Čís. 16366.

Důvodem odkladu exekuce může býti zásadně též podání žaloby odpůrčí o neúčinnost exekučního titulu, i když odpůrci žaloba nesměřuje přímo proti exekučnímu titulu, nýbrž jen proti právnímu jednání, jež je základem exekučního titulu.
Nehrozí však nebezpečí nenahraditelné nebo stěží napravitelné majetkové újmy, domáhá-li se žalobce uspokojení své pohledávky před pohledávkou toho, proti komu odpůrčí žaloba směřuje.
(Rozh. ze dne 7. října 1937, R I 1018/37.)
Srv. rozh. č. 9928, 9448 Sb. n. s.
V exekuční věci vymáhajícího věřitele Josefa T. proti povinné Magdaleně pro 600 Kč s přísl., pro něž byla vedena u okresního soudu v R., pod E 552/35, exekuce vnucenou dražbou ideální polovice nemovitosti, patřící povinné, navrhla knihovní věřitelka firma M. a J. odklad exekuce podle § 42 č. 1 ex. ř. až do pravoplatného rozhodnutí o její odpůrčí žalobě, kterou podala na vymáhajícího věřitele u krajského soudu v Ch. pod zn. sp. Ck Ia 201/35 a jíž se domáhá, aby byl dlužní úpis ze dne 4. srpna 1934, podle něhož bylo na polovici nemovitosti, zapsané ve vložce č. 191 poz. knihy kat. území Š., patřící povinné Magdaleně T., vloženo zástavní právo za pohledávku vymáhajícího věřitele Josefa T., 20000 Kč s příslušenstvím, uznán za neúčinný proti firmě M. a J. (navrhovatelky odkladu dotčené exekuce). Exekuční soud odložil uvedenou exekuci podle návrhu. Rekursní soud zamítl návrh na odklad uvedené exekuce. Důvody: Nucená dražba polovice nemovitosti, o niž jde, byla povolena podle vykonatelného rozsudku okresního soudu v Ř. ze dne 9. ledna 1935, zn. sp. C II 434/34, jímž byla Magdalena T. uznána povinnou zaplatiti Josefu T. (vymáhajícímu věřiteli) 6% úroky z částky 20000 Kč, totiž z hypotekární pohledávky, zajištěné na dotčené polovici nemovitosti patřící povinné. Podle § 42 ex. ř. může býti na návrh nařízen odklad exekuce z důvodů, které jsou v něm taxativně uvedeny (rozh. býv. nejvyššího soudu z 5. dubna 1915, R II 670/15, uveř. v Právníku 1916, str. 235). Žaloba o neúčinnost knihovního zápisu resp. odpůrčí žaloba není uvedena v § 42 č. 1 až 3 ex. ř. jako důvod k odkladu exekuce a nemělo tudíž býti vyhověno návrhu na povolení odkladu exekuce.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nelze souhlasiti s právním názorem rekursního soudu, že nelze odpůrčí žalobu, podanou navrhovatelkou, pokládali za důvod odkladu exekuce podle § 42 ex. ř. Podle § 42 č. I ex. ř. jest důvodem odkladu exekuce, vznese-li se žaloba, aby byl některý exekuční titul v § 1 ex. ř. uvedený, jenž jest základem povolené exekuci, prohlášen za neplatný, nebo za neúčinný, nebo aby byl zrušen. Důvodem odkladu exekuce může tedy býti i podání žaloby odpůrčí, jíž se žalobce domáhá neúčinnosti exekučního titulu proti žalobci (srv. Neumannův Komentář 1., 3. vyd., str. 224 a rozh. č. 9928 Sb. n. s.). V souzené věci navrhla knihovní věřitelka firma M. a J., aby byla exekuce, o niž jde, odložena ve smyslu § 42 č. 1 ex. ř. až do pravoplatného rozhodnutí odpůrčího sporu zahájeného pod sp. zn. Ck I a 201/35 krajského soudu v Ch. V odpůrčím sporu právě uvedeném se navrhovatelka na žalovaném Josefu T. domáhá, aby bylo uznáno právem, že dlužní úpis ze dne 4. srpna 1934, jímž Magdalena T. (dlužnice) dala do zástavy nemovitosti v žalobě uvedené, jest neúčinný proti žalobkyni a že rovněž jest neúčinný proti žalobkyni na základě uvedeného dlužního úpisu vložené zástavní právo žalovaného, že žalovaný jest povinen to uznati a trpěti anebo svoliti k tomu, aby žalobkynina pohledávka, zajištěná na nemovitosti a v žalobě podrobně uvedená, požívala pořadí zástavního práva žalovaného a aby byla v nucené dražbě anebo vnucené správě, dojde-li k nim, uspokojena před pohledávkou žalovaného. Nezáleží na tom, že odpůrčí žaloba nesměřuje přímo proti exekučnímu titulu, podle něhož byla exekuce povolena. Nelzeť přehlížeti, že exekuční titul, o nějž jde, (rozsudek okresního soudu v R. ze dne 9. ledna 1935, C 434/34) je v přímé souvislosti s právním jednáním, jemuž jest žalobou odporováno, ježto byla dlužnice řečeným exekučním titulem uznána povinnou zaplatiti vymáhajícímu věřiteli úroky z knihovní pohledávky, jíž jest odporováno odpůrčí žalobou. Podle § 7 odpůrčího řádu ze dne 27. března 1931, č. 64 Sb. z. a n. není právo odporovati vyloučeno proto, že pro jednání, jemuž se odporuje, bylo nabyto exekučního titulu, a bylo-li takové právní jednání prohlášeno za účinné, pozbude proti věřitelům účinnosti také. exekuční titul. Bude-li tudíž v souzené věci vyhověno odpůrčí žalobě firmy M. a J., pozbude proti žalobkyni účinnosti též rozsudek okresního soudu v Ř. ze dne 9. ledna 1935, C II 434/34, jenž jest exekučním titulem. Jest tu tedy důvod k odkladu exekuce uvedený v § 42 ex. ř. pod č. 1.
Přesto nebylo možno dovolacímu rekursu vyhověti, ježto v souzené věci může býti exekuce dále vedena, aniž je s tím pro navrhovatelku odkladu spojeno nebezpečenství nenahraditelné nebo těžce napravitelné majetkové újmy (§ 44, odst. 1, ex. ř.). Jak již bylo shora uvedeno, domáhá se žalobkyně odpůrčím sporem na žalovaném (vymáhajícím věřiteli), aby byl uznán povinným trpěti anebo svoliti k tomu, aby žalobkynina pohledávka, zajištěná na nemovitosti a v žalobě podrobně uvedená, požívala pořadí zástavního práva žalovaného a aby při nucené správě byla uspokojena před pohledávkou žalovaného. K tomu však, aby tento konečný žalobní nárok nebyl zmařen, není potřebí odkládati exekuci, ježto žalobkyně může dosíci vznesením odporu (§§ 128, 213 ex. ř.) v rozvrhovém řízení toho, aby byla uspokojena před pohledávkou žalovaného.

Citace:

č. 16366. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 300-302.