v § 159 nesp. pat. (rozh. č. 1979 Sb. n. s.), a výjimku ze zásady § 159 nesp. pat. bylo by lze připustiti jen tehdy, kdyby privilegovaný odkaz byl zřejmě beze vší pochyby neplatný (srovnej Ehrenzweig II/2, str. 524, a Rintelen, str. 79). Že by odkaz, jehož se domáhá Evangelický sbor, byl bez vší pochyby zřejmě neplatný, z pozůstalostních spisů neplyne.

Citace:

Čís. 15827. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 190-191.