Čís. 15811.

Dodatečný souhlas Státního pozemkového úřadu se zatížením přiděleného pozemku působí ex tunc vůči všem s výjimkou těch osob, které nabyly platných práv na přiděleném pozemku v důvěře v knihy pozemkové.
Nerozhoduje, že souhlas se zatížením byl dán teprve po rozvrhovém roku.
(Rozh. ze dne 10. února 1937, Rv II 957/36.)
Povinný a úpadce František M. nabyl nemovitostí nucenou dražbou prodaných jako přídělu v pozemkové reformě. Dne 15. srpna 1928 (7. prosince 1927) byl na nich poznamenám zákaz zcizení bez souhlasu Státního pozemkového úřadu. Dne 7. října 1933 (za účinnosti malého přídělového zákona č. 93/1931 Sb. z. a n.) bylo na nemovitostech těch vloženo právo zástavní pro pohledávku žalovaného z dlužního úpisu ze dne 30. ledna 1932 v částce 12000 Kč s přísl., a to bez souhlasu Státního pozemkového úřadu, ačkoli souhlasu toho bylo potřebí, ježto zákaz zatížení vázne na přidělených nemovitostech již ze zákona bez knihovního zápisu. Obě nemovitosti byly exekučně prodány v exekučním řízení, zahájeném na návrh žalobce jako správce konkursní podstaty povinného Františka M-a dne 11. března 1935. Při rozvahovém roku dne 29. května 1935 vznesla žalující firma odpor proti přihlášené pohledávce žalovaného z dlužního úpisu ze dne 30. ledna 1932 proto, že knihovní zajištění pohledávky té je pro nedostatek souhlasu Státního pozemkového úřadu neplatné. V rozvrhovém usnesení ze dne 29. května 1935 bylo žalovanému na částečnou úhradu řečené pohledávky přikázáno 5891 Kč 91 h jako zbytek rozvrhové podstaty a žalobkyně byla odkázána se svým odporem na pořad práva. Dne 29. srpna 1935, za sporu zahájeného v důsledku toho odporu v první stolici, dala obvodová úřadovna Státního pozemkového úřadu na dlužní úpis ze dne 30. ledna 1932 schvalovací vkladnou doložku. Nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Státní pozemkový úřad schválil dodatečně dlužní úpis, podle něhož bylo vloženo právo zástavní pro pohledávku žalovaného, a jde tedy jen o to, zda dodatečné schválení účinkuje ex tunc anebo ex nunc. Právní povaha dodatečného schválení spočívá v tom, že původní smlouva, jejíž platnost závisí na schválení, stane se dodatečně platná s účinkem od doby, kdy byla sjednána. Soud první stolice proto právem uznal, že dodatečné schválení účinkuje Vůči žalobkyni, jež se nemůže odvolati na důvěru v pozemkovou knihu, zejména když podle knihovního stavu bylo právo vlastnické omezeno jen zákazem zcizení, nikoli zákazem zatížení ex tunc, takže právem zamítl hledě k § 406 c. ř. s. žalobní žádost.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dodatečný souhlas obvodové úřadovny Státního pozemkového úřadu působí co do konvalidace knihovního zápisu ex tunc, t. j. od té doby, kdy bylo zástavní právo pro pohledávku žalovaného vloženo, vůči všem kromě těch osob, které nabyly nějakých platných práv na nemovitostech v důvěře v knihy pozemkové, t. j. spoléhajíce se na neplatnost vkladu zástavního práva pro pohledávku žalovaného. Poněvadž však takových osob v souzeném případě není, působí dodatečný souhlas obvodové úřadovny Státního pozemkového úřadu vůči věřitelům, jichž zájmy žalobce jako správce konkursní podstaty povinného Františka M. zastupuje, ex tunc, t. j. od doby knihovního vkladu práva zástavního pro pohledávku žalovaného a nezáleží na tom, že tento souhlas byl udělen až po dražebním a rozvrhovém roku (rozh. č. 9883 Sb. n. s.).

Citace:

Čís. 15811. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 166-167.