Čís. 3335.

Úspora útrat může býti důvodem delegace nejen při deliktech veřejnožalobních, nýbrž i při deliktech soukromožalobních.
(Rozh. ze dne 29. listopadu 1928, Nd II 195/28.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl stížnost soukromého obžalobce do rozhodnutí moravsko-slezského vrchního zemského soudu v Brně ze dne 19. října 1928, jímž byla odňata trestní věc proti obžalovanému pro přestupek proti bezpečnosti cti příslušnému okresnímu trestnímu soudu v Brně a přikázána okresnímu soudu v Mikulově,
neboť
jak sama stížnost připouští, lze povoliti delegaci po rozumu § 63 tr. ř. z důvodů veřejné bezpečnosti nebo z jiných důležitých příčin. V souzeném případě byla povolena delegace z důvodu úspory cestovních výloh a času, ježto jak strany, tak i velká většina svědků bydlí v obvodu okresního soudu v Mikulově. Stížnost jest na omylu, domnívaje se, že úspora útrat by mohla přicházeti v úvahu jen při deliktech oficiosních, kde by musil hraditi útraty stát, neboť nehledíc k tomu, že se podle § 391 tr. ř. náhrady útrat trestního řízení může domáhati i stát na odsouzeném, jest zásadou jak trestního, tak i civilního řízení soudního stranám řízení zlevniti a usnadniti. Že v souzeném, případě jde nejen o úsporu útrat, které by byly při velkém počtu svědků značnými, nýbrž i o úsporu času svědkům, z velké části železničním zřízencům, jest na bíledni. Bylo proto stížnost zamítnouti, neboť jak úsporu výloh, tak i času a zrychlení řízení dlužno považovati za důležitou příčinu ve smyslu § 62 tr. ř.

Citace:

č. 3335. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 776-777.