Čís. 16309.

Pokud jest politickou obec pokládati za stavebnici školy z pohodlí, přesto, že při zadání a provádění stavby školy vystupovala místní školní rada a že pro stavbu školy nebyla odhlasována finanční úhrada (§ 10 zák. č. 329/1921 Sb. z. a n.).
(Rozh. ze dne 17. září 1937, Rv I 246/36.)
Žalobci se domáhají jako postupníci Emanuela D., stavitele v H. M., zaplacení 48012 Kč 15 h s přísl. na žalované politické obci B. a osadě B. K odůvodnění žaloby přednesli: Dne 27. dubna 1927 se obecní zastupitelstvo žalované politické obce B. usneslo, aby byla příslušným úřadům podána žádost o povolení stavby měšťanské školy v B. Poté podala obecní rada žalované obce B. žádost k zemské školní radě v P., aby bylo zavedeno šetření o zřízení dotčené měšťanské školy, a v ní uvedla, že potřeba oné školy pro B. a široké okolí jest nutná, že byl zřízen komitét ze zástupců obce i osady B., který podnikl další kroky k získání potřebného kapitálu k postavení školy, a že té doby je kapitál, potřebný k postavení měšťanské školy, již zajištěn. Dne 16. července 1927 se obecní zastupitelstvo žalované obce usneslo, že se obec B. zavazuje hraditi veškerý náklad spojený se zřízeními a vydržováním měšťanské školy v B., že schvaluje příspěvek žalované osady B. na stavbu školy a že zřizovatelem školy je obecní zastupitelstvo za těchto podmínek: Politická obec B. bere na sebe zřízení a vydržování měšťanské školy a v příčině rozhodování mají právo osada B. a Spořitelní a záložní spolek v -B. jako hlavní činitelé. Příspěvku osady B. nesmí býti upotřebeno k jinému účelu než na stavbu měšťanské školy v B. Toto usnesení obecního zastupitelstva žalované obce B. bylo předloženo k schválení nadřízené okresní správní komisi v N., a ta výměrem ze dne 6. prosince 1927, č. j. 1082/2, závazek obce B. schválila tak, že přiškolené obce mají hraditi toliko dobrovolné příspěvky, poněvadž jde o školu z pohodlí a ne z nutnosti. Dne 29. listopadu 1927 se osadní zastupitelstvo v B. jednomyslně usneslo, že se na vyzvání okresní správní komise v N. doplňuje usnesení osadního zastupitelstva ze dne 13. ledna 1927 o příspěvku osady B. na zřízení měšťanské školy v B. v částce 500000 Kč tak, že si vyhrazuje, že osadě B, bude přiznáno právo spolurozhodování ve věci zřízení a stavby měšťanské školy v B. Takto došlo k formálně bezvadnému usnesení obecního zastupitelstva v B. i osadního zastupitelstva v B. a obě usnesení byla okresní správní komisí v N. schválena. Pak bylo nařízeno okresním školním výborem v Ch. komisionální řízení na dne 20. března 1928, k němuž byli obesláni všichni zájemci, zejména obecní zastupitelstvo žalované obce a osadní zastupitelstvo žalované osady. Celého komisionálního řízení se zúčastnili zmocnění zástupci jak obecního, tak osadního zastupitelstva, a ti také vlastnoručně podepsali příslušný protokol jménem obecního a osadního zastupitelstva. Výměrem ze dne 2. listopadu 1928 zřídila zemská školní rada v P. v dohodě se zemským správním výborem smíšenou školu měšťanskou na žádost obecní rady obce-městyse B. v B. s českým jazykem vyučovacím, při čemž bylo výslovně uvedeno: »Zřizujíce tuto školu měšťanskou, přihlížíme k tomu, že obecní zastupitelstvo v B. usnesením svým ze dne 16. července 1927, schváleným okresní správní komisí v N., se pravoplatně zavázalo hraditi veškerý náklad, spojený se zřízením a vydržováním měšťanské školy v B., pokud povinnost takovou ukládá zákon školní obci, tedy aspoň v té míře, jak ustanovuje § 2 zákona ze dne 24. února 1874.