Čís. 8986.

Ve sporu proti obročí o zaplacení peněžité pohledávky jest k zastupování obročí povolána finanční prokuratura.
(Rozh. ze dne 23. května 1929, R II 191/29.)
Žalobu proti olomouckému arcibiskupství o zaplacení peněžité pohledávky procesní soud prvé stolice zamítl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením jako zmatečný. Důvody: V tomto sporu domáhá se žalující strana zaplacení peněžité pohledávky na žalovaném knížearcibiskupství olomouckém; nejde zde tedy o zastupování nebo dobývání běžných majetkových užitků, nýbrž jde o neporušenost kmenového jmění duchovního obročí, tedy takového majetkového souboru, který jest podle § 2 čís. 9 nařízení veškerého ministerstva ze dne 9. března 1898, čís. 41 ř. zák. a § 1 nařízení vlády Československé ze dne 4. června 1919, čís. 313 sb. z. a n. na rovni státnímu jmění а k jehož zastupování jest v právních rozepřích povolána výhradně finanční prokuratura. V dosavadním řízení nebyla však žalovaná strana zastoupena finanční prokuraturou, nýbrž beneficiátem, olomouckým metropolitou; doručení žaloby stalo se k návrhu žalující strany, která podle § 75 c. ř. s. musí v podání uvésti i zástupce za strany jednající, do jeho rukou a bylo s ním i celé dosavadní řízení provedeno. Nebyla tudíž žalovaná strana v tomto sporu po zákonu zastoupena; k tomuto nedostatku měl přihlížeti soud prvé stolice z úřadu (§ 6 c. ř. s.) a zaříditi po rozumu §§ 320 (2) a 431 c. ř. s. čeho třeba k odstranění závady. To však soud prvé stolice neučinil, ačkoliv žalovaná strana sama vznesla hned při prvním ústním jednání dne 20. dubna 1928 námitku nedostatku právního zastoupení a dokonce i zemská politická správa v Brně přípisem ze dne 25. září 1928 upozornila soud prvé stolice, »že řízení před soudem bez finanční prokuratury jest zmatečné«. Důsledkem toho jest nejen napadený rozsudek, nýbrž i celé jemu předcházející řízení zmatečným a, protože k nedostatku zákonného zastoupení jest přihlížeti podle § 7 c. ř. s. z úřadu v každém období sporu, i v řízení u vyšší stolice, bylo rozsudek i celé řízení jako zmatečné zrušiti. Bude věcí soudu prvé stolice, by k odstranění nedostatku zákonného zastoupení žalované strany, který lze napraviti, potřebné zařídil a teprve pak, až se tak stane, projednal věc se žalovanou stranou.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu. Důvody:
Žalobce žaluje arcibiskupství (ovšem zastoupené arcibiskupem), tedy, poněvadž nejde o stránku duchovní (in spiritualibus), nýbrž o stránku hmotnou (majetkovou), benefícium, obročí arcibiskupské, nikoli beneficiata. Žaluje-li však benefícium, patrno, že jde o neporušenost kmenového jmění žalované instituce duchovní, neboť zažalovaná pohledávka, kdyby byla přisouzena, nemohla by se uhraditi z užitků beneficia, protože tyto náležejí beneficiatovi, jenž není žalován, nýbrž muselo by se nutně sáhnouti na kmenové jmění obročí. Ale to právě jest případ § 2 čís. 9 služ. instr. pro fin. prok., podle něhož finanční prokuratura zastupuje církevní jmění a jmění duchovních benefícií, pokud jde (o původní nadání jich nebo) o neporušenost kmenového jmění, nikoli však pokud při trvajících již církvích neb duchovních beneficiích zastupovati (nebo vymáhati) jest běžné užitky majetkové. Otázku, zda benefícium jest pasivně ke sporu oprávněno či beneficiát, tu rozhodovati nepřísluší, neboť je to otázkou věci samé, zde jde zatím jen o to, kdo jest povolán instituci skutečně žalovanou zastupovati, zda finanční prokuratura či arcibiskup. Když však povolána jest k tomu prokuratura, bylo tak rozhodnouti, jak se stalo.

Citace:

č. 8986. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 736-737.