Čís. 16267.


Za zemědělce ve smyslu § 1, odst. 1, č. 3 vlád. nař. č. 76/1936 v doslovu vlád. nař. č. 259/1936 a č. 13/1937 Sb. z. a n. jest pokládati jen toho propachtovatele zemědělského pozemku, jehož je on sám vlastníkem, nikoli však i pachtýře nebo uživatele (poživatele), kteří byli nuceni propachtovati zemědělské pozemky pro nemoc, invaliditu a stáří, třebas je pachtovné převážným zdrojem jejich výživy.
(Rozh. ze dne 27. srpna 1937, R I 859/37.)
Soud prvé stolice potvrdil usnesením ze dne 3. března 1937, č. j. Kv 317/36-38, vyrovnání sjednané při vyrovnacím roku u okresního soudu v S. dne 11. února 1937 mezi věřiteli a dlužníkem Františkem N., rolníkem v S. Rekursní soud odepřel na rekurs vyrovnacího věřitele potvrzení vyrovnání. Důvody: Výslechem dlužníka, vyrovnacího správce, svědka Františka Ch., zprávou četnické stanice v S., potvrzením berní správy tamtéž a lékařským vysvědčením z 29. září 1936 vyšetřil rekursní soud, že dlužník dal zemědělské pozemky ve výměře 10 ha 84 a 24 m2, k nimž má vloženo právo doživotního užívání a požívání (a na nichž má vloženu i služebnost doživotního bytu), do pachtu Františku Ch. za 2 q pšenice z 1 korce, že tak učinil pro vysoký věk (78 let) a lékařským vysvědčením osvědčenou nezpůsobilost k těžším pracím, že obchod uhlím od února 1934 jíž neprovozuje, nýbrž zprostředkuje za provisi dodávky uhlí od velkoobchodníka Bohumila H., že dlužníkovi, byl za rok 1935 zdaněn příjem z pozemků 5005 Kč, z budov 1840 Kč a z obchodu 2000 Kč. Přesto však, že dlužník podle toho, co uvedeno, dal zemědělské pozemky do pachtu pro nemoc, invaliditu a stáří, a třebaže pachtovné je převážným zdrojem jeho výživy, není zemědělcem podle § 1, odst. 1, č. 3 vlád. nař. č. 76/1936 ve znění vlád. nař. č. 259/1936 a č. 13/1937 Sb. z. a n., poněvadž podle řečeného zákonného ustanovení musí propachtovatel býti vlastníkem do pachtu dávaných pozemků [arg. slova: »na svých pozemicích«, též důvodová zpráva mluví jen o vlastnících, stejně i komentář Dr. Pužmana 2. vydání, str. 166 sub. 1 c)]. Dlužníku, který propachtoval pozemky jako poživatel (usufruktuář), nenáleží vlastnost zemědělce v uvedeném smyslu. Není proto podle § 2 dotčeného nařízení oprávněn k návrhu na zahájení zemědělského vyrovnávacího řízení a nemělo ani býti vyrovnací řízení zahajováno. Ta vada byla sice zřejmá již v návrhu, vyšla-li však teprve nyní najevo, pak nezbylo než na odůvodněný rekurs odepříti potvrzení vyrovnání podle § 58, odst. 1, č. 1 vyr. ř. a § 3 řeč. nař.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu dlužníkovu.
Důvody:
Ustanovení § 1, odst. 1, č. 3 vlád. nař. č. 76/1936 v doslovu vlád. nař. č. 259/1936 a vlád. nař. č. 13/1937 Sb. z. a n., že se zemědělci rozumějí fysické osoby, které z důležitých důvodů jejich osoby se týkajících . . . nemohou na svých zemědělských pozemcích hospodařiti samy, a byly proto nuceny je propachtovati, je-li jim pachtovné jediným nebo převážným zdrojem výživy, nelze ve smyslu § 6 obč. zák. jinak rozuměti, než jak je vyložilo napadené usnesení, že totiž propachtovatelem musí býti vlastník pozemků a že se tedy předpis uvedený nevztahuje na pouhého poživatele, jenž není vlastníkem pozemků. To plyne též z úvahy, že jen ve vztahu vlastníka věci k ní se říká, že věc je jeho, a nikoliv i ve vztahu poživatele k věci, k níž má jen právo požívací. Podle ustanovení č. 1 a 2 téhož odstavce mají ovšem vlastnost zemědělce fysické osoby, které hospodaří na zemědělských pozemcích ať vlastních, ať na zpachtovaných nebo daných jim do užívání. Kdyby se však ustanovení č. 3 mělo vztahovati i na poživatele, bylo by to zajisté, jako v obou uvedených případech, výslovně vyjádřeno. Z toho, že předpis č. 3 se nezmiňuje o pachtýřích a poživatelích, vyplývá, že nemají býti pokládáni za zemědělce, nehospodaří-li sami na zemědělských pozemcích zpachtovaných nebo jim do užívání daných, nýbrž je z jakéhokoliv důvodu propachtovali. Vývody do volá čího rekursu doličující, že prý právě z ustanovení č. 1 a 2 plyne správnost opačného výkladu předpisu č. 3 § 1, odst. 1, uved. vlád. nař., jsou tedy pochybené.
Citace:
č. 16267. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 112-114.