« Takto nadřízené úřady samosprávné i úřady školské závazek obce a osady B. potvrdily, přijaly a uznaly tím, že daly svolení k zřízení měšťanské školy v B. Rovněž druhého komisionálního řízení podle § 27 stav. ř. pro Čechy o novostavbě měšťanské školy v B. se zúčastnili mimo zástupce úřadu též zástupci žalované obce a osady B., kteří také vlastnoručně podepsali protokol o tom zřízený. Dne 29. září 1929 byla konána společná schůze zástupců žalované obce i osady B,, v níž byl zjišťován výsledek ofertního řízení a usneseno, že zadání stavby firmě Emanuel D. v H. M. nabude platnosti podepsáním obapolné smlouvy. Zadávací listinu sepsal stavební rada M. z Ch. Její obsah byl probírán v zasedání místní školní rady, obecního zastupitelstva i osadního zastupitelstva. Stala se tedy vůči Emanuelu D. smluvní stranou i žalovaná obec B. i osada, a jsou proto uvedené strany ze stavby uvedené školy stejnou měrou zavázány. Stavebnicí měšťanské školy v B. nebyla místní školní rada, neboť ta je pouze orgánem školní obce a nemá způsobilosti vystupovali jako strana u soudu. Když později obec B., nemajíc dostatek peněz k vedení stavby měšťanské školy, žádala okresní úřad resp. okresní výbor v Ch., aby náklady na stavbu, zařízení a vydržování měšťanské školy byly přeneseny na všechny obce, které řečené škole jsou přiškoleny, rozhodl okresní výbor v Ch. dne 30. července 1931, že náklady ty má hraditi obec B. podle svého usnesení ze dne 16. července 1927, schváleného okresní správní komisi v N., a že přiškolené obce mají hraditi toliko dobrovolné příspěvky, poněvadž jde o školu z pohodlí a ne z nutnosti. Uvedené rozhodnutí je pravoplatné. Žalovaná obec B. podala dne 30. srpna 1932 žádost za obnovu řízení a úhradě nákladů na stavbu dotčené školy, ale okresní výbor v Ch. žádost tu zamítl dne 14. února 1933. Podle spisů okresního úřadu v Ch. jest stavebnicí měšťanské školy v B. žalovaná politická obec a nikoli školní obec. Rozhodnutí to je pravoplatné. Stížnost obce B. do rozpočtu a rozvrhu přitrážek rážek byla v druhé správní stolici zamítnuta a bylo s konečnou platností rozhodnuto, že náklad na stavbu a vydržování školy musí hraditi politická obec B. Obec B. podala sice proti tomuto rozhodnutí stížnost k nejvyššímu správnímu soudu, ale nežádala v ní o přiznání odkladného účinku. Stavitel Emanuel D., jemuž byla stavba měšťanské školy v B. zadána, má proti žalovaným za dodání materiálu na stavbu uvedené školy a za konané práce dávno splatné pohledávání více nebo méně 350000 Kč, z nichž žalobcům postoupil zažalovanou částku.
Žalovaná obec B. a osada B. namítaly mimo jiné, že nebyly stavebníky měšťanské školy v B., nýbrž že stavebnicí byla místní školní rada v B., která si sama vyžádala nabídky od stavitelů, práci na stavbu školy jim sama zadala, aniž předložila zadávací smlouvu a rozpočty žalovaným. V rozpočtu žalované obce na rok 1927 a další léta i na dřívější léta nebyla zařaděna ani jediná výdajová, ani úhradová položka, týkající se měšťanské školy v B. Byla by proto zadávací smlouva, i kdyby byla uzavřena na základě řádného usnesení obecního a osadního zastupitelstva, v rozporu s předpisy §§ 10 a 14 obecní finanční novely č. 329/1921 Sb. z. a n. Podle § 14 řeč. nov. by se obec a osada musily usnésti na výplatě a usnesení takové by bylo neplatné, poněvadž podle § 10 uved. nov. vydání, jež nejsou uvedena v rozpočtu, nesmějí býti činěna, není-li zároveň zabezpečena jejich úhrada, což se v souzené věci nestalo. K vzniku závazku pro obec a osadu B. bylo potřebí výslovného projevu zavazovacího, totiž usnesení obecního a osadního zastupitelstva podle § 31, odst. 5, čes. obec. zříz. Takovéto usnesení se nestalo, nemělo potřebného vyššího schválení, a proto nemohl ani obecní starosta, ani úřadující náměstek osady B. pouhým podpisem zadávací smlouvy ze dne 28. prosince 1929 ani žalovanou obec B., ani žalovanou osadu zavazovali, neboť k tomu neměl zákonné pravomoci. V obecních a osadních protokolech není o takovémto zmocnění zápisů. Schůze ze dne 12. prosince 1929 a ze dne 27. prosince 1929 byly schůze místní školní rady, arci za přítomnosti obecního a osadního zastupitelstva, ale počtem a způsobem svolání neodpovídajícím formálním náležitostem řádné schůze obecního a osadního zastupitelstva, členové ti nebyli také k žádnému jednání zmocněni. Zadávací smlouva nebyla ve schůzích projednána a bylo o ní jednáno jen ve schůzi k usnášení neschopné.
