Čís. 16365.

Význam důvodů odporu, uvedených při rozvrhovém roku, pro spor podle § 231 ex. ř.
Uložil-li zůstavitel testamentárnímu dědici, aby tehdy, prodá-li zděděnou nemovitost se zařízeným podnikem za kupní cenu převyšující určitou částku, vyplatil převyšující část odkazovníkům (zůstavitelovým dětem), vztahuje se dědicův závazek vyplatiti odkazovníkům onu část i na případ, kdy zděděná nemovitost byla prodána v exekuční dražbě.
(Rozh. ze dne 6. října 1937, Rv I 1585/37.)
Srv. rozh. č. 9770, 8874, 6655 Sb. n. s.
Zůstavitel Julius L. ustanovil universální dědičkou svou manželku Bertu L. a svým dětem (žalovaným) odkázal 100000 Kč, dále nařídil, že universální dědička, kdyby zděděné nemovitosti a obchod prodala a výtěžek z prodeje převyšoval 100000 Kč, má jej vyplatili žalovaným rovným dílem. Podle odevzdací listiny se Berta L. zavázala, že kdyby prodala dotčené nemovitosti a obchod se všemi aktivy a pasivy za vyšší částku než 100000 Kč, že vyplatí žalovaným ihned částku převyšující uvedený výtěžek z prodeje po srážce určitých položek, a k zajištění, tohoto nároku žalovaných byla vložena podle dotčené listiny kauční hypotéka do nejvyšší částky 40000 Kč. Poté byly zavazené nemovitosti u okresního soudu v F. prodány v exekuční věci E 333/35 za nejvyšší podání 308200 Kč a žalovaní přihlásili k rozvrhovému roku uvedenou pohledávku 40000 Kč, žádající za její přikázání z rozdělované podstaty. Žalobkyně (knihovní věřitelka) vznesla při rozvrhovém roku, konaném dne 12. září 1935, proti nároku žalovaných na přikázání částky 40000 Kč, zajištěné na vydražených nemovitostech podle odevzdací listiny ze dne 16. října 1916, č. j. A V 309/15-20, odpor toliko proto, že podle odevzdací listiny jest pouze při prodeji nemovitostí a obchodu z volné ruky vyplatiti výtěžek převyšující částku 100000 Kč, kdežto v souzeném případě šlo o exekuční dražbu týkající se toliko nemovitostí. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Ježto se žaloba k provedení odporu podle § 231, odst. 2, ex. ř. nemůže opírati o jiný důvod odporu, než byl uplatňován v rozvrhovém řízení (rozh. č. 9770 Sb. n. s.) a nelze tedy přihlížeti k důvodům odporu, které sice mohly býti uplatněny odporem, ale nebyly při rozvrhovém roku předneseny (rozh. č. 8874 Sb. n, s.), musí se dovolací soud omeziti na přezkoumání oprávněnosti včas uplatněných důvodů odporu. Tu nutno především souhlasiti s názorem nižších stolic, že nepadá na váhu, že v souzeném případě došlo k exekuční dražbě nemovitostí místo k jejich dobrovolnému prodeji, jejž odevzdací listina podle názoru žalobkynina nutně předpokládá. Vždyť i podle zásad exekučního řádu zabavené věci prodává soud jako představitel osob na dražbě zúčastněných, tedy i povinného (rozh. č. 6655 Sb. n. s.), a nutno proto i soudní dražbu, zařaditi mezi případy prodeje v odevzdací listině upravené. Otázkou, zda nižší soudy vyložily správně pojem výtěžku převyšujícího 100000 Kč, netřeba se věcně zabývati, neboť v té příčině nebyl odpor vznesený žalobci při rozvrhovém roku odůvodněn, neboť podle zápisu o rozvrhovém roku nepřednesla tehdy žalobkyně nic o tom, na jakém skutkovém podkladě svůj nárok uplatňuje. Toto opominutí však nelze ve sporu teď doháněti a poněvadž ostatní důvody odporu, jak vyloženo, neobstojí, byla žaloba právem zamítnuta.

Citace:

č. 16365. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 299-300.