Č. 7424.

Řízení před nss-em. — Zaměstnanci veřejní: Nss není příslušný rozhodovati o stížnosti železničního zaměstnance, že nuceným dáním do výslužby podle zák. č. 286/24 bylo porušeno domnělé jeho ústavní právo.
(Nález ze dne 18. září 1928 č. 25327).
Věc: Ing. Rudolf J. v O. (adv. Dr. Karel Wolf z Prahy) proti ministerstvu železnic (vrch. min. kom. Dr. Karel Tyl) o porušení politického práva ústavou zaručeného.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Dopisem ředitelství státních drah v Olomouci z 11. listopadu 1925 byl st-l, rada čsl. státních drah v O., vyrozuměn o tom, že ho správa státních drah zamýšlí dáti podle § 14 zák. č. 286/24 do výslužby, poněvadž je hospodářsky zabezpečen. Námitkám nevyhovělo min. žel. nař. výnosem z důvodů, které stěžovateli sdělilo jmenované řiditelství v předběžném výměru.
Stížnost, poukazujíc na ustanovení § 20 úst. listiny, spatřuje ve výroku posléz uvedeném porušení politického práva, zaručeného st-li ústavou jako poslanci Nár. Shromáždění a žádá, aby byl výrok ten zrušen.
Maje rozhodovati o stížnosti této, musil nss především z povinnosti úřední zkoumati, jsou-li dány zákonné předpoklady pro jeho příslušnost a je-li tedy povolán, aby v konkrétním případě se vyslovil o otázce na spor vznesené.
Podle § 2 bodu 4. zák. z 2. listopadu 1918 č. 3 Sb. o nss, rozhoduje tento soud o stížnostech, přikázaných dosud dle čl. 3. lit. b) rak. zákl. zák. stát. z 21. prosince 1867 č. 143 ř. z. soudu říšskému a přísluší mu proto rozhodovati o stížnostech státních občanů na porušení politických práv jim ústavou zaručených, když záležitost vyřízena byla správní cestou, zákonem předepsanou.
Váže tedy zákon kompetenci nss-u mezi jiným na předpoklad, aby porušení polit. práva ústavou zaručeného bylo způsobeno úkonem úřadu správního a aby věc byla pořadem správním vyřešena. Není-li tu autoritativního výroku úřadu správního, chybí zákonný rekvisit příslušnosti nss-u a nehodí se potom ovšem dotčená stížnost k jednání před ním. Že tomu tak, vysvítá i z předpisu § 17 zák. o organisaci býv. říš. soudu rak. a o řízení před ním z 18. dubna 1869 č. 44 ř. z., který ukládal straně, která se dovolala jeho pomoci, aby přiložila k stížnosti rozhodnutí příslušného úřadu správního a průkaz o tom, že věc byla vyřešena v administrativní cestě zákonem předepsané.
Z předeslaného vysvítá, že lze před nss podle § 2 bodu 4. zák. č. 3/18 naříkati pro porušení polit. práv, ústavou zaručených, toliko autoři- tativní výroky úřadů správních, a že jsou jinaké emanace jejich z příslušnosti nss-u vyloučeny.
V daném případě vyslovil žal. úřad nař. výnosem, že má st-l odejíti nucené z činné služby železniční a opřel tento svůj výrok o předpisy zák. č. 286/24. St-l byl, jak mezi stranami nesporno, radou státních drah a nezaujímal místa státní železniční správy ve státní službě systemisovaného. Potom však jest jeho služ. poměr považovati po rozumu § 19 org. statutu pro stát. správu želez., vydaného vyhláškou min. obch. a žel. z 19. ledna 1896 č. 16 ř. z. za poměr soukromoprávní a náležejí spory, z poměru toho vzniklé, před řádné soudy.
Když se věci takto mají, nemá nař. výnos vůbec právní povahu autoritativního výroku úřadu správního, nýbrž je toliko prohlášením druhé smluvní strany a není tu potom ovšem výroku úřadu správního, který by mohl zasáhnouti do polit. práv, zaručených státnímu občanu ústavou. Není tedy splněn zákonný předpoklad § 2 bodu 4. č. 3/18 a nedostává se nss-u příslušnosti k tomu, aby o vznesené stížnosti rozhodoval.

Citace:

č. 7424. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 22-23.