Čís. 16535.

Na porad práva patrí uplatňovanie nároku na náhradu škody, vzniklej tým že vozidlo, poskytnuté k použitiu pre vojenské dopravné ciele na sklade zvláštnej nájomnej smluvy, bolo vojenskými osobami poškodené.
(Rozh. z 18. novembra 1937, R IV 483/37.)
Podľa prednesu žaloby vojenská správa najala od žalobníka pre vojenské dopravné ciele automobil a tento po čas nájmu zavinením vojenských osob zhorel. — Žalobou domáhal sa žalobník na žalovanom eráre náhrady škody, ktorú tým utrpel.
Súd prvej stolice spor pre neprípustnosť poradu práva (§ 180 č. 1 Osp.) zastavil. Rekurzný súd jeho usnesenie potvrdil. Dôvody: Soud prvé stolice spor zastavil z důvodu § 180, bod 1, Osp. proto, že škoda na žalobcově autu nastala při propůjčení vozidla k vojenským účelům v míru a že podle § 20, odst. 3, zákona ze dne 12. května 1932, č. 68 Sb. z. a n., rozhodují politické úřady o nárocích držitelů vozidel na náhradu škody. Soud prvé stolice se na odůvodnění svého stanoviska dovolává smlouvy, která byla uzavřena mezi vojenskou správou a žalobcem. Tato smlouva v posledním odstavci obsahuje ustanovení: »V ostatním platí ustanovení zákona ze dne 12. května 1932, č. 68 Sb. z. a n. a vl. nar. ze dne 22. prosince 1932, č. 193 Sb. z. a n.« Žalobce v rekursu tvrdí, že předpisů citovaného zákona nemožno na souzený případ použiti, poněvadž citovaný zákon jedná pouze o vozidlech rekvirovaných za součinnosti administrativních úřadů, kdežto v daném případě jde o dobrovolný nájem vozidla. Tento názor žalobce však není správný, neboť zákon ze dne 12. května 1932, č. 68 Sb. z. a n. v odst. 2 § 4 výslovně uvádí: »Potřebu (vozidel) lze uhraditi též dobrovolným nájmem, je-li, možno tak učiniti za cenu nepřevyšující náhradu, již sluší poskytnouti za dopravní prostředky požadované podle tohoto zákona.« Ustanovení § 20 nerozlišuje, zda jde o náhradu škody za auto rekvirované anebo poskytnuté na základě dobrovolného nájmu. Zákon shora uvedený v celém svém rozsahu sleduje účel: poskytnouti vojenské správe možnost opatřiti si potrebná vozidla i v době míru a poskytnouti vojenské správě výhody i ve všem, co s poskytováním těchto vozidel souvisí. K výhodám v tomto zákoně vojenské správě vyhrazeným patří i administrativní řízení pro nároky na náhradu škody, s tím souvisící stručnost řízení, krátké lhůty, menší útraty a podobně.
Najvyšší súd usnesenie rekurzného súdu zmenil, vyriekol, že spor nemôže byť zastavený z dôvodu nižšími súdmi uvedeného a vrátil vec súdu prvej stolice na ďalšie pojednávanie.
Dôvody:
Podľa tvrdenia žaloby a smerodajneho skutkového stavu poskytol žalobník auto k použitiu pre vojenské dopravné ciele na základe zvláštnej nájomnej smluvy z augusta 1935, tedy na základe smluvy súkromnoprávnej. Nejde tedy o poskytnutie dopravného prostriedku, v zaujme verejnom povinné a vynútené v smysle zákona zo dňa 12. mája 1932, č. 68 Sb. z. a n. o požadovaní dopravných prostriedkov pre vojenské ciele v dobe mieru a nemôže sa preto na sporný nárok na náhradu škody za poškodenie auta vzťahovať ani kompetenčný predpis § 20, odst. 3, tohoto zákona. Na tom nič nemení, že § 4, odst. 2, zákona spomína aj možnosť uhradenia potreby dopravných prostriedkov dobrovoľným nájmom, lebo tým sa — bez výslovného ustanovenia zákona — na súkromnoprávnej povahe pomeru medzi žalobníkom a vojenskou správou nič nezmienilo.
Poukaz spomenutej už smluvy na to, že »v ostatním« platia ustanovenia zákona č. 68/1932 resp. nariadenia č. 193/1932 Sb. z. a n., je po tejto stránke bez významu, lebo strany nemohly by pre nárok, nespadajúci pod tieto ustanovenia, dohodou založiť príslušnosť administratívneho úradu.

Citace:

č. 16535. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 681-682.