Č. 1742.

Závodní výbory: * Dá-li rozhodčí komise zřízená podle zák. o záv. výborech ze dne 12. srpna 1921 č. 330 sb. z. a n. podle § 22 t. zák. souhlas k propuštění člena závodního výboru, je to projev, který jen doplňuje prohlášení strany t. j. zaměstnavatele vůči propuštěnému dělníku a nelze jej tedy považovati za rozhodnutí neb opatření nejv. spr. soudem přezkoumatelné.
(Nález ze dne 12. prosince 1922 č. 18976.)
Věc: Závodní výbor fy. Vilém B. v D. M. proti rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech v Jihlavě (min. taj. Dr. B. Vomáčka) stran výpovědi dané členům závodního výboru.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Správa závodu firmy Vilém B. dala 3. dubna 1922 výpověď členu svého závodního výboru Karlu B., nevyžádavši si souhlas žal, rozhodčí komise. K stížnosti závodního výboru zamítla žal. komise žádost závodního výboru, aby výpověď ta byla odvolána a aby Karel B. byl na dále v závodě zaměstnán. Zároveň však vyslovila žal. komise,
že propuštění to účinkuje až od 6. května 1922.
Stížnost podanou do tohoto vyřízení závodním výborem shledal nss nepřípustnou.
Dle § 2 zák. o nss a § 2 zák. o ss může nss judikovati toliko o rozhodnutích neb opatřeních správních úřadů.
Rozhodčí komise zřízené dle zákona o závodních výborech ze dne 12. srpna 1921 č. 330 sb. z. a n. jsou takovými správními úřady, jak již nss v nálezu ze dne 4. listopadu 1922 č. 12223 (Boh. č. 1617 adm.) a v usnesení ze dne 20. listopadu 1922 č. 13921 vyslovil a jak také zástupce ministerstva sociální péče při veřejném ústním líčení za žal. úřad výslovně přiznal, vzav také zpět námitku nepříslušnosti nss-u, kterou žal. komise vznesla v odvodním spise v důvodu, že cna není správním úřadem.
Jest jen otázkou, zdali souhlas rozhodčí komise s propuštěním (nebo dáním výpovědi) člena závodního výboru, daný po rozumu § 22 cit. zák., jest rozhodnutím neb opatřením ve smyslu § 2 zák. o ss.
Nss dospěl k názoru, že tomu tak není.
Zákon o závodních výborech zřetelně rozlišuje »souhlas« rozhodčí komise s výpovědí dle § 22 od »rozhodnutí«, která komise tato vydává dle § 26. Zákon vyjadřuje rozdíl tento nejen názvoslovně, nýbrž i tím, že »souhlas« dle § 22 vůbec nepočítá k »rozhodnutí« činnosti komise. Neboť dle § 26, odst. 1. »rozhoduje« komise tato s konečnou platností jen o »stížnostech« a o »sporech« v zákoně taxativně uvedených a dle § 26, odst. 5 jen »nálezy« rozhodčích komisí jsou vykonatelný. Udílení so,uhlasu dle § 22, odst. 2 není však nálezem neb rozhodnutím ani o »stížnosti« ani o »sporu«. Než ani podle své vnitřní právní povahy nemůže toto »udělení souhlasu«, třeba vycházelo od úřadu, býti kladeno na roven »rozhodnutí neb opatření«, na jaké pomýšlí § 2 zák. o ss. Zaměstnanec, který je členem závodního výboru, požívá dle vůle zákona proti propuštění zvýšené ochrany, nejde-li o propuštění z důvodů v druhém odstavci § 22 naznačených. Tato ochrana záleží v tom, že podnikatel nemůže zaměstnance, který je členem výboru závodního,, o své újmě s právním účinkem propustiti. Jeho volný projev k rozvázání pracovního poměru směřující nabývá proti zaměstnanci právní účinnosti teprve, když podnikatel opatřil si »souhlas« komise rozhodčí. Zákon však nic nepraví, že by souhlas rozhodčí komisí daný propůjčoval volnému projevu podnikatelovu, tedy projevu jedné ze smluvních stran poměru pracovního, jinou povahu právní a jiné účinky právní, než jaké má vůbec prohlášení strany. Souhlas rozhodčí komise činí ovšem prohlášení toto právně účinným, avšak činí je účinným právě jen jako prohlášení strany, nikoliv jako »rozhodnutí neb opatření« právní moci schopné.
Pouhé prohlášení strany nemůže však býti bráno v odpor stížností k nss-u, pročež bylo tuto stížnost jako nepřípustnou odmítnouti.

Citace:

č. 1742. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 582-583.