Č. 3930.

Státní zaměstnanci (Slovensko): * Podle vynesení ministerské rady ze dne 24. července 1919 č. 13182 nepřísluší úředníkům a zřízencům ze Slovenska pocházejícím, byli-li bez své viny do Jiného úředního místa prozatímně nebo trvale přeloženi, nárok na diety z důvodu vedení dvojí domácnosti.
(Nález ze dne 22. září 1924 č. 15993)
Věc: Dr. Michal S. v M. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska stran diet z důvodu vedení dvojí domácnosti.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dekretem min. pro Slov. z 8. března 1920 byl st-l jmenován županem župy novohradské a dekretem téhož min. z 28. června 1920 byl pověřen správou župy zemplinské.
Podáním z 24. června 1920 resp. z 11. ledna 1923 požádal st-l o přiznání diet z důvodu vedení dvojí domácnosti za dobu od 15. března do 15. prosince 1920, přiloživ potvrzení příslušných bytových úřadů o tom, že v místě svého působiště nemohl svoji rodinu ubytovati, žal. úřad tuto žádost zamítl. O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss:
Žal. úřad opřel své rozhodnutí o dvě právní normy, jednak o výn. presidia min. rady z 24. července 1919 č. 13182, a to pokud jde o nárok st-lův za dobu od 15. března do 27. července 1920, jednak o ustanovení »Zásad pro úpravu osob. poměrů stát. zaměstnanců na Slov.«, schválených min. radou usnesením ze 27. července 1920, pokud jde o dobu od 27. července do 15. prosince 1920, a odůvodnil své zamítavé stanovisko, pokud jde o periodu prvou tím, že diety z titulu dvojí domácnosti příslušejí toliko státním zaměstnancům, tedy osobám podrobeným služ. pragmatice, ohledně období druhého poukazem na bod II D 2 cit. zásad, dle nichž přicházejí v úvahu jen zaměstnanci státní trvale ustanovení na systemisovaná místa.
Stížnost třeba v konečné prosbě se domáhá zrušení celého nař. rozhodnutí, formuluje stižné body toliko proti jeho prvé části, zabývajíc se opětovně a výlučně výkladem vynesení min. rady z 24. července 1919 č. 13182 a potírajíc toliko názor žal úřadu na ně se upínající a dovozující, že výnos ten lze aplikovati toliko na státní zaměstnance podrobené služ. pragmatice.
Nss musil tudíž se zřetelem na předpis § 5 a 18 vlastního zák. svoji činnost obmeziti toliko na zkoumání této části nař. rozhodnutí.
Výnos min. rady ze 24. července 1919 č. 13182 zní takto:
»Až do odvolání stanoví se pro zaměstnance zatímně přidělené diety s platností od 1. června 1919 následovně:
1. úředníkům všech hodnostních tříd 40 Kč. Zároveň stanoví se s týmž časovým obmezením následující: Úředníkům a zřízencům, kteří jsou trvale přiděleni na Slovensko, přiznávají se:
a) jsou-li ženatí (vdovci s dětmi) tytéž diety, pokud nemohou v důsledcích stávajících poměrů rodinu na Slovensku ubytovati.
Dle zásad shora uvedených možno naložiti i s úředníky a zřízenci ze Slovenska pocházejícími, byli-li bez vlastní viny do jiného úředního místa prozatímně přiděleni«.
Cit. vynesení rozeznává tudíž zcela nepochybně ohledně nároku na diety z titulu vedení dvojí domácnosti dvě kategorie státních zaměstnanců na Slov. činných: jednak takové, kteří jsou již trvale na Slov. přiděleni — scilicet ze zemí historických, — jednak zaměstnance původu domácího a jedná s nimi dle toho odlišně. Kdežto kategorii prvé přiznává se za modalit shora blíže uvedených nárok na diety, o něž jde, zcela striktně ,(arg. slova »stanoví se«, »přiznávají se«), ponechává ohledně kategorie druhé povolanému úřadu, aby dle své volné úvahy od případu k případu rozhodoval (arg. slova »možno naložiti«). Nárok právní na diety z titulu vedení dvojí domácnosti, pokud jde o tuto druhou kategorii, nelze tedy z cit, výnosu odůvodniti. Není sporu o tom, že st-l náleží do kategorie právě zmíněné, pročež mu nelze nárok stížností uplatňovaný přiznati.
Jestliže tudíž žal. úřad zaujal k jeho žádosti stanovisko odmítavé, nelze důvodně tvrditi, ani že by byl jednal proti zákonu, ani že by byl st-le zasáhl v jeho subjektivních právech tak, jak to má na mysli § 2 zák. o ss.
Stížnost jest tudíž bezdůvodná a bylo ji zamítnouti.

Citace:

č. 3930. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 418-419.