Čís. 16316.

Propadnou lhůtu vytčenou v § 933 obč. zák. lze prodloužiti vůlí stran i mlčky projevenou jen tehda, byla-li stanovena určitá lhůta, na př. lhůta garanční nebo při záruce za určité vlastnosti dobytčete, které se mají projeviti v určité době. Takovýto souhlasný i mlčky projevený projev vůle smluvců o prodloužení propadné lhůty nelze spatřovati v tom, zaručil-li se prodatel za to, že dobytče netrpí určitou nemocí, aniž byla stanovena určitá garanční lhůta, třebas podle povahy věci mlčky vyplývající.
(Rozh. ze dne 20. září 1937, Rv I 1254/36.)
Srv. rozh. č. 4395, 4442, 5049, 6091, 8641, 8692 Sb. n. s.
Žalobce koupil od žalované začátkem května 1934 asi čtyřletou krávu s teletem dvou až třínedělními za 1875 Kč. Koupenou krávu převzal dne 7. května 1934. Tvrdě, že uvedené dobytče koupil k chovu a že žalované před uzavřením koupě výslovně prohlásil, že kráva musí býti úplně bez vad, zejména, že nesmí míti výchlop (trs), jinak že by krávu nekoupil, a že teprve když ho žalovaná ujistila, že kráva nemá trs, koupil krávu s teletem, že však dne 23. července 1934 zjistil, že kráva trpí uvedenou vadou, domáhá se žalobce žalobou, podanou u soudu prvé stolice dne 30. srpna 1934, zrušení trhové smlouvy a vrácení 1675 Kč s příslušenstvím. Soud prvé stolice uznal zčásti podle žaloby. Odvolací soud zamítl žalobu zcela.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud zamítl žalobu také proto, že šestinedělní lhůta v § 933 obč. zák. stanovená před podáním žaloby uplynula, takže žalobní nárok zanikl. Dovolatel napadá tento právní názor odvolacího soudu s hlediska dovolacího důvodu § 503 č. 4 c. ř. s. Jest arciť pravda, že jak judikatura, tak i teorie uznává, že lze propadné lhůty § 933 obč. zák. prodloužiti vůlí smluvců i mlčky projevenou, avšak jen tam, kde byla stanovena určitá lhůta, na příklad lhůta garanční nebo při záruce za určité vlastnosti dobytčete, jež se mají projeviti v určité době (srv. rozh. č. 4395, 4442, 5049, 6091, 8641, 8692 Sb. n. s.). Nelze však spatřovati mlčky projevený projev vůle o prodloužení propadné lhůty u smluvců i tehdy, jestliže se prodatel zaručí za to, že dobytče netrpí určitou nemocí, bez stanovení nějaké určité garanční lhůty, třebas z povahy věci mlčky vyplývající. Takovýto výklad by odporoval smyslu a účelu ustanovení § 933 obč. zák. o lhůtách pří správě, které v zájmu klidu a bezpečnosti obchodního styku chce nároky ze správy vázati na určité lhůty, neboť by takto propadné lhůty byly prodlouženy na zcela neurčitou, dlouhou dobu, kdy se vada objeví. Kdyby byl zákon chtěl propadné lhůty takto prodloužiti, byl by neopominul pojmouti do ustanovení § 933 obč. zák. obdobný předpis, jak jest vložen v § 1489 obč. zák., podle něhož se lhůta promlčecí počítá mimo jiné až do té doby, kdy poškozený o škodě zvěděl. Ani z žalobcova přednesu, ani z vývodů jeho dovolání však nevyplývá, že by bylo došlo k takovémuto ujednání o prodloužení lhůty na určitý čas ve smyslu nahoře naznačeném, byť i z povahy věci vyplývající. Nepochybil proto odvolací soud, jestliže z uvedených důvodů žalobu zamítl.

Citace:

č. 16316. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 213-214.