Čís. 8983.

Nejde o rozhodčí soud (§ 577 c. ř. s.), měli-li podle smlouvy býti dosazeni odborní znalci o určitých skutkových okolnostech. Podáním žaloby u rozhodčího soudu přetrhuje se promlčení zažalovaného nároku. Lhůta §1111 obč. zák. jest lhůtou propadnou. Pod opotřebení zneužitím pachtovního předmětu spadá též t. zv. loupežné hospodářství, najmě neprováděny-li včasně a řádně opravy, jichž třeba k udržení pachtovního předmětu v dobrém stavu.
(Rozh. ze dne 23. května 1929, R II 163/29.)
Žalobu propachtovatele, jíž se domáhal po skončení pachtovního poměru na pachtýři náhrady škody z pachtovního poměru, procesní soud prvé stolice zamítl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by vyčkaje pravomoci ji znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu s tím, že při jednání a rozhodnutí, jež odvolací soud prvému soudu uložil, budou směrodatné nikoli směrnice odvolacím soudem dané, nýbrž směrnice v tomto rozhodnutí nejvyššího soudu vytčené.
Důvody:
Prvý soudce zamítl žalobu z důvodu, že prý jest podle § 1111 obč. zák. prekludována (propadlá), nebyvší podána ve lhůtě jednoho roku ode dne odevzdání pachtovního předmětu, a zahájením sporu před rozhodčím soudem se prý podle § 1497 obč. zák. promlčení a tudíž ani prekluse nepřetrhuje, neboť prý nemá účinku žaloby u řádného soudu, již prý cit. § předpokládá, a mimo to nešlo tu ani o smlouvu o rozhodčí ve smyslu § 577 c. ř. s., nýbrž o pouhé znalce, kteří měli zjistiti okolnosti v § 41 pachtovní smlouvy uvedené, takže, i kdyby se zahájením řízení před rozhodčím soudem prekluse přetrhovala, v souzené rozepři o tom řeči býti nemůže, ano nešlo o rozhodčí soud. Odvolací soud tyto důvody nesdílel, ježto v § 1111 obč. zák. jde o promlčení, nikoliv o preklusi, a mimo to pod § tento spadají prý na př. jen nároky čís. 9-11 žaloby, takže ohledně ostatních promlčecí lhůta cit. § neplatí, dále, že tu skutečně jde o rozhodčí soud, nikoli o pouhé znalce (arbitrátory) a že se zahájením řízení před rozhodčím soudem promlčení přerušuje a zde tedy přerušilo, byly-li před ním uplatňovány skutečně tytéž nároky, jako nyní před řádným soudem, což prvý soudce nezjistil, pročež odvolací soud rozsudek prvého soudce zrušil s tím, aby po pravomoci tohoto rozhodnutí dále jednal a znova rozhodl. Správně má se věc takto: Podle § 41 pachtovní smlouvy objeví-li se při vrácení pachtovního předmětu a vzájemném vyúčtování různost mínění mezi stranami ohledně jakosti nebo stavu pachtovní věci, ohledně hospodářské kultury neb ohledně množství nebo velikosti, ohledně hodnoty nebo přiměřené ceny nebo výpočtu a výše náhrady, mají sporné body pro obě strany nenaříkatelně rozhodnouti odborní znalci (Fachkundige), kteří se zvolí podle předpisu § 7. Z toho jde, že tito odborní znalci mají býti dosazeni toliko o určitých právě vyjmenovaných skutkových okolnostech a že tedy nemají míti právě jinou funkci než znaleckou, že však není na ně přenesena pravomoc soudcovská, t. j. není jim věc svěřena k rozhodnutí, když se popírá právní důvod a jsoucnost nároku, jako zde, kde se navrhuje zamítnutí žaloby, nýbrž se v § 41 pachtovní smlouvy zcela zřejmě, ačkoli mlčky, předpokládá, že o právní stránce strany nebudou ve sporu a půjde jen o znalecké zjištění stavu věcí. Nejde tedy skutečně o rozhodčí soud podle § 577 c. ř. s., t. j. o případ, kde rozhodčím svěřeno jest rozsouzení sporné věci v její celosti tedy i po právní stránce: co do důvodu a jsoucnosti nároku. V tom je tedy odvolací soud na omylu, má-li ony odborné znalce za rozsudí. Nemůže proto býti řeči o přetržení lhůty § 1111 obč. zák. zahájením řízení před řečenými odbornými