Čís. 15847.

V řízení před procesním soudem nařízeném odvolacím soudem (v rozlukovém sporu) z důvodu § 496 č. 2 c. ř. s. nelze opříti žalobu o nový žalobní důvod (rozlukový).
(Rozh. ze dne 24. února 1937, R II 21/37.)
Prvý soud uznal na rozluku manželství z viny žalované z rozlukových důvodů podle § 13 lit. a), e), h), zák. č. 320/1919 Sb. z. a n. K odvolání žalované odvolací soud zrušil rozsudek prvého soudu podle § 496, odst. 1, č. 2 c. ř. s. a nařídil doplnění řízení znalci lékaři, v jakém stupni byla žalovaná duševně chorá již před dobrovolným rozvodem (z 28. prosince 1929) a do jaké míry lze ji činiti odpovědnou za skutky, jimiž měla zaviniti hluboký manželský rozvrat, totiž za manželskou nevěru a cizoložství spáchané po rozvodu a uplatněné jako samostatný důvod rozluky. Při novém ústním jednání před prvým soudem uplatnil žalobce jako další důvod rozluky trvalou resp. periodidky probíhající choromyslnost, degeneraci a hysterii podle § 13 lit. g) zák. č. 320/1919 Sb. z. a n. Prvý soud uplatnění tohoto dalšího rozlukového důvodu usnesením připustil. Rekursní soud toto usnesení změnil a žalobcovu návrhu na rozšíření žaloby na rozlukový důvod podle § 13 lit. g) uved. zák. nevyhověl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu do tohoto usnesení rekursního soudu.
Důvody:
Podle ustálené judikatury se při zrušení rozsudku podle § 496, odst. 1, č. 2, c. ř. s. musí řízení před procesním soudem omeziti na ty části rozsudku, jež jsou stiženy vadou shledanou odvolacím soudem. I doplnění žaloby je tu nepřípustnou novotou (rozh. č. 9705, 13760 Sb. n. s). To plyne z povahy věci, neboť rozepře se nevrací prvnímu soudu, aby ji projednal úplně znova, nýbrž, aby vadné části řízení napravil a neúplné řízení doplnil. Lze přisvědčiti názoru, že v doplňovacím řízení nový přednes po případě nové obrany nejsou absolutně vyloučeny, jsouce přípustné, pokud se nevymykají z rámce nařízeného doplnění (rozh. č. 9577, 12478 Sb. n. s.). Než v souzeném případě vnáší stěžovatel do doplňovacího řízení nový důvod rozlukový, který nebyl předmětem řízení a rozhodnutí v první stolici, nebyv uplatňován árii v žalobě samé, ani v dalším řízení v první stolici (rozh. č. 11296, 14192, 14805 Sb. n. s.), což se zřejmě vymyká z rámce nařízeného doplnění odvolacím soudem, i když rozlukové řízení je ovládáno zásadou vyšetřovací. Na tom nic nemůže měniti ani okolnost, že by snad žalobce byl po případě nucen uplatňovati tento další důvod rozlukový novou žalobou.

Citace:

Čís. 15847. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 219-220.