Čís. 16410.

Dokud nebyly přídělové nemovitosti, pocházející ze záboru velkého majetku pozemkového, připsány do knihovního vlastnictví, nelze na ně proti přídělci vésti exekuci jejich vnucenou správou (§§ 98 a další ex. ř.), nýbrž jen exekuci na přídělcova práva k přiděleným pozemkům (§ 331 ex. ř.). Nezáleží na tom, zda povinný nabyl pozemků přímým přídělem či kupní smlouvou od jiných přídělců, schválenou ministerstvem zemědělství (dříve Státním pozemkovým úřadem).
(Rozh. ze dne 21. října 1937, R I 933/37.)
Srv. rozh. č. 7711, 10096 Sb. n. s.
Vymáhající věřitelé uvedli v exekučním návrhu, že povinná Božena H. jest vlastnicí přídělových nemovitostí p. č. 101/3 a 55/34 v L., jež jí nejsou dosud knihovně připsány, připojili výnos ministerstva zemědělství ze dne 16. března 1937, č. 181627/37-IX/7-76, kterým bylo vymáhajícím věřitelům uděleno podle §§ 23 a 36 přídělového zákona č. 81/1920 a podle § 2 malého přídělového zákona č. 93/1931 Sb. z. a n. svolení k vedení exekuce vnucenou správou těchto nemovitostí proti nabyvatelce Boženě H. a navrhli k vymožení svých vykonatelných pohledávek exekuci vnucenou správou uvedených nemovitostí. Exekuční soud povolil navrženou exekuci. Rekursní soud na rekurs povinné změnil usnesení prvého soudu tak, že exekuční návrh zamítl, a to v podstatě proto, že pozemky ty jsou sice v držení povinné, nejsou jí však dosud knihoivně připsány ani jí nebyly dosud definitivně přiděleny.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Exekuci vnucenou správou nemovitostí v projednávaném případě vésti nelze, ježto nemovitosti, o něž jde, nejsou povinné dosud knihovně připsány (§ 98 ex. ř.) a nelze tu užiti ustanovení § 102 ex. ř., jak míní dovolací stěžovatelé, poněvadž se to týká pouze nemovitostí, které ve veřejné knize vůbec zapsány nejsou, kdežto shora uvedené nemovitosti ve veřejné knize, totiž v deskách zemských, zapsány jsou. Lze vésti ovšem se souhlasem ministerstva zemědělství exekuci na práva povinné k uvedeným pozemkům. Již ze shora dotčeného výměru ministerstva zemědělství jde najevo, že jde o pozemky pocházející z velikého záboru pozemkového a že jich povinná nabyla, a není proto v projednávaném případě rozhodující, zda jich nabyla přímým přídělem či kupní smlouvou od jiných přídělců, schválenou ministerstvem zemědělství, neboť i v tomto druhém případě podržují pozemky ty povahu pozemků pocházejících z pozemkoreformního přídělu. V rozhodnutí č. 7711 Sb. n. s. bylo vysloveno, že dokud nebyly přidělené pozemky odevzdány přídělci do vlastnictví, nýbrž jen do užívání a držby, nelze na jeho práva véstí exekuci bez svolení Státního pozemkového úřadu; z toho plyne, že se svolením Státního pozemkového úřadu, nyní ministerstva zemědělství, exekuci vésti lze. S tím není v rozporu rozhodnutí č. 10096 Sb. n. s., které chrání rovněž jen zájmy Státního pozemkového úřadu. Touto exekucí mohly by býti dotčeny toliko veřejnoprávní zájmy ministerstva zemědělství, nikoli však práva povinné, když si vymáhající věřitelé chtějí pohledávky, které jim je ona dlužna, uhraditi z výnosu nemovitostí, na nichž povinná hospodaří a z nichž užitky sklízí. Poněvadž však dovolací stěžovatelé navrhli exekuci vnucenou správou nemovitostí podle §§ 98 a násl. ex. ř. a nikoliv exekuci podle §§ 331 a násl. ex. ř., právem rekursní soud zamítl jejich exekuční návrh.

Citace:

č. 16410. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 407-408.