Čís. 4255.

Převzetí plnění, k němuž se oklamaný odhodlal jen proto, že vycházel z předpokladu, jehož tu ve skutečnosti nebylo, a jež na sebe vzíti nechtěl, protože není pro jeho majetkové cíle užitečným, zmenšuje peněžní hodnotu jmění oklamaného a znamená proto pro oklamaného újmu odpovídající pojmu škody po rozumu § 197 tr. zák.
Pokud lze spatřovati podvod v přehnaném vychvalování prosperity obchodu při jeho prodeji.
(Rozh. ze dne 8. září 1931, Zm II 159/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Jihlavě ze dne 24. ledna 1930, pokud jím byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. zproštěn z obžaloby pro zločin podvodu podle §§ 197, 200, 203 tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil soudu prvé stolice, by o ní v rozsahu zrušení znovu jednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost napadá rozsudek soudu prvé stolice jen, pokud jím byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. zproštěn z obžaloby pro zločin podvodu podle §§ 197, 200, 203 tr. zák., spáchaný prý na Vojtěchu K-ovi a Ladislavu V-ovi, a uplatňuje v tomto směru číselně důvody zmatečnosti podle § 281 čís. 5 a 9 a) tr. ř. Ve vývodech věnovaných tomuto důvodu zmatečnosti vyslovuje názor, že obžalovaný měl býti odsouzen pro zločin podvodu (podle §§ 197, 200, 203 tr. zák.), spáchaný na K-ovi a V-ovi; neboť údaje obžalovaného K-ovi a V-ovi, že docílil ve svém obchodu ročního obratu 500000 Kč, ba dokonce 580000 Kč nebo skoro 600000 Kč, a že jeho obchod velmi dobře prosperuje, byly prý nepravdivé, K. a V. nebyli by se prý odhodlali k převzetí obchodu obžalovaného a k zaplacení části kupní ceny za zboží od obžalovaného odebrané, t. j. splátky 20000 Kč převyšující, kdyby nebyli lstivým předstíráním obžalovaného oklamáni, a obžalovaný měl prý zřejmě úmysl K-a a V-u oklamáním poškoditi na majetku. Těmito vývody neprovádí stížnost zmatek podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. způsobem odpovídajícím zákonu, ana se nedrží skutkových zjištění rozsudkových, jak by při správném provádění hmotněprávního zmatku činiti měla, nýbrž vychází ze skutkových předpokladů rozsudkem nezjištěných, ba jím částečně vyloučených (§ 288, odst. 2 čís. 3 tr. ř.). S hlediska důvodu zmatečnosti podle § 281 čís. 5 tr. ř. vytýká stížnost rozsudku vady neúplnosti, nejasnosti a vnitřního rozporu. Vady neúplnosti shledává mimo jiné v tom, že rozsudek: 1. nehodnotí při zkoumání otázky, zda byly pravdivé údaje obžalovaného K-ovi a V-ovi, že jeho obchod velmi dobře prosperuje, a otázky, zda obžalovaný jednal, čině tyto údaje, v úmyslu směřujícím ke způsobení majetkové škody K-ovi a V-ovi, skutečnost v rozhodovacích důvodech zjištěnou, že obžalovaný dlužil v době, kdy postoupil K-ovi a V-ovi zboží a inventář v úhrnné ceně asi 87000 Kč, za zboží asi 50000 Kč, že byl v roce 1927 a začátkem roku 1928 postupně o zaplacení těchto pohledávek žalován, a že tyto pohledávky byly na něm potom též exekučně vymáhány; 2. nepřihlíží při zkoumání otázek pod 1. ke skutečnostem obžalovaným tvrzeným, že měl v červnu 1926, kdy si zařizoval obchod, hotovost asi 140000 Kč, a že po zanechání obchodu, a to v době svého výslechu ze dne 7. května 1928, jakož i v době, kdy se konala poslední hlavní přelíčení v této věci (24. ledna 1930) měl čistého jmění jen asi 11000 Kč. Skutečnost pod 1. jest vzhledem k její povaze považovati za důležitou pro posouzení, zda údaje obžalovaného K-ovi a V-ovi, že jeho obchod velmi dobře prosperuje, spočívaly na pravdě, či nikoli. Vzhledem k tomu bylo na nalézacím soudu, by věc po této stránce v rozhodovacích důvodech náležitě probral a vyslovil se o tom, zda tato skutečnost nepoukazuje k tomu, že obchod obžalovaného nemohl velmi dobře prosperovati. Nalézací soud se však s touto skutečností po této stránce v rozhodovacích důvodech vůbec neobírá. Skutečnosti pod 2. pomíjí rozsudek mlčením, ač vyšly při posledním hlavním přelíčení na jevo, a ač jsou takové povahy, že jest je pokládati za důležité pro posouzení, zda obchod obžalovaného velmi dobře prosperoval, či nikoli. Podle toho jsou skutečnosti, o nichž se stala zmínka pod 1.—2., a jež rozsudek nehodnotil, pokud se týče pominul mlčením, rozhodné pro řešení otázky, zda byly údaje obžalovaného K-ovi a V-ovi o velmi dobré prosperitě obchodu obžalovaného pravdivé či nikoli, a tím i rozhodné pro řešení otázky, zda obžalovaný užil v těchto směrech proti K-ovi a V-ovi lstivého předstírání či nikoli. Ony skutečnosti jest však ve spojení se skutečností V-ou jako svědkem potvrzenou, že by nebyl nikdy s K-em obchod obžalovaného převzal, kdyby byl věděl, že obchod obžalovaného nejde tak dobře, by měl roční obrat 500000 Kč, o níž se rozsudek nezmiňuje, ač vyšla při posledním hlavním přelíčení na jevo, pokládati za důležité, i pro posouzení otázky, zda obžalovaný jednal v úmyslu, by způsobil K-ovi a V-ovi oklamáním jich škodu na majetku. S názorem stížnosti, že oklamaný je po rozumu § 197 tr. zák. na majetku poškozen, vzal-li na sebe plnění, k němuž by se nebyl odhodlal, kdyby nebyl oklamán, jest souhlasiti; neboť převzetí plnění, k němuž se oklamaný odhodlal jen proto, že vycházel z předpokladu, jehož tu ve skutečnosti nebylo, a jež tedy na sebe vzíti nechtěl, protože není pro jeho majetkové cíle užitečným, zmenšuje peněžní hodnotu jmění oklamaného a znamená proto pro oklamaného újmu odpovídající pojmu škody po rozumu § 197 tr. zák. Nelze tudíž vyloučiti možnost, že by byl nalézací soud dospěl k závěru, že obžalovaný zamýšlel přiměti K-a a V-u oklamáním ku převzetí plnění jim hospodářsky škodlivého, t. j. že zamýšlel jim způsobiti škodu na majetku, kdyby byl náležitě přihlížel ke skutečnostem pod 1.—2. uvedeným.

Citace:

Čís. 4255. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 430-432.