Čís. 16564.

Pokud učitel není odpověden za zranění žáka druhým spolužákem při svlékání žactva před lékařskou prohlídkou.
O nároku proti nezletilému nedospělému škůdci může býti rozhodnuto i tehda, byla-li podána žaloba zároveň proti dozorčí osobě; uvedený nárok nevzniká teprve tehdy, zůstalo-li domáhání se nároku proti dozorčí osobě marné, nýbrž vzniká již činností, z níž škoda vznikla.
Také v případě § 1310 obč. zák. jest zásadně podmínkou odpovědnosti nezletilého nedospělce zavinění podle § 1294 obč. zák. Zda jest tu takového zavinění, jest posouditi podle okolností jednotlivého případu. Pokud neodpovídá nedospělec (8 1/2 letý) druhému nedospělci za škodu způsobenou mu při manipulování s tupým kapesním nožem.
(Rozh. ze dne 10. prosince 1937, Rv I 2208/36.)
Srov. rozh. č. 7975 Sb. n. s.
Dne 20. října 1932 se v jednotřídní obecné škole v P. konala prohlídka školním lékařem. K tomu účelu se děti, které měly býti prohlédnuty, svlékaly. Žalovaný nezl. Karel K. si vypůjčil od spolužáka nůž k přeříznutí tkaničky u boty. Dal si při tom svou nohu na sedadlo lavice a při rozřezávání šněrovadla uklouzl mu nůž, který zasáhl žalobce a vypíchl mu pravé oko.
Tvrdě, že spolužalovaný učitel zanedbal dozor, který měl nad školními dětmi, ačkoliv je předpis, že se při prohlídkách školním lékařem má každé dítě svlékati zvlášť a že každé dítě zvlášť musí býti předvedeno lékaři a že se tak nestalo, nýbrž že se všechny děti svlékaly současně, a že žalovaný učitel se o děti vůbec nestaral, nýbrž se bavil s Dr. B., díval se oknem ven a měl děti k tomu, aby se rychle svlékaly, ač musil viděti, že děti užívaly při svlékání nože; dále že nezl. Karel K. odpovídá následkem zavinění za škodu vzniklou žalobci, domáhá se žalobce nezletilý Jindřich L. na obou žalovaných náhrady škody. Soud prvé stolice neuznal žalobní nárok důvodem po právu. Odvolací soud potvrdil napadený mezitímní rozsudek. Důvody: Vychází-li se ze zjištění prvého soudu, sluší schváliti právní posouzení sporu prvým soudem. Odvolatel dovozuje, že žalovaný učitel zanedbal povinnou péči nad dětmi, ježto jednak nařídil rychlé svlékání, jednak nedohlížel na děti, když se svlékaly, nýbrž že byl obrácen k oknu. Tu však nutno uvážiti, že prohlídku dětí řídil úřední lékař, že ten nařídil rychlé svlékání, a dále že nelze přece rozumně žádati na učiteli, aby nepřetržitě všechny dětí očima sledoval tak, aby ani na chvíli žádné z nich se zřetele nepustil. Takovýto ustavičný dozor je téměř nemožný, ale ani takový dozor by nebyl naprostou zárukou, že se žádné neštěstí nestane. Když se děti učí ručním pracem a při nich ve škole při vyučování užívají nožů, nelze jim zakazovati, aby s sebou přinesli do školy nůž. Na učiteli pak nelze žádati, aby zvlášť kontroloval, má-li dítě nůž. Nutno také uvážiti, že žalovaný učitel měl povinnost býti k disposici školnímu lékaři a říditi se jeho pokyny. Nelze mu proto vytýkati, když dle přání úředního lékaře přikázal dětem, aby se rychle svlékaly, a když mu pomáhal při zkoumání zdravotních archů. Odvolací soud souhlasí s prvým soudem, že za daného stavu věci nelze na straně žalovaného učitele spatřovati opominutí povinné péče podle § 1309 obč. zák. Ale i stran žalovaného nezletilého Karla K. nelze souhlasiti s výtkou odvolatele. Tento žalovaný byl v době žalobcova úrazu 8letý a navštěvoval první třídu obecné školy. Ačkoli tedy překročil již věk dětský, přece jen byl nedospělým chlapcem, u něhož nelze předpokládati takové užívání rozumu a takovou píli a pozornost, jakou předpokládá § 1297 obč. zák. u osob dospělých. Proto také jsou za zavinění takových nedospělců odpovědny podle § 1309 obč. zák. na prvním místě ty osoby, jimž je svěřen na ně dozor. Teprve na druhém místě, když od těchto osob nemůže poškozený dostati náhradu, ukládá § 1310 obč. zák. soudci, aby uvážil, zdali lze přičítati nedospělému nějaké zavinění, třebas obyčejně nebývá při rozumu. Uváží-li se v souzené věci všechny zjištěné skutečnosti, že totiž osmiletý chlapec při svlékání bot užívá cizího nože, který jest tupý a jenž mu sklouzne po šněrovadle, dále, že se žalobce — rovněž nezletilý osmiletý chlapec — nakloní nad žalovaným, že se úraz stal ve škole za dozoru učitele, kdy se děti chovají slušně a klidně, a že neskotačily ani se nějak příliš živě nechovaly, nelze ani na straně žalovaného nezletilce shledati, že opominul obyčejnou píli a pozornost a že je vinen nedopatřením. I dospělému člověku sklouzne nůž na hladkém předmětu, tím méně lze to vytýkati dítěti. Také nelze na malém chlapci žádati, aby při takovém úkonu předvídal nebezpečí a aby učinil ochranné opatření, právě tak jako se nelze diviti, že se druhý chlapec nevzdálil s místa, kde mu hrozí nebezpečí. Není proto nárok žalobcův ani proti žalovanému nezletilému Karlu K. odůvodněn.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
