Č. 1659.

Váleční poškozenci: Invalidní důchod podle zákona ze dne 20. února 1920 č. 142 sb. z. a n. lze požadovati nejdříve od 1. května 1920, — K podmínkám nároku na tento důchod.
(Nález ze dne 15. listopadu 1922 č. 16788.)
Věc: Otto Z. v Z. proti ministerstvu sociální péče v Praze o invalidní důchod.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím odepřen byl st-li nárok na důchod invalidní ve smyslu zákona z 20. února 1920 č. 142 sb. z. a n. z důvodu, že příjem jeho v r. 1919, který byl vzat za základ pro předepsání daně z příjmu na r. 1920, činil 23618 Kč, a je tedy větší nežli součet příjmové hranice, jež dle §§ 2 a 3 cit. zákona činí 5200 Kč, a důchodu, jenž by st-li jako 25% invalidovi dle § 8 zák. příslušel částkou 540 Kč.
Stížnost podaná do tohoto rozhodnutí namítá jediné, že jde o invalidní důchod za r. 1919 a že proto rozhodné jsou pro posouzení oprávněnosti nároku příjmy st-lovy docílené v r. 1918, nikoli v r. 1919, roku 1918 že pak činil čistý výtěžek jeho obchodu toliko 5067 Kč 43 h a nedosahoval příjmové hranice 5200 Kč stanovené v § 2 zákona.
Nss neshledal stížnost důvodnou.
Zákon z 20. února 1920 č. 142 sb. z. a n., jimiž válečným poškozencům poskytnut nárok na požitky ze státní pokladny, nabyl dle svého § 45 účinnosti dnem 1. května 1920. Podle § 30 důchody, na něž nárok je dán již v době, kdy zákon nabude účinnosti, příslušejí od tohoto dne. Může tedy invalida požadovati důchod nejdříve od 1. května 1920 a nikoli za dobu dřívější. Pokud tedy stížnost domáhá se přiznání důchodu dle cit. zákona také za r. 1919, je již z tohoto důvodu neoprávněna.
Podle § 2 cit. zákona přísluší válečnému poškozenci nárok na požitky tímto zákonem normované jenom tehdy, jestliže »roční příjem« jeho nepřesahuje hranici tam uvedenou. Podle vlád. nařízení ze 4. května 1920 č. 346 sb. z. a n., čl. I. k § 2, dlužno »příjem« rozuměti příjem, tvořící základ pro ukládání daně z příjmu, při čemž rozhodujícím jest příjem docílený v kalendářním roce předcházejícím rok, v němž se jedná o přiznání důchodu dle § 30 zákona. Ježto v daném případě jednalo se o přiznání důchodu — jak dovoděno' shora — za dobu nejdříve od 1. května 1920, byl dle toho rozhodným příjem docílený v r. 1919 a tvořící základ pro vyměření daně z příjmu na r. 1920. Příjem ten zjištěn byl ve smyslu § 2 cit. vlád. nař. dotazem u příslušné berní správy částkou 23618 Kč. Proti tomuto zjištění strana ve stížnosti ničeho nenamítá. Ježto však tento příjem nesporně přesahuje příjmovou hranici stanovenou v § 2 zákona, nemůže st-l na důchod invalidní činiti nárok.
Je proto stížnost jeho bezdůvodná.

Citace:

č. 1659. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 394-394.