Čís. 16058.

I. Nepřípustnost samostatného dovolacího rekursu do rozhodnutí rekursního soudu, jímž bylo vyrovnacímu věřiteli odepřeno hlasovací právo pro přihlášenou pohledávku, třebaže rekursní soud usneseni prvého soudu, přiznavší věřiteli hlasovací právo, z jiných důvodů zrušil s výhradou právní moci. — II. Dovolací rekurs jest v takovém případě odmítnouti pro tentokráte.
(Rozh. ze dne 28. dubna 1937, R I 464/37.)
K II. srv. rozh. č. 2424 Sb. n. s.
Vyrovnací komisař u krajského soudu v L. přiznal usnesením ze dne 10. října 1936 vyrovnacímu věřiteli Hanuši A. hlasovací právo jen za částku 14487 Kč 30 h z jeho přihlášené pohledávky 24487 Kč 30 h. Rekursní soud k rekursu vyrovnacího dlužníka zrušil usnesení prvého soudu a uložil mu, aby, doplně řízení, po právní moci zrušovacího usnesení znovu rozhodl. Důvody: Vyrovnací věřitel Hanuš A. jest vlastníkem ideální polovice nemovitostí, jež byly s příslušenstvím v ceně 91010 Kč oceněny celkem na 1250000 Kč, takže cena polovice činí 625000 Kč. Nejnižší podání s polovicí příslušenství činí 416666 Kč 60 h. Pohledávka Hanuše A. 24487 Kč 30 h jest zajištěna kaučním zástavním právem na polovici patřící vyrovnacímu dlužníku do výše 35000 Kč. Zástavnímu právu Hanuše A. předcházejí zástavní práva za pohledávky v celkové částce asi 300000 Kč. Zajištění jeho pohledávky nalezne tudíž plné úhrady v nejnižším podání. Hanuši A. přísluší však dále podle § 1101 obč. zák. o. i zákonné právo zástavní na invecta et illata k zajištění nájemného. Polovina ceny jich jest 45505 Kč, kteroužto částkou jest jeho pohledávka rovněž kryta. Z toho, co uvedeno, plyne, že věřiteli Hanuši A. nepřísluší pro jeho pohledávku 24487 Kč 30 h právo hlasovací podle § 47, odst. 1 vyr. ř. Tím se změnil podstatně základ pro určení poměru hlasovacího podle § 50 vyr. ř. Za předpokladu, že by věřitelé Josef F., František Č. a Antonín U., kteří hlasovali proti vyrovnacímu návrhu, neměli hlasovací právo za své celé pohledávky, byla by dosažena i třičtvrtinová většina podle § 50 vyr. ř. a byly by tak splněny oba předpoklady pro přijetí návrhu. Poněvadž však dlužník upírá posléze uvedeným vyrovnacím věřitelům hlasovací právo, musí vyrovnací komisař zjistiti, zda a kterou částkou přísluší řečeným věřitelům hlasovací právo, kteroužto otázkou se pro svůj odchylný názor o hlasovacím právu Hanuše A. nezabýval.
Nejvyšší soud odmítl pro tentokráte dovolací rekurs Hanuše A.
Důvody:
Rekursní soud sice zrušil s výhradou právní moci usnesení prvého soudu, jímž bylo Hanuši A. přiznáno hlasovací právo pouze za částku 14487 Kč 30 h z pohledávky 24487 Kč 30 h. Avšak v odůvodnění dospěl rekusní soud k závěru, že Hanuši A. nepřísluší hlasovací právo za pohledávku 24487 Kč 30 h, tedy ani za částku 14487 Kč 30 h. Změnil tedy ve skutečnosti usnesení prvního soudu tak, že vůbec odepřel hlasovací právo Hanuši A. Do takového rozhodnutí není podle § 52, odst. 3 vyr. ř. č. 64/1931 Sb. z. a n. samostatný rekurs přípustný a lze mu odporovati toliko rekursem proti potvrzení vyrovnání. — Bylo proto nepřípustný samostatný rekurs podle § 526, odst. 2, c. ř. s., § 188 konk. ř. a § 70 vyr. ř. pro tentokrát odmítnouti (srv. rozh. č. 2424 Sb. n. s.).

Citace:

č. 16058. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 568-569.