V opominutí příkazu učitele, že děti. se mají svléknouti jednotlivě, nelze spatřovati opominutí ve smyslu § 1294 obč. zák.; na ustanovení § 1311 obč. zák. se žalobce nemůže odvolávati, neboť žalovaný učitel, který nedal příkaz, aby se děti svlékaly jednotlivě, nedal tím příčinu k náhodě, kterou byl žalobce poškozen, a nepřestoupil při tom zákon, který se snaží zabrániti náhodným poškozením, právě proto, že, jak nižší soudy usoudily, nelze míti za to, že za normálních poměrů při společném svlékání školních dětí jest dána možnost úrazu svlékáním.
Také to, co dovolatel uvádí o nahlížení do zdravotních archů, o příkazu učitele, aby se děti rychle svlékly, a že se učitel díval oknem ven, nemůže odůvodniti povinnost učitele k náhradě škody; neboť vše to není v souzeném případě v příčinné souvislosti s úrazem a nemůže býti přičítáno za učitelovo zavinění na úraze v té podobě, jak se stal. Vždyť nižší soudy zjistily, že učitel vůbec nemohl viděti, že žalovaný nezletilý Karel K. manipuloval s kapesním nožem.
Správný jest názor dovolatelův, že u nezletilých nedospělců nelze předpokládati zavinění ve smyslu §§ 1295, 1297 obč. zák., jež by mohlo odůvodniti civilněprávní odpovědnost škůdce; nesprávný jest názor prvého žalovaného, že odpovědnost nezletilého nedospělce může vzniknouti jen tehdy, nelze-li dosíci náhrady škody od dozorčí osoby, že jest tudíž žaloba proti prvému žalovanému v souzeném případě předčasná a pochybená. Také podpůrnost nároku podle § 1310 obč. zák. je pravidlem hmotného práva. Takovýto nárok nevzniká teprve, bylo-li domáhání se nároku na dozorčí osobě marné, nýbrž vzniká již činností, kterou škoda vznikla. O takovém nároku proti nezletilému škůdci může tudíž býti rozhodnuto i tehdy, byla-li podána žaloba zároveň proti dozorčí osobě, ježto právě nárok dle § 1310 obč. zák. jest závislý na tom, zda nárok proti dozorčí osobě podle § 1309 obč. zák. jest odůvodněn (srov. rozh. č. 7975 Sb. n. s.).
Nezletilý nedospělec neodpovídá sice podle všeobecných ustanovení o náhradě škody, může však býti odpověden dle zvláštních ustanovení § 1310 obč. zák. Ježto další ustanovení dotčeného zákonného předpisu tu nemají významu, jest jen posouditi, zdali nezletilému škůdcovi nelze v souzeném případě přičísti přece nějaké zavinění na žalobcově úrazu. Zákon nedává opory pro názor, že pojem zavinění vytčený v § 1310 obč. zák. má jiný obsah než v ostatních všeobecných ustanoveních o náhradě škody; i v případě § 1310 obč. zák. jest podmínkou odpovědnosti nezletilého nedospělce zavinění podle § 1294 obč. zák., že totiž škoda byla způsobena vědomě a s vůlí, nebo ze zaviněné nevědomosti, z nedostatku náležité pozornosti, nebo náležité píle. Výjimečné ustanovení § 1310 obč. zák. ukládá soudci povinnost vyšetřiti, zdali přece nelze přičítati škůdci nějaké zavinění, to znamená, zda škůdce způsobil škodu úmyslně nebo tak hrubou nedbalostí, že výjimečně musí odpovídati za následky svého jednání neb opominutí. Nelze tudíž přisvědčiti žalobcově názoru, že soudce v případě § 1310 obč. zák. vždy kromě případu podle § 1308 obč. zák. musí uložiti nezletilému nedospělci náhradu škody, buď celou, nebo částečnou; tomu tak jest jen nehledíc na ostatní případy § 1310 obč. zák., o které tu nejde, stíhá-li škůdce zavinění. Podle smyslu § 1310 obč. zák. může býti užito tohoto výjimečného ustanoveni, je-li tu zavinění neobyčejného rázu. Použitelnost § 1310 obč. zák. musí býti posuzována jinak, útočí-li na příklad nezletilý nedospělec otevřeným kapesním nožem ve zlém úmyslu na někoho a jej poraní, než poraní-li někoho bez zlého úmyslu neúmyslným činem jen nešťastnou náhodou při manipulování s tupým kapesním nožem. Zákon nevymezuje v § 1310 obč. zák. v té příčině přesnou hranici a jest posouditi vždy podle povahy jednotlivého případu, zda nezletilý nedospělec jest odpověden za škodu.
Nižší soudy právem vyloučily v souzeném případě povinnost nezletilého žalovaného k náhradě škody. Tento žalovaný, jenž podle zjištění nižších soudů jest narozen dne 21. května 1924, tudíž jemuž bylo v den úrazu dne 20. října 1932 teprve osm let a pět měsíců, a jenž chtěl rozvázati nožem tkaničku a pří vyklouznutí nožem poranil svého spolužáka, vykonal tím čin nezávislý na své vůli, tedy bez jakékoliv zlé vůle proti svému spolužáku; právem nespatřovaly nižší soudy v této události opominutí nebo jednání nezletilého škůdce, která by mohla odůvodniti zavinění dle § 1310 obč. zák. a tím odpovědnost za nastalou škodu.

Citace:

č. 16564. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 757-760.