Čís. 15856.

Na jakou dobu lze přisouditi poškozenému (kovářskému učni) důchod za ztrátu výdělečné činnosti.
(Rozh. ze dne 25. února 1937, Rv I 1427/36.)
Žalobce, kovářský učeň, se na žalovaných domáhá z důvodu úrazu, za nějž jsou odpovědní, mimo jiné placení doživotní renty. První soud přisoudil žalobci měsíční rentu od 1. listopadu 1936 »do stářf 65 let resp. doživotně« a v důvodech svého rozsudku uvedl, že renta byla přisouzena do 65 let žalobcova věku proto, že do tohoto stáří kováři pracují. Odvolací soud k tomu připojil, že jen do té doby pravidelně trvá pracovní způsobilost u lidí konajících těžké práce.
Nejvyšší soud, nevyhověv dovolání, uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Žalobce brojí proti časovému omezení placení renty a dovozuje, že prý jest zjištěno, znaleckým posudkem, že jest doživotním invalidou, že by mohl provoz své živnosti udržeti i po 65. roku svého věku v neztenčeném rozsahu až do své smrti pomocnými silami a že takové časové omezení renty odporuje i primitivnímu cítění právnímu«. Uvádí však sám opětovně a případně, že při náhradě škody poskytnutím renty jest míti zřetel na obyčejný a normální běh věci. A právě proto při takových povoláních, jejichž vykonávání je spojeno s velkou tělesnou námahou, jako je tomu i při řemesle kovářském, bývá pracovní a výdělková schopnost v 65. roce věku obyčejně již zcela nepatrná, jestliže už vůbec nezanikla. Jest proto spravedlivé, aby renta byla u takových povolání časově omezena pro zmenšenou pracovní a výdělkovou schopnost do 65. roku věku pracovníkova, poněvadž se po skončení totoho roku věku nabývá také nároku na rentu ze starobního pojištění. Na tom nemění nic to, že kovářský mistr může i po dosažení tohoto věku provozovati své řemeslo s pomocníky. Podle obyčejného běhu věci lze předpokládati, že by se žalobce byl stal kovářským mistrem na venkově, a nedalo by se očekávati, že by byl své řemeslo vykonával i po 65. roce svého věku s pomocníky. Starobní a pensijní požitky za dobu poté může si žalobce po případě dáti zajistili z renty jemu přisouzené, jako by si je mohl dáti zajistiti z pracovního výdělku, takže neutrpí újmy tím, že mu byla renta přisouzena jen do jeho 65. roku.

Citace:

Čís. 15856. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 232-233.