Čís. 4158.

Smilstvo (nemanželský pohlavní styk) mezi osobami sešvagřenými v prvním stupni (mezi otčímem a nevlastní dcerou) jest přestupku podle § 501 tr. zák., i když osoba založivší švagrovství není již na živu (manželství bylo rozvázáno), je-li onen švagrovský poměr pachatelům znám (§ 2 e) tr. zák.).
Podle § 501 tr. zák. nelze uznati na tuhé vězení, není-li zjištěno, zda a který z pachatelů je svůdcem.
(Rozh. ze dne 7. května 1931, Zm I 421/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Klatovech ze dne 12. dubna 1930, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými přestupkem smilstva mezi příbuznými a sešvakřenci podle § 501 tr. zák., zrušil však podle § 290 tr. ř. výrok o trestu, pokud bylo u obou obžalovaných uznáno na trest tuhého vězení, a vyslovil, že se obžalovaní odsuzují každý do vězení, mimo jiné z těchto
důvodů:
Po věcné stránce (čís. 9 a) § 281 tr. ř.) namítá zmateční stížnost, že odsouzení obžalovaných pro přestupek podle § 501 tr. zák. je právně mylné proto, že vzhledem k úmrtí někdejší manželky obžalovaného, nastalému před osmi lety, nemůže býti řeči o tom, že jest mezi nim a spoluobžalovanou poměr předpokládaný v § 501 tr. zák., t. j. poměr švakrovství mezi manželem a dcerou manželčinou. Kromě toho prý chybí i subjektivní předpoklad viny podle § 501 tr. zák., ani prý obžalovaní v době činu neměli »pražádné vědomi«, že se dopouštějí trestného činu v obžalobě uvedeného«. Než zmateční stížnosti nelze dáti za pravdu. § 501 tr. zák. prohlašuje za trestné jako přestupek mimo jiné smilstvo s manžely rodičů, děti nebo sourozenců. Jest podotknouti, že se dopouští přestupku, pokud jde o »manžely rodičů«, nejen dítě, které se proviní s nevlastním otcem, nýbrž i nevlastni otec, který se proviní s dcerou své manželky. Jde tu prostě o smilstvo mezi osobami sešvakřenými v prvním stupni. Pro ty je však nerozhodno, že osoba, založivši švakrovství, není již na živu, poněvadž její smrti nebyl švakrovský poměr zrušen a zákon nežádá výslovně, by manželství ještě trvalo. (Rozh. víd. č. 526/1854, 887/1858, judikát č. 3, Herbst II/231, Finger II/774). Nejvyššímu soudu neušlo, že nejnovější komentář k trestnímu zákonu (Altmann I/1001) háji opačný názor, poukazuje k tomu, že nelze z ustanoveni občanského zákona vyvoditi překážku manželství mezi otčímem a nevlastni dcerou, pročež nelze ani nemanželský pohlavní styk mezi těmito osobami po rozvázáni manželství označovati za trestný. Než tento závěr je vratký, poněvadž je mylný jeho předpoklad, příčící se jasnému ustanovení § 66 obč. zák. (srv. Stubenrauch k § 66 obč. zák.). Poměr švakrovský musí však býti pachatelům znám, ježto by jinak bylo přičítáni trestného činu podle § 2 e) tr. zák. vyloučeno. V souzeném případě je zjištěno, že obžalovaný Jan A. byl manželem nyní již zesnulé Františky K-ové,provdané A-ové, a že spoluobžalovaná Josefa A-ová, provdaná M-ová je krevní dcerou Františky, provdané A-ové, že tedy mezi obžalovanými je poměr švakrovství prvního stupně, poměr mezi manželem a dcerou manželčinou, jaký předpokládá § 501 tr. zák. Poněvadž pak je také zjištěno, že oba obžalovaní spolu tělesně obcovali, a to podle rozsudečného výroku v době od srpna 1925 do února 1928, dopustili se smilstva mezi sešvakřenými, trestného podle § 501 tr. zák. Vzhledem k tomu, co bylo řečeno, nezáleží na tom, že spolu souložili v době, kdy matka obžalované a manželka obžalovaného nebyla již na živu, an poměr švakrovství mezi nim trval a zákon nežádá, by osoba, zakládající švakrovství, byla v době činu na živu. Že si obžalovaní byli vědomi, že jsou sešvakření jako manžel a dcera manželky, rozsudek sice výslovně nepraví, ale nebylo toho třeba, ani obžalovaní nepopřeli a rozumně ani nemohli popříti, naopak, doznali, že věděli, že Jan A. byl manželem vlastni matky Josefy A-ové, provdané M-ové. Neodůvodněnou zmateční stížnost bylo proto zavrhnouti.
Při poradě o zmateční stížnosti shledal však zrušovací soud, že bylo trestního zákona nesprávně použito v neprospěch obžalovaných ve směru zmateční stížnosti nevytýkaném, an nalézací soud vykročil při vyměřováni trestu ze své moci trestní, zatíživ tak výrok o trestu zmatečnosti podle § 281 čís. 11 tr. ř. Nalézací soud odsoudil totiž každého z obžalovaných podle § 501 tr. zák. do tuhého vězení na deset dní, zostřeného jedním postem, ačkoli podle prvního odstavce § 501 tr. zák. je přestupek smilstva mezi příbuznými a sešvakřenci ohrožen jen trestem vězení; jen ti pachatelé tohoto přestupku, o nichž se vyšetřováním zjistí, že byli svůdci, mají býti podle druhého odstavce § 501 tr. zák. odsouzeni do tuhého vězení. Ježto však není ve spisech opory pro předpoklad, že oba obžalovaní byli svůdci, aniž je vůbec zjištěno, zda je některý a který z nich svůdcem, vykročil nalézací soud ze své moci trestní, odsoudiv oba obžalované místo do vězení podle prvého odstavce § 501 tr. zák. do tuhého vězení podle druhého odstavce tohoto zákonného ustanovení. Bylo proto v tomto směru výrok o trestu z moci úřední podle § 290 tr. ř. zrušiti a vysloviti, že se obžalovaným místo trestu tuhého vězení ukládá jen trest vězení.

Citace:

č. 4158. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 242-244.