Čís. 16020.

Předpis, že strana může zadržeti své dlužné plnění straně druhé, dokud tato strana sama neplní nebo není ochotna plniti, neplatí, nebylo-li to zvlášť vymíněno, o vedlejších závazcích, nenáležících přímo k hlavnímu obsahu smlouvy.
(Rozh. ze dne 14. dubna 1937, Rv I 1476/35.)
Proti žalobě na zaplacení knihovně zajištěného nedoplatku trhové ceny 54295 Kč za dům čp. 530 v P., který se kupující zavázali zaplatiti žalobkyni do 6 měsíců od uzavření smlouvy, t. j. do 19. září 1932, namítli žalovaní, že žalobkyně sama dosud nesplnila závazky, které podle trhové smlouvy převzala, zejména že nezaplatila veškeré daně a jiné veřejné dávky jako převodní poplatek, dávku z přírůstku hodnoty prodané nemovitosti i úroky z převzatých dlužných pohledávek až do dne 31. března 1932, a dále, že neodevzdala veškeré příslušenství domu. Soud prvé stolice vyhověl žalobě. Důvody: Soud nabyl sice přesvědčení, že žalobkyně dosud nesplnila plně všech ustanovení trhové smlouvy, zejména že nezaplatila dosud některé veřejné dávky a poplatky, za něž nemovitost sama ručí, avšak toto částečné nesplnění smluvních závazků nenastalo proti druhé smluvní straně, t. j. proti žalovaným, nýbrž žalobkyně nesplnila pouze některé závazky veřejné, jež na ni podle smlouvy připadají, kdežto proti žalovaným dostála smluvnímu obsahu a prodanou nemovitost jim odevzdala. Smlouva ta neobsahuje ustanovení, do kdy musí žalobkyně dostáti převzatým závazkům veřejným, ani ustanovení, že druhá strana jest oprávněna zadržeti část kupní ceny, dokud po případě prodávající nesplní všech závazků, jež smlouvou převzala anebo se zavázala uhraditi. Naproti tomu podle výslovného znění odst. III trhové smlouvy jsou žalovaní povinni zbytek trhové ceny 54295 Kč zaplatiti do 6 měsíců, kterýžto závazek byl na nemovitosti zajištěn právem zástavním, takže nemůže býti protismluvně měněn. Žalovaným přísluší proti žalobkyni podle smlouvy právo domáhati se po případě splnění obligačního závazku, který smlouvou na sebe vzala, nebo měli právo uplatniti kompensací své vzájemné pohledávky z titulu plnění za žalující, nemají však sami práva zadržovati se své strany smluvní plnění, určené co do času a místa přímo smlouvou samou. Odvolací soud zamítl žalobu pro tentokráte. Důvody: Odvolací soud neschvaluje právní názor prvého soudu. Kupní smlouva jest smlouvou oboustrannou a stanoví se jí pro smluvce vzájemná práva a povinnosti. Splniti závazky smlouvou převzaté jest žalobkyně zavázána, ať jde o plnění přímo kupujícím, či někomu jinému, jako tomu jest v souzeném případě, kde jde o plnění státu, obci a záložně. Třebaže byla v kupní smlouvě stanovena splatnost nedoplatku kupní ceny do 6 měsíců od uzavření smlouvy, může žalobkyně právem žádati tento nedoplatek jen tehda, splnila-li sama smluvní závazky. Je-li zjištěno, že žalobkyně tyto závazky nesplnila, a zejména, že nezaplatila dávku z přírůstku hodnoty nemovitosti, činící s úroky do 15. července 1933 a poplatkem za upomínku 10190 Kč, a že tato dávka, za kterou nemovitost tedy žalovaní jako její vlastníci ručí, jest na žalobkyni exekučně vymáhána, jest žaloba předčasná a bylo ji proto pro tentokráte zamítnouti.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek soudu prvé stolice.
Důvody:
Jest zkoumati, zda jest důvodná námitka nesplnění smlouvy vznesená žalovanými. K řádnému splnění oboustranných úplatných smluv zpravidla náleží, aby bylo plněno navzájem z ruky do ruky, tedy současně, a jeden smluvce jest oprávněn zadržeti své dlužné plnění, dokud druhý smluvce sám neplnil anebo není ochoten plniti. Tato právní zásada platí však jen pro závazky, které náleží již podle povahy smlouvy k řádnému splnění smlouvy v hlavním jejím obsahu, tedy při kupní smlouvě pro odevzdání kpupeného předmětu a zaplacení kupní ceny. Nelze však zásadu tu beze všeho vztahovati na všecky ostatní vedlejší a k hlavnímu obsahu smlouvy přímo nenáležící závazky (srv. rozh. č. 6959 Sb. n. s.). V příčině těchto vedlejších závazků jest zpravidla rozhodující úmluva stran. Nevyhradili-li si smluvci ve smlouvě v příčině těchto vedlejších závazků, jako je tomu v souzeném případě, výslovně současné vzájemné plnění tak, že pro nesplnění jedné strany může býti odpíráno i plnění stranou druhou, jest míti za to, že na splnění takových vedlejších závazků nekladly toho důrazu, aby směli k vůli tomu odpírati vzájemné plnění, a že tedy povolili druhé straně k splnění těchto vedlejších závazků poshovění bez vzájemného vztahu na závazek vlastní. Nemohou proto žalovaní pro dosavadní nesplnění vedlejších závazků se strany žalobkyně odpírati jí zaplacení zažalovaného zbytku kupní ceny, a to v souzeném případě tím méně, když se zavázali podle trhové smlouvy zbytek kupní ceny zaplatiti k určitému dni, t. j. ke dni 10. září 1932. Z tohoto ujednání plyne, že nemohlo a nebylo ani úmyslem stran (§ 914 obč. zák.) zadržovati žalobkyni zaplacení tohoto zbytku pro nedodání nepatrné části inventáře, o niž se mezi stranami vede spor. Že by se splnění závazků, jež žalobkyně trhovou smlouvou převzala, bylo stalo pochybným pro špatné anebo zatím zhoršené poměry žalobkyniny (§ 1052, druhá věta, obč. zák.), žalovaní ani v první stolici netvrdili. Vychází-li se z vylíčených právních hledisek, jest přisvědčiti dovolatelce, že odvolací soud posoudil věc po právní stránce nesprávně, když žalobu zamítl, a bylo proto obnoviti rozsudek prvého soudu.

Citace:

Čís. 16020.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 495-497.