Čís. 14550.

K § 406 c. ř. s.
Žalobce může za sporu opříti žalobu o tvrzení, že dospělost zažalované pohledávky nastala po podání žaloby.
(Rozh. ze dne 20. září 1935, Rv I 1545/33.)
Žalobce tvrdě, že neplacením splátek ujednaných pod ztrátou lhůt tato ztráta nastala, zažaloval celou dlužnou pohledávku. Proti žalobě namítla žalovaná předčasnost tvrzením, že splátky dodržela a prokázala své tvrzení složenkami poštovní spořitelny. Žalobce na to změnil přednes potud, že tvrdil, že žalovaná nedodržela lhůty po podání žaloby. Nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud pro tentokráte.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky nižších soudů a prvému soudu uložil nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Rozhodnutí závisí jen na tom, — ježto zažalovaná pohledávka nebyla popřena co do důvodu, nýbrž byla namítána pouze předčasnost žaloby pro povolení lhůt, — zda žalovaná při zapravování lhůt byla v prodlení a zda proto nastala ujednaná ztráta lhůt. Žalobce tvrdil v žalobě, že žalovaná dosud žádné splátky nezaplatila, ač byla žalobcem opětovně o zaplacení opomenuta. Když žalovaná proti tomu namítla a složenkami poštovní spořitelny dokazovala, že splátky dosud splatné zapravila, ba o 40 Kč přeplatila, změnil žalobce svůj přednes a tvrdil, že žalovaná nedodržela splátky po podání žaloby a proto že nastala ztráta lhůt. Tím změnil svůj původní přednes tak, že ztráta lhůt nastala pro nedodržení lhůt splatných po podání žaloby, nikoliv pro nedodržení lhůt splatných před podáním žaloby. Odvolací soud neshledal nutným jednati o tomto tvrzení žalobcově, poněvadž žalobce zažaloval celou pohledávku z důvodu nastalé ztráty lhůt před podáním žaloby, kdežto tvrzení, že ztráta lhůt nastala teprve za sporu, jest okolností, pro kterou žalobce žalobu nepodal a samozřejmě ani podati nemohl. Tento názor je právně mylný. Platí tu předpis § 406 c. ř. s., podle něhož lze odsouditi k plnění i tehdy, stalo-li se dospělým aspoň do vydání rozsudku v prvé stolici. Okolnost, že dospělost nastala opomenutím žalované až za sporu, jež mohlo žalobcem teprve za sporu býti uplatněno, nemá významu pro rozhodnutí ve věci samé, nýbrž po případě pro rozhodnutí o útratách. Pro rozhodnutí ve věci samé stačí, nedodržela-li žalovaná skutečně splátky splatné po podání žaloby, neboť byl žalobní nárok v době vynesení rozsudku soudu první stolice dospělý. Kdyby žaloba musela býti přes to zamítnuta jen z tohoto důvodu, že žalobní nárok nebyl ještě dospělým v době podání žaloby, byl by žalobce nucen podati novou žalobu. Zameziti takové zbytečné množení sporů, jest právě účelem předpisu § 406 c. ř. s. Výtka dovolatele, že mělo býti učiněno zjištění o jeho tvrzení, že nebyly dodrženy lhůty splatné po podání žaloby, jest proto opodstatněna.

Citace:

č. 9126. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 150-152.