Čís. 15805.

Nárok nepominutelné dědičky pro zkrácení povinného dílu nepeněžitým darem proti obdarovanému podle § 951 obč. zák. jest uplatňovati pořadem práva.
Šlo-li o darování smíšené s právním jednáním úplatným, lze nárok nepominutelného dědice uspokojiti jen penězi.
(Rozh. ze dne 10. února 1937, R I 1224/36.)
Srv.: Sb. n. s. č. 252, 7912, 5438, 9360, 9578.
Matka sporných stran zemřela, nezanechavši posledního pořízení, a jmění, jež zůstavila, mělo cenu 880 Kč. Žalobkyně, opírajíc žalobu o předpis § 951 obč. zák., přednesla, že několik dní před svou smrtí postoupila zůstavitelka svému žalovanému synovi polovinu své usedlosti v ceně 206225 Kč za to že žalobkyni zaplatí 10000 Kč do roka po smrti zůstavitelky, takže mu po odečtení řečené částky byl zbytek hodnoty nemovitosti vlastně darován. Započte-li se cena poloviny nemovitosti, nedostala žalobkyně ve svršcích v ceně 880 Kč a v částce 10000 Kč, žalovaným jí vyplacených, ani tolik, kolik činil její povinný díl. Vypočetši, že její zkrácení činí 40895 Kč, domáhá se zaplacení této částky žalobou. Prvý soud žalobu zamítl. Odvolací soud uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí. Důvody: Nelze souhlasí ti s názorem prvého soudu, že žaloba na doplnění povinného podílu jest bezdůvodná proto, že o povinném dílu nelze mluviti, když tu není poslední vůle, kterou by povinný podíl byl zkrácen. Ustanovení § 951 obč. zák. nepředpokládá posloupnost podle posledního pořízení, nýbrž oprávnění k žalobě podle něho přísluší zkrácenému nepominutelnému dědici i tehdy, jde-li o zákonnou posloupnost dědickou (viz rozh. č. 12196 Sb. n. s.). S hlediska uvedeného zákonného ustanovení měl tudíž prvý soud řešiti i otázky, zda jest žalobkyně nepommutelnou dědičkou, zda a pokud zahrnuje v sobě kupní smlouva, jíž zůstavitelka postoupila za živa svu usedlost žalovanému, darování, k čemuž lze přihlížeti při výpočtu povinného dílu, zda tímto darováním byl povinný díl žalobkyně vůbec neb do jaké míry zkrácen po případě o kolik obdržel žalovaný, který je sám nepominutelným dědicem, více, než by činil jeho povinný díl, jenž mu při započtení daru připadá, a pokud může žalobkyně požadovali na žalovaném vydání daru k úhradě schodku.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Žalovaný namítá v rekursu především vyloučení pořadu práva, leč neprávem. Neboť podle spisu okresního soudu prohlásil v pozůstalostním řízení po Kateřině S., že nežádá náhrady vynaložených nákladů pohřebních a lékařských a že stran nalezených svršků nečiní nárok na pozůstalost. Na to bylo usnesením ze dne 13. října 1932 movité pozůstalé jmění v ceně 880 Kč, jak je v inventáři uvedeno, přikázáno dědičce (nynější žalobkyni) do vlastnictví Dalším usnesením z téhož dne byl zamítnut návrh nynější žalobkyně, aby byla soudním odhadem zjištěna polovice usedlosti, kterou zůstavitelka postupní smlouvou ze dne 27. listopadu 1931 postoupila nynějšímu žalovanému, a aby na podkladě tohoto odhadu byl pozůstalostním soudem vyměřen povinný díl žalobkynin, ježto touto smlouvou byla prý na svém povinném dílu zkrácena, — a žalobkyně byla se svým nárokem odkázána na pořad práva. Z toho, že žalobkyně nepodala rekurs proti tomuto usnesení pozůstalostního soudu, nemůže žalovaný pro sebe těžiti, neboť žalobkyně je svéprávná a o výpočtu povinného dílu, příslušejícího svéprávnému dědici, nelze rozhodnouti v řízení nesporném (srv. rozh. č. 9360 Sb. n. s.). Pro zažalovaný nárok je tudíž pořad práva přípustný. Žalovaný nemůže se dovolávati rozhodnutí č. 9578 Sb. n. s., poněvadž v případě tam řečeném šlo o nezletilého dědice nepominutelného. Rekurs není však odůvodněn ani ve věci samé. Jde o žalobu nepominutelné dědičky pro zkráceni povinného dílu nepeněžitým darem proti obdarovanému ve smyslu § 951 obč. zák. v doslovu III. dílčí novely k obč. zák. Podle slovného znění tohoto ustanovení může sice zkrácený nepominutelný dědic žádati na obdarovaném vydání daru na úhradu schodku a obdarovaný může vydání odvrátiti zaplacením schodku. Leč podle tvrzení žalobkyně nejde o čisté darování, nýbrž o darování smíšené s právním jednáním úplatným a v takovém případě lze nárok na doplnění povinného dílu uspokojiti toliko penězi (srv. rozh. č. 5438 Sb. n. s.). Žalobní žádost, domáhající se přímo zaplacení peněžité částky, je tudíž přípustná.

Citace:

Čís. 15805. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 158-160.