Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 71 (1932). Praha: Právnická jednota v Praze, 704 s.
Authors:
Čís. 1169.
Došeď svéprávnosti může poddědic žádati, by zrušeny byly soudní dozor a opatrovnictví nad substitučním jměním.

(Rozh. ze dne 6. září 1921, R II 352/21.)
Poddědic domáhal se zrušení soudního dozoru a opatrovnictví nad
substitučním jměním podáním, jež spolupodepsali přední dědic, zatím zletitosti dosáhnuvší, a substituční opatrovník. Návrh byl oběma nižšími soudy zamítnut, rekursním soudem z těchto důvodů: I když se nehledí k tomu, že návrh stěžovatele Hugona K-a (fiduciáře) — souhlas ostatních dvou stěžovatelů ke stížnosti vůbec není prokázán — ze dne 8. června 1921 je v přímém odporu s jeho vlastním návrhem ze dne 11. října 1920 a 12. února 1921, v němž sám po úmrtí předešlého substitučního kurátora žádal ustanovení nového substiučního kurátora a že s ohledem na stanovisko § 79 nesporného říz. stěžovatelem, jak v návrhu ze dne 8. června, tak i v jeho stížnosti výslovně zaujatého, ne on, nýbrž Gustav K. ml. (fideikomisař), jehož práva jedině dle § 79 nesp. říz. napadeným usnesením případně by mohla býti dotčena, by býval oprávněn tento návrh učiniti a ne jen k příslušnému návrhu Hugona K-a dáti svůj souhlas, přehlíží stěžovatel, že v testamentu Gustava hraběte K-a Gustavu K-ovi mladšímu nebylo přiznáno právo disponovati s právní závazností se substitučním jměním, jež mu snad svého času připadne. Je tedy prvnímu soudu plně přisvědčiti, když zjišťuje, že projednání pozůstalosti ohledně substitučního jmění ještě není ukončeno a že se to, jakož i zákonný podnět k sproštění kurátora stane aktuelní teprve, až nastane substituční případ. Uváží-li se pak ještě, že přece není absolutně vyloučena možnost, že v čase, kdy substituční případ nastane, nikoliv Gustav K. ml., ale snad jeho potomstvo, jež nyní ještě není zrozeno, přijde v úvahu, je napadenému usnesení se stanoviska § 77 a zvláště § 77/3 nesp. říz. přiznati plnou oprávněnost.
Nejvyšší soud návrhu vyhověl.
Důvody:
Srovnalá rozhodnutí nižších soudů příčí se zřejmě zákonu. Formální pochybnosti rekursního soudu nejsou opodstatněny. Trváním soudního dozoru a opatrovnictví nad substitučním jměním jsou značnou měrou dotčeny zájmy dědice fiduciarního Hugona K-a; tím jest dána jeho legitimace k podanému návrhu, a když návrh byl zamítnut, dle § 9 nesp. říz. též jeho legitimace k rekursu. Souhlas dědice fideikomisárního a substitučního opatrovníka k návrhu jest dostatečně vykázán tím, že oba podepsali příslušné podání. Okolnost, že Hugo K. podáním ze dne 11. října 1920 a ze dne 12. února 1921 sám navrhl zřízení nového opatrovníka substitučního, nemůže mu býti na újmu, když právní názor, z něhož vycházel, podávaje ony návrhy, byl mylným. Ve věci samé uváženo toto: Nařízena-li fideikomisární substituce ve prospěch poddědice již zrozeného, zletilého a svéprávného, přísluší v době, než nastane případ substituce, jen tomuto právu dozoru a případné žaloby za tím účelem, by kmenové jmění nebylo ztenčeno a zhoršeno: pozůstalostní soud v takovém případě nemá v té příčině ani práv, ani povinností. K právním jednáním, které se dotýkají podstaty jmění substitučního, jest ve zmíněném případě třeba toliko souhlasu a svolení dědice fideikomisárního. Vždyť tento může kdykoli částečně nebo zcela se vzdáti svého práva substitučního (§§ 551, 805 obč. zák.). Potud dlužno uvésti na pravou míru názor soudu rekursního, že fideikomisární dědic Gustav K. není po dosažené zletilosti oprávněn disponovati s právní závazností o substitučním jmění. Jen když dědic není svéprávným, povinen jest soud — za dalších podmínek § 77 čís. 1 nesp. říz. — ustanoviti mu k projednání pozůstalosti zvláštního opatrovníka — a je-li fideikomisární substitucí k dědictví povoláno potomstvo ještě nezrozené, má soud dle § 77 čís. 3 nesp. říz. zříditi substitučního opatrovníka, který pak ovšem má práva, jinak fideikomisárnímu dědici samému příslušející. V daném případě povolal zůstavitel Gustav hrabě K.
ve své závěti ze dne 29. prosince 1897 za fideikomisárního dědice pouze
a jedině svého synovce Gustava K. ml., nikoli také jeho potomstvo. Ustanovení § 615 odstavec druhý obč. zák. (§ 59 třetí dílčí novely), dle něhož
pokud není za to míti, že chtěl zůstavitel něco jiného, přechází právo
fideikomisářovo i tehdy na jeho dědice, když nedožije se případu substituce, nemá zde místa, poněvadž zůstavitel zemřel před 1. lednem 1917,
a proto dotčený předpis dle § 60 třetí dílčí novely neplatí. Tím padá úvaha
soudu rekursního, že není vyloučena možnost, že v čase, kdy nastane
případ substituce, přijde v úvahu nikoli Gustav K. ml., nýbrž snad jeho
potomstvo nyní ještě nezrozené. Gustav K. ml. pak jest nyní zletilý, a proto není příčiny, by soudní dozor a opatrovnictví nad substitučním
jměním na dále byly zachovány, zvláště když dle zásady § 79 nesp. říz. a
§ 823 obč. zák. mimo případy v zákoně výslovně vytčené nelze zletilým
účastníkům proti jejich vůli vnucovati opatrovníky. Podle § 16 nesp. říz.
bylo tudíž dáno místo mimořádnému rekursu dovolacímu a změnou usnesení obou nižších soudů vyhověno podanému návrhu.
Citace:
Autoři článků v tomto čísle. Právní prakse, měsíčník československých právníků. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart , 1937-38, svazek/ročník 2, číslo/sešit 10, s. 332-332.