Čís. 15597.

Pojem a rozsah oprávnění náměstka ve smyslu § 55 živn. ř.
(Rozh. ze dne 12. listopadu 1936, Rv II 786/34.)
Žalobce přednesl, že zapůjčil žalované do jejího obchodu částku, jejíhož vrácení se žalobou domáhá, vyplativ peníze jejímu synovi, který byl náměstkem žalované v jejím obchodu, ustanoveným podle § 55 živn. ř. O tom, že byly mezi žalovanou a jejím synem neshody, nevěděl. Nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Nelze souhlasiti s názorem odvolacího soudu, že Josef W., jenž byl ohlášen v řeznické živnosti žalované u živnostenského úřadu jako náměstek podle § 55 živn. ř., byl již v této vlastnosti oprávněn sjednati zápůjčku jménem žalované beze zvláštní plné moci podle § 1008 obč. zák. znějící na tento druh jednání. Náměstkem ve smyslu § 55 živn. ř. jest, kdo provozuje živnost jménem a na účet jejího vlastníka (rozh. čís. 9734 Sb. n. s.). Náměstek není proto sám podnikatelem na rozdíl od pachtýře, jenž v živnosti propachtovatelově sice mocí cizího živnostenského oprávnění, ale vlastním jménem a na vlastní účet obchody uzavírá; naproti tomu nenastávají účinky právních jednání náměstkem konaných v osobě náměstkově, nýbrž v osobě zastoupeného; náměstek jest proto zmocněncem, často také zaměstnancem majitele živnosti, jenž jest oprávněn vykonávati ona živnostenská jednání, jež mohou zakládati odpovědnost vůči živnostenskému úřadu. Po této stránce platí tedy jeho jednání bez výjimky za jednání vlastníka živnosti samého. Pokud však náměstek i jinak jako zmocněnec vůči třetím osobám představuje zastoupeného, jest účinnost a platnost jeho právních jednání posuzovati podle předpisů o smlouvě zmocnitelské. Zmocnění k jednáním, jež jinak vyžadují zvláštní plné moci znějící na určitý druh podle § 1008 obč. zák., může ovšem býti uděleno i konkludentními činem (rozh. čís. 11081 Sb. n. s.). V tomto ohledu nebylo však nic předneseno a z povahy obchodu, že totiž žalovaná přenechala Josefu W. správu a provoz řeznické živnosti, ještě neplyne, že ho tím zmocnila i k sjednání zápůjček na její jméno (§ 1029 obč. zák.). Neměl-li však Josef W. ani výslovně, ani mlčky udělené plné moci k tomuto druhu jednání, nemohla žalovaná sama býti zavázána, poskytl-li žalobce Josefu W. zápůjčku, třebaže tato byla určena k nákupu zboží pro obchod žalované. Nebylo také zjištěno, že žalovaná schválila jednání náměstkovo a překročení jeho plné moci (§ 1016 obč. zák.), a pokud pozdější obchodvedoucí František T. dluh uznal a přislíbil zaplacení, jest poznamenati, že žalobce sám neopíral svůj nárok o uznání žalované a obsah svědeckých výpovědí nenahrazuje potřebného přednesu stran. Nelze proto k těmto skutečnostem přihlížeti. Pokud jde konečně o to, zdali žalovaná pro sebe použila užitku, který nastal z jednání Josefa W., nelze tento užitek ztotožňovati s výtěžkem za prodané maso, a žalobce jinak opominul po této stránce přednésti konkretní skutečnosti nasvědčující tomu, že žalovaná vůbec měla z toho nějaký užitek bez právního důvodu, pročež ani nárok z bezdůvodného obohacení není opodstatněn.

Citace:

Čís. 15597.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1075-1076.