Čís. 16359.

Pozbylo-li odbytné, složené před válkou nemanželským otcem, pro změnu hospodářských poměrů svého účelu, takže již nemohlo stačiti k úhradě neladů na výchovu a výživu, nevylučuje složení odbytného, aby se ten, kdo opatřoval výživu a výchovu dítěte, domáhal na otci náhrady (§ 1042 obč. zák.), když částka odbytného nebyla vyčerpána, nýbrž vydána po nabytí zletilosti nemanželskému dítěti.
Pro nárok třetí osoby na náhradu, jsou-li tu jinak její předpoklady (§ 1042 obč. zák.), nerozhoduje, že zákonný zástupce nezletilcův nezakročil proti nemanželskému otci o placení výživného.
(Rozh. ze dne 6. října 1937, Rv I 363/36.)
Srov. rozh. č. 4213, 5988, 6603, 15027 Sb. n. s.
Žalovaný nemanželský otec Jarmily B. uzavřel v roce 1911 smír, poručenským soudem schválený, podle něhož složil jednou provždy pro tehdy nezletilou Jarmilu B. 1500 K. Tvrdě, že se s nemanželskou matkou Marií B. oženil a poskytoval její nemanželské dceři Jarmile B. až do jejích 18 let výživu, ač podle zákona byl k tomu zavázán žalovaný, domáhá se žalobce na žalovaném žalobou, podanou v roce 1935, zaplacení 25.550 Kč s příslušenstvím z důvodu náhrady nákladů (§ 1042 obč. zák.). Nižší soudy zamítly žalobu.
Nejvyšší soud uložil soudu prvé stolice, aby o věci dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Námitka promlčení není odůvodněna, neboť jde o náhradní nárok na vynaloženou výživu (§ 1042 obč. zák.), a takový nárok se nepromlčuje ve třech letech, nýbrž ve všeobecné třicetileté promlčecí lhůtě (srov. rozh. č. 16072 Sb. n. s.). Také neobstojí druhý důvod, z kterého nižší soudy zamítly žalobu, že totiž žalovaný složil jednou provždy pro nezletilou Jarmilu B.-Ch. odbytné 1500 K, což bylo schváleno usnesením poručenského soudu ze dne 21. prosince 1911, č. j. P 244/21—18, že po něm nikdy nebylo více žádáno a že vklad ve zbytkové částce 1365 Kč zůstal pro nezletilou uložen u soudu a byl jí po nabytí zletilosti vydán, takže prý tím žalovaný splnil svou zákonnou povinnost. Odbytné bylo složeno v době, kdy nikdo ze zúčastněných nemohl předvídati, že vypukne válka a že se poměry hospodářské podstatně změní. Nemůže býti pochyby, že se poměry od čtvrtého roku dítka, t. j. od roku 1915, od kteréžto doby žalobce požaduje náhradu, podstatně změnily, takže odbytné 1500 K při znehodnocení měny a při nastalé drahotě nemohlo naprosto vyhověti již svému účelu, aby totiž tvořilo fond k uhrazení výživy a výchovy dítka. Odbytné se stalo téměř úplně bezcenným) a podle zásady vyslovené a blíže odůvodněné v plen. rozh. č. 4213 Sb. n. s. vznikla pro žalovaného povinnost, aby ještě před vyčerpáním odbytného přispíval na výživu a výchovu dítka podle své hospodářské mohoucnosti. Poručenstvo dítka by bylo bývalo oprávněno domáhati se placení výživného podle § 166 obč. zák. I když tak neučinilo, nemění to nic na skutečnosti, že žalovaný, když přes podstatnou změnu poměrů válkou nepřispíval na výživu a výchovu nezletilé Jarmily D.-ch., nesplnil svou zákonnou povinnost, uloženou, mu § 166 obč. zák. Opatřoval-li žalobce výživu dítka od jeho čtvrtého roku až do té doby, kdy se mohlo samo vyživovati, tedy učinil náklad, který podle zákona měl hraditi žalovaný, a má podle § 1042 obč. zák. nárok na jeho náhradu žalovaným, činil-li jej v předpokladu, že jej bude žádati na nemanželském otci. Ovšem že se při tom předpokládá zavazovací úmysl na straně toho, kdo činí náklad, k němuž je jiný povinen, a důkaz opaku náleží odpůrci (srov. rozh. č. 5988 Sb. n. s.). Tato otázka musí proto býti vyjasněna, zejména hledíc i na nastalou adopci. Stejně musí býti vyšetřena další otázka, po kterou dobu byl žalovaný povinen přispívali na výživné nezl. Jarmily B.-Ch., a dále, jaká výše výživného byla přiměřená mohoucnosti žalovaného v té které době, a konečně pokud mohla býti výživa uhrazena ze složeného odbytného.

Citace:

č. 16359. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 286-287.