Soud prvé stolice uznal žalovanou obec povinnou podle žaloby, kdežto stran žalované osady žalobu zamítl. Odvolací soud nevyhověl odvolání žalované obce. Důvody: Žalovaná obec B. požádala, jak nesporno, zemskou školní radu o zřízení měšťanské školy v B. a ta zřízení povolila hledíc na převzatý závazek žalovanou obcí k úhradě nákladů spojených se zřízením a vydržováním školy. Stavbu školy ovšem prováděla a staviteli Emanuelu D. zadala, jak odvolací soud zjišťuje z předložených listin a ze svědeckých výpovědí, místní školní rada, avšak to nic nemění na povinností žalované obce k zaplacení zažalovaného a, jak soud prvé stolice zjistil, správného a splatného účtu za cihly upotřebené ke stavbě školy. Místní školní rada je pouhým orgánem školní obce, která je zákonem povolána, aby její školní záležitosti obstarávala, zejména i školní rozpočet sestavovala. Jednala tedy při sjednávání zadávací smlouvy stavební jako zástupkyně a zmocněnkyně školní obce, kterou jest v příčině sporné školy místní obec B. (žalovaná), která jest v této vlastnosti povinna hraditi náklad spojený se zřízením a udržováním školy jak podle školních zákonů, tak podle vlastního a nadřízeným úřadem schváleného usnesení ze dne 16. července 1927 a konečně i podle pravoplatného rozhodnutí příslušných úřadů správních, jichž rozhodnutím jest soud po stránce materiální vázán. To vychází a zjišťuje odvolací soud z předložených spisů okresního úřadu v Ch., podle nichž byla obec B. (žalovaná) rozhodnutím okresního výboru v Ch. z 30. července 1931 a ze dne 14. února 1933 uznána povinnou hraditi stavební náklady sporné měšťanské školy, zařaditi je do rozpočtu a postarati se o jejich úhradu, aniž byl jejím příslušnými stížnostem, vzneseným na nejvyšší správní soud, přiznán odkladný účinek. Žalobci jsou proto iure cesso za stavitele Emanuela D. oprávněni žádati zaplacení části stavebního účtu za dodané cihly na objednanou stavbu měšťanské školy od žalované obce, jejíž místní školní rada jako k tomu povolaný její orgán objednala stavební dílo u jmenovaného stavitele (§ 1170 obč. zák. anebo podle § 1042 obč. zák.), neboť byl na stavbu školy učiněn náklad, který žalovaná obec podle zákona jest povinna hraditi i tehda, kdyby se místní školní rada nepokládala za legitimovanou k objednávce.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Bylo zjištěno, že stavbu měšťanské školy prováděla a ji též staviteli D. zadala místní školní rada v B. Místní školní rada jest arci podle § 17 zák. č. 292/1920 Sb. z. a n. orgánem školní obce a tudíž i místní školní rada v B. jest orgánem školní obce b-ské, pro kterou také měšťanská škola v B. byla zřízena, ale z toho, — že jde jen o školu z pohodlí, že hraditi veškeren náklad s jejím zřízením a vydržováním spojený se zavázala usnesením svého obecního zastupitelstva ze dne 16. července 1927 pravoplatně jen žalovaná politická obec B., jejíž starosta prováděje toto usnesení, také spolupodepsal zadávací listinu, — jest odůvodněn závěr, že místní školní rada v B., pokud prováděla stavbu této školy a ji staviteli D. zadala, jednala jen jako zástupkyně a že byla zmocněnkyně žalované politické obce B. Bylo také zjištěno, že dotčené usnesení obecního zastupitelstva žalované obce ze dne 16. července 1927 bylo schváleno okresní správní komisí v N., že měšťanská škola v B. byla pak zřízena zemskou školní radou v dohodě se zemským správními výborem na žádost žalované obce a hledíc na její závazek, že bude hradí ti veškeren náklad s jejím zřízením a vydržováním spojený, a že okresní výbor v Ch. uznal žalovanou obec B. povinnou hraditi stavební náklad měšťanské školy v B., zařaditi jej do obecního rozpočtu a postarati se o jeho úhradu, aniž byl přiznán odkladný účinek jejím stížnostem), které podala na nejvyšší správní soud. Po formální stránce není proti těmto rozhodnutím správních úřadů v dovolání brojeno, tvrdí se jen, že soud není jimi vázán po stránce materiální. Dovolací soud však schvaluje opačný názor odvolacího soudu, který se shoduje se stálým rozhodováním nejvyššího soudu (srv. č. 2198, 11656 a 14440 Sb. n. s.). Protože pak uvedené usnesení obecního zastupitelstva v B. bylo příslušným nadřízeným úřadem pravoplatně schváleno, nelze se zabývali ani námitkou činěnou proti jeho platnosti z důvodu, že nebyla opatřena a odhlasována příslušná finanční úhrada (§ 10 zák. č. 329/1921 Sb. z. a n.). Že porušení řečeného zákonného ustanovení nečiní usnesení obecního zastupitelstva zmatečným, bylo vyloženo v rozhodnutí nejvyššího správního soudu. z 28. června 1924, č. 4300 (Boh. A 3826), k němuž se odkazuje. Pouhé podání stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu nemá odkládacího účinku pro pravoplatnost a vykonatelnost nálezu správního úřadu a není důvodem ani pro přerušení sporu (srv. č. 2497, 6552, 5592 Sb. n. s.).

Citace:

č. 16309. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 199-203.