Č. 7481.

Živnostenské právo. — Řízení správní: * Před udělením koncese pro cestovní kancelář ve smyslu nař. min. obch. a vnitra z 23. listopadu 1895 č. 181 ř. z. netřeba slyšeti obec podle ustanovení § 23 a) posl. odst. živn. řádu.
(Nález ze dne 19. října 1928 č. 27985.)
Věc: Obec J. proti ministerstvu obchodu (za zúč. čsl. cest. kancelář adv. Dr. Eug. Pštross z Prahy) o zřízení pobočného závodu cestovní a dopravní kanceláře.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zsp v Praze udělila výnosem z 18. května 1926 Čsl. cestovní a dopravní kanceláři v Praze k její žádosti povolení ke zřízení pobočného závodu v J. Obec J. podala z tohoto výnosu odvolání k min. obch., v němž namítala, že nebyla tázána, zda podle daných místních poměrů vyžaduje místní potřeba udělení koncese pro cestovní kancelář. Tím byla obci vzata možnost, zaujati v této otázce stanovisko, v čemž spočívá vadnost řízení. Min. obch. nař. výnosem odvolání zamítlo jako nepřípustné, poněvadž ve smyslu odst. 5 § 23 živn. ř. jest sice před propůjčením koncesované živnosti, při kterém jest přihlédati k místním poměrům, slyšeti obec, ve které jest stanoviště živnosti, obec však nemá odvolacího práva, byla-li udělena koncese proti návrhu obce. Ježto v daném případě byla obec slyšena a zákon nebyl porušen, není ani důvodu k zakročení z moci úřední ve smyslu § 146 odst. 4 živn. ř.
Ve stížnosti do tohoto rozhodnutí podané obcí J. se namítá, že v daném případě nedošlo k vyjádření obce bez jejího zavinění a nebyl tudíž při udělení sporné koncese na cestovní kancelář zachován postup, jaký předpisuje živn. řád v § 23 a) a min. nař. z 23. listopadu 1895 č. 181 ř. z. o zařazení cestovních kanceláří mezi živnosti koncesované.
Nss neuznal stížnost důvodnou.
V § 23 živn. řádu jest v posledním odstavci obsaženo ustanovení, že před propůjčením koncese pro takové živnosti, při jejichž propůjčení jest přihlédati k místním poměrům, má býti slyšena obec, ve které jest stanoviště živnosti. Min. nař. z 23. listopadu 1895 č. 181 ř. z., jímž na základě zmocnění, obsaženého v § 24 živn. ř., byly cestovní kanceláře zařazeny mezi živnosti koncesované, obsahuje v § 5 větě první předpis, že koncesi k provozování cest. kanceláře uděluje polit. úřad zem., vyslechnuv obch. komoru, a má při tom přihlédati k potřebě takového podniku.
Tento předpis ukládá úřadu, aby, než udělí koncesi k provozování cest. kanceláře, slyšel obch. komoru; povinnost slyšeti obec předpis ten výslovné nepředpisuje. Jest třeba však zkoumati, zda povinnost ta nebyla snad založena změnou právního stavu, nastalou předpisem novely k živn. řádu č. 26 ř. z. z r. 1907, kterou bylo do živn. řádu vsunuto ustanovení § 23 a). V tomto předpisu jest totiž slyšení obce přikázáno všeobecně v těch případech, kde jde o propůjčení koncese pro takovou živnost, při jejímž propůjčení jest přihlédati k místním poměrům. Před propůjčením koncese k provozování cest. kanceláře má úřad podle cit. min. nař. č. 181/1895 přihlédati »k potřebě« takového podniku a sluší tedy uvážiti, zda se tímto ustanovením rozumí povinnost úřadu přihlížeti k místním poměrům, jak to má na mysli předpis § 23 a) živn. ř.
Nss dospěl k úsudku, že nikoli. Již použití obratu »potřeba podniku« v § 5 cit. min. nař. místo termínů, používaných v živn. řádu »místní poměry«, »místní potřeba« (srv. § 23 odst. 5 a § 23 a) posl. odst.), »potřeba obyvatelstva« (§ 18 odst. 3 a 5), nasvědčuje tomu, že ustanovení § 5 cit. min. nař. nemá se rozuměti tak, že při udělení koncese k provozování cest. kanceláře jest míti na zřeteli, zda takového podniku vyžaduje potřeba obyvatelstva v místě, které jest za stanoviště podniku označeno, nýbrž že potřebu cest. kanceláře jest posuzovati s hlediska širšího, než podle místních poměrů stanoviště kanceláře. To plyne i z povahy činnosti, v níž záleží provozování cest. kanceláře (srov. § 2 cit. min. nař.), která není úzce spjata s potřebou obyvatelstva v místě, kde má kancelář své sídlo, nýbrž slouží potřebám cestujícího obecenstva vůbec.
Není-li však úřad při udílení koncese k provozování cest. kanceláře povinen přihlížeti k poměrům místním, pak odpadá předpoklad, k němuž se v § 23 a) živn. řádu váže povinnost před propůjčením koncese slyšeti obec, ve které jest stanoviště živnosti.
I kdyby tudíž bylo přijato jako správné tvrzení stížnosti, že nemá ve správních spisech opory tvrzení žal. úřadu, že stěžující si obec byla slyšena, nebylo by přes to možno uznati, že v daném případě bylo protizákonně porušeno procesní právo stěžující si obce, aby byla před udělením koncese k provozování cest. kanceláře slyšena, neboť podle shora vylíčeného stavu práva není při udílení takovéto koncese slyšení obce vůbec předepsáno.

Citace:

č. 7481. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 146-147.