Č. 4063

Dávka z přírůstku hodnoty: * Uvedl-li zcizovatel v přiznání k dávce z přírůstku hodnoty investiční náklady, jichž připočtení žádá, a nabídl-li zároveň předložení účtů, nemůže vyměřovací úřad vyměřiti dávku, aniž si účty ty vyžádal. Praekluse ve směru tom dle § 16, odst. 2 dávk. řádu z r. 1920 vyslovená, nemá opory v zákoně.

(Nález ze dne 25. října 1924, č. 18 078.)
Věc: Ferdinand B. v P. (adv. Dr. Vojt. Hrnčíř z Kralup) proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.

Důvody: St-l prodal smlouvou trhovou ze 14. června 1921 nemovitosti své a to zámeček, pastvinu č. kat. —, zahradu č. kat. — a pastvinu č. kat. — v kat. obci P. za 350 000 K. V přiznání k dávce z přírůstku hodnoty uvedl v rubrice připočítatelných nákladů dle § 8 d. ř. že v letech 1913 a 1914 provedl adaptace nákladem 154.545 K 81 h. Platebním rozkazem vyměřil zem. insp. pro zem. dávky st-li z uvedeného převodu dávku z přírůstku hodnoty, nevzav v počet investiční náklady st-lem účtované jako položku k nabývací ceně připočítatelnou. Žal. úřad zamítl nař. rozhodnutím stížnost do platebního rozkazu pro neuznání onoho připočtu podanou v podstatě z důvodů, že strana opomenula v přiznání k dávce z přírůstku hodnoty předložiti doklady o účtovaném investičním nákladu a že není přípustno tak dodatečně učiniti po vydání platebního rozkazu. — Nss shledal stížnost důvodnou. Nař. rozhodnutí spočívá na právním názoru, že strana musí vždy, v každém případě s přiznáním k dávce z přírůstku hodnoty předložiti hodnověrné průkazy o přípočtech, na něž činí nárok. Názor ten nelze uznati správným. St-l uvedl v přiznání k dávce podrobně, které investice v roce 1913 a 1914 na zámečku provedl, připojil plán ze 17. září 1910 o tehdejší situaci starého zámečku a stavební plán ze srpna 1913, dle něhož provedeny adaptace v letech 1913 a 1914, a doložil, že dle přesně vedeného stavebního účtu a dle dokladů účetních, které jeho důchodní Bedřich H. na vyzvání kdykoliv předloží, činil stavební náklad na úpravy shora uvedené v roce 1913 — 97 951 K 24 h, v roce 1914 — 55 667 K 13 h a za pavilon tenisový — 927 K 44 h. Za tohoto stavu věci náleželo úřadu vyměřujícímu vzhledem k ustanovení § 8 d. ř., když tyto pro vyměření dávky závažné okolnosti ne- pokládal za dostačitelné, aby vyzval stranu k předložení účtů a stanovil k tomu lhůtu pod následky § 16 d. ř. v poslední větě 1. odst. Když však úřad vyměřující tak neučinil, a strana teprve z platebního rozkazu seznala, že úřad ony stranou udané, pro vyměření dávky zá- vazné okolnosti nepokládal za dostačitelné, nemůže straně býti odňata možnost, aby v adm. postupu instančním předložila doklady, k jichž předložení se včas nabídla, neboť nejde tu, jak nař. rozhodnutí za to má, o opatření průkazu se strany úřadu,- nýbrž o provedení důkazů stranou nabídnutých, které náleží úřadu. Názor nař. rozhodnutí nemá tudíž opory v předpisech dávk. řádu, pročež rozhodnutí to jako nezákonné bylo zrušeno.

Citace:

č. 4063. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 687-688.