znalci, pokud by skutečně o takovou lhůtu šlo, a celá otázka přetržení podle § 1497 obč. zák. jest bezpředmětná, ačkoli jinak nelze zneuznati, že rozum a logika vyžadují, by se předpis ten vyložil tak, že skutečné podání žaloby u soudu rozhodčího má tytéž následky jako podání žaloby u soudu řádného, a tedy lhůtu promlčecí pro žalobu určenou přetrhuje (při lhůtě preklusivní o nějakém »přetržení« nemůže býti řeči, nýbrž jen o jejím dodržení, tak že, byla-li žaloba ve lhůtě podána, nárok nepropadne), vždyť přece soud rozhodčí právě nastupuje místo soudu řádného, když se naň přenáší rozhodnutí sporu, a musí tedy podání žaloby u něho míti také všecky účinky podáni žaloby soudní, nehledě ani к tomu, že i § 95 úst. listiny soudy rozhodčí klade na roveň řádným a § 1497 obč. zák. nemluví vůbec o soudu, tedy také ne o soudu řádném, nýbrž prostě o podání žaloby roz. na příslušném místě. Ovšem jest též pravda, že lhůta § 1111 obč. zák. je propadnou, jak správně míní první soudce, a ne promlčecí, jak má za to mylně odvolací soud. To dokazuje nejen doslov zákona, jenž nemluví o »promlčení« žaloby, nýbrž o jejím »zániku« (uhasnutí), nýbrž i účel lhůty, který ji řadí pod § 1449 obč. zák. Avšak věc má se skutkově tak, že o tuto lhůtu § 1111 obč. zák. tu ve většině položek žalobní nárok tvořících vůbec nejde. Lhůta ta dána jest výslovně jen pro nároky ze zaviněného poškození pachtovního objektu a opotřebování jeho zneužitím, nikoli však pro nároky jiné. Jest tedy zkoumati jednotlivé žalobní položky, zda pod jeden z těchto pojmů spadají. Žaloba uplatňuje náhradu: 1. za neodevzdaný odevzdaný led, 2. za neodevzdaná umělá hnojiva, 3. za neodevzdaný animální hnůj, 4. za neodevzdaný kompost, 5. za neosetí určitých ploch obilím a pícninami (pšenicí, žitem, červeným a švédským jetelem, vojtěškou) a za ztrátu na krmivu nezasetím vojtěšky vzniklou, 6. za nepohnojení ploch animálním hnojem, k čemuž se ad 5. a 6. podotýká, že nárok odůvodněn tak, že podle pachtovní smlouvy měla žalovaná strana při skončení pachtu odevzdati určité plochy zaseté (pohnojené), avšak odevzdala plochy takové v míře menší, 7. za nevyužitá umělá hnojiva (propachtovatelem před propachtem do půdy daná), 8. za nevyužitý animální hnůj (podobně), 12. za orání k řepě, 13. za orání k jařinám, t. j. v obou případech, že propachtovatel odevzdal při početí pachtu pachtýři jisté plochy zorané. Avšak žádná z těchto náhrad podle svého skutkového základu nespadá ani pod »poškození« pachtovního objektu ani pod opotřebení jeho »zneužitím« a nepodléhají tedy lhůtě § 1111 obč. zák., nýbrž promlčení podle § 1451 a násl. obč. zák., aniž by třeba bylo zkoumati, zda je to promlčení tříleté či třicetileté, protože, když pachtovní objekt vrácen dne 27. ledna 1927 a žaloba podána už 1. června 1928, nemůže ani o tříletém býti řeči. O těchto položkách musí se tedy spor provésti. Zůstávají tedy jen položky 9., 10. a 11. za neudržování stavby příkopů a cest, které ovšem nutno podřaditi pod opotřebení zneužíváním, protože pod tento pojem musí se podle zřejmého úmyslu a účele zákona zařaditi všecko t. zv. loupežné hospodářství, které záleží v tom, že hospodář nehospodaří racionelně, co se tedy týče půdy, vymrskává ji nedávaje jí na práci a mrvě to, co jí podle zásad řádného hospodaření patří, a co se týče staveb a jiných zřízení (příkopů a cest) neprovádí včasně a řádně opravy, jichž к udržení objektu v dobrém stavu třeba. Tu tedy lhůta § 1111 obč. zák. průchod má, nebyla však dodržena. Podle těchto právních směrnic bude tedy věc posuzovati a rozhodovati.

Citace:

č. 8983. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 731-733.