Č. 7625.

Zaměstnanci veřejní. Samospráva obecní: * Na základě § 28 zák. č. 286/1924 jest nadřízený úřad samosprávný za předpokladů tam uvedených oprávněn vysloviti také, že obec jest povinna zrušiti systemisované místo zaměstnanecké.
(Nález ze dne 12. prosince 1928 č. 33316.)
Věc: Obec M. a Emilie H. v M. (adv. Dr. Viktor Říha z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o zrušení místa obecního tajemníka.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Podáním de pres. 30. dubna 1926 navrhla obecní fin. komise v M. osk-i v H., aby rozhodla ve smyslu restrikčního zák. č. 286/1924, že místo obecního tajemníka v M. má býti zrušeno a Emilii H., definitivně je zastávající, že má býti dáno podle § 13 cit. zák. odbytné jednou pro vždy. Usnesením z 31. května 1926 rozhodla osk, že obec M. jest povinna užíti zmocnění zák. č. 286/1924 a to tak, že se místo obecního tajemníka zrušuje, a uložila obci, aby příslušná opatření v tom směru ve smyslu cit. zákona provedla.
Odvolání obce M. bylo nař. rozhodnutím zamítnuto: — — — —
O stížnostech podaných do tohoto rozhodnutí jednak obcí M., jednak Emilií H., uvážil nss takto: — — — —
Stížnost obce M. dovozuje, že podle zák. restrikčního, jmenovitě podle jeho § 28, nemůže býti obci ukládáno, aby úřednické místo pravoplatně systemisované zrušila. — — — —
Zákon č. 286/1924 obsahuje v § 28 ustanovení, jímž se ... obce ... zmocňují, aby provedly úsporná opatření ohledně svých zaměstnanců ... podle obdoby tohoto zák. Odst. 2 tohoto § 28 stanoví pak toto: Neučiní-li tak do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona, může ... fin. komise žádati, aby úřad ve věcech samosprávy nadřízený rozhodl, je-li korporace (obec) povinna zmocnění tohoto užíti a v jakém rozsahu jest povinna tak učiniti.
Stížnost z dikce § 28, že se ... obce zmocňují, aby provedly úsporná opatření ohledně svých zaměstnanců, vyvozuje, že se zmocnění to vztahuje jen na opatření uvedená pod tímto nadpisem v části 2. § 4 násl. zák. č. 286/1924, a že tedy za šetření předpokladů v odst. 2. § 28 uvedených může nadřízený úřad samosprávný uložiti obci na návrh fin. komise také jen, aby provedla restrikci svých zaměstnanců podle obdoby § 4 a násl., že však jí nemůže naříditi, aby podle obdoby § 2 nějaké úřednické místo zrušila.
S tímto názorem nelze souhlasiti.
Stížnost uznává, že § 28 zmocňuje nadřízený úřad samosprávný k tomu, aby nařídil obci provedení úsporných opatření podle části 2. dílu 1. zák. č. 286/1924. Pokud však stížnost vykládá dosah těchto úsporných opatření, nelze jí přisvědčiti. § 4 zák., zařaděný do prvního dílu druhé části stanoví, že počet zaměstnanců má býti omezen na míru nezbytně nutnou k obstarávání úkolů států, a § 5, že přijímání nových sil do státní služby jest až do stanovení normální potřeby počtu sil ve smyslu § 2 č. 3 nepřípustno.
Opatření uvedené v § 4, t. j. omezení počtu zaměstnanců na míru nezbytně nutnou k obstarávání úkolů státu, předpokládá, že tato míra byla podle potřeb správy státní předem zjištěna, jinými slovy, že bylo zjištěno, kolik služ. míst je zapotřebí v každém jednotlivém úředním místě a na základě toho kolik v jednotlivých kategoriích úhrnem. Účelnou restrikci počtu zaměstnanců lze provésti jenom a teprve tehdy, když takto byla ad hoc stanovena normální potřeba sil — a tedy normální potřeba služebních míst — pro jednotlivé úřady. Následující § 5 dovolává se pak přímo předpisu § 2 bodu 3, který ustanovuje, že v jednotlivých úřadech a ústavech jest stanoviti podle jednotlivých kategorií normální potřebu počtu sil, která nesmí býti překročena a zakazuje přijímati nové síly, dokud normální potřeba sil není takto stanovena.
Zmocňuje-li § 28 za předpokladů tam uvedených nadřízený úřad samosprávný k tomu, aby nařídil obci provedení úsporných opatření podle obdoby části 2. díl 1. zák. jako to stížnost uznává, — a je-li dle výslovného ustanovení odst. 2 § 28 tento úřad oprávněn stanoviti nejen že, nýbrž také v jakém rozsahu obec má tak učiniti, plyne z toho, že nadřízený úřad jest oprávněn naříditi obci také, aby podle obdoby § 4 omezila počet svých zaměstnanců na míru nezbytně nutnou k obstarávání úkolů obce, a že za tím účelem jest oprávněn také sám tuto míru určiti, tedy stanoviti, jaký počet služ. míst podle jednotlivých kategorií jest pro obstarávání úkolů obce potřebný a jaká jest tedy normální potřeba sil pro tu kterou obec. Plyne-li však pro nadřízený úřad ze zákona zcela nepochybně oprávnění stanoviti pro obec závazně, jaký počet služ. míst podle jednotlivých kategorií jest pro obstarávání úkolů obce potřebný, pak nutno mu konsekventně přiznati také oprávnění uložiti obci, aby místa systemisovaná nad tuto uznanou normální potřebu zrušila.
Že tento závěr, plynoucí ze systematiky zák. č. 286/1924 a z jeho doslovu, jest správný, tomu svědčí i ta úvaha, že kdyby pravomoc nadřízeného úřadu samosprávného, normovaná §em 28, byla obmezena jen na udělení příkazu obci, aby provedla restrikci svých zaměstnanců, aniž by byl tento úřad zároveň oprávněn uložiti obci, aby nadbytečná systemisovaná místa zrušila, — jak stížnost za to má — zůstávala by místa ta v organismu obecním systemisována, náklad na ně musel by býti pojímán i na dále do rozpočtu obecního a musela by proň býti opatřována i úhrada. V čem by pak za takovéhoto stavu mělo spočívati úsporné opatření zákonem č. 286/1924 intendované, nelze shledati. Vede tudíž i tato úvaha nutně k závěru, že nadřízený úřad samosprávný, prováděje za obec úsporná opatření podle § 28 za předpokladů tam stanovených jest oprávněn naříditi, aby určité místo služební bylo zrušeno. — — —

Citace:

č. 7625. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 455-456.