Čís. 15854.

Proti žalobě vymáhajícího věřitele, jemuž byla pohledávka povinného dlužníka přikázána k vybrání, nemůže poddlužník namítati započtením pohledávku příslušející mu proti vymáhajícímu věřiteli.
(Rozh. ze dne 25. února 1937, Rv I 1370/35.)
Proti žalobě vymáhajícího věřitele podle § 308 ex. ř. namítl žalovaný poddlužník započtením pohledávky, jež měl proti žalobci, vymáhajícímu věřiteli. Prvý soud, vyhověv žalobě, uznal tyto pohledávky důvodem po právu. Odvolací soud vyslovil, že započtením namítané pohledávky se nehodí k započtení.
Nejvyšší soud, nevyhověv dovolání, uvedl v otázce, o niž jde, v
důvodech:
Přikázáním pohledávky k vybrání nevstupuje vymáhající věřitel v hmotná práva povinného jako postupník, jest však podle § 308 ex. ř. oprávněn vymáhati přikázanou mu pohledávku jak mimo soud, tak i na soudě, a to vlastním jménem, avšak na účet povinného (rozh. č. 5169 a 15390 Sb. n. s.). Vymáhá-li tudíž vymáhající věřitel pohledávku dlužníkovu přikázanou mu k vybrání, nejedná jako nový, samostatný právní podmět, odlišný od povinného, nýbrž uplatňuje tím vpravdě nárok dlužníkův. Z toho však plyne, že proti žalobě vymáhajícího věřitele nemůže poddlužník vznésti námitky z jeho právního poměru k vymáhajícímu věřiteli, a zejména nemůže proti takové žalobě vymáhajícího věřitele namítati započtením pohledávku, jež mu přísluší proti vymáhajícímu věřiteli, neboť vzájemnost nároků — jinak stejnorodých a dospělých —, která podle § 1438 obč. zák. jest nezbytným předpokladem započtení, jest v tomto případě jen zdánlivá, ježto vpravdě jde o pohledávku povinného vůči poddlužníku na jedné a o pohledávku poddlužníka proti vymáhajícímu věřiteli na druhé straně. Stejně tak nemohl by vymáhající věřitel proti žalobě poddlužníkově započtením namítati pohledávku, kterou uplatňuje podle § 308 ex. ř. sice vlastním jménem, ale na účet dlužníkův.

Citace:

Čís. 15854. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 230-231.