Č. 3972.

Státní zaměstnanci (Slovensko): I. Pro bývalé uherské soudní úředníky počala lhůta pro přihlášky stran započteni dřívější státní služby pomocné (§ 2, odst. 7 min. nař. č. 20 ř. z. z r. 1914) běžeti dnem 1. května 1920.
(Nález ze dne 2. října 1924 č. 16642.)
Věc: Michal P. v R. proti ministerstvu spravedlnosti o započtení pomocné služby.
Výrok: Stížnost se jednak zamítá jako bezdůvodná, jednak odmítá jako nepřípustná.
Důvody: St-l, vedoucí pozemkové knihy u okr. soudu ve F., byl rozhodnutím min. sprav, z 15. ledna 1923 dán na trvalý odpočinek podle § 80 odst. 2. služ. pragmatiky a byl následkem pensionování zproštěn činné služby dnem 28. února 1923.
Výměrem z 15. května 1923 poukázalo mu presidium soudní tabule v Košicích pensijní požitky od 1. března 1923.
Dne 19. března 1923 podal u předsedy soudní tabule v Košicích žádost o započtení předchozí státní služby pomocné do doby rozhodne pro výměru výslužného dle čl. I. § 2 odst. 7 nař. z 25. ledna 1914 č. 20 ř. z.
Nař. rozhodnutím vyslovilo min. sprav., že Michal P. podal přihlášku po provedeném pensionování a že proto nelze k ní přihlížeti. — — — —
St-l brojí proti tomu, že min. sprav, odmítlo jeho žádost o započtení jeho diurnistické a vojenské služby pro opoždění přihlášky a dovolává se výn. min. sprav, z 27. října 1922, jímž lhůta k přihlášce byla prodloužena do 26. října 1923, takže jeho žádost z 19. března 1923 byla podána před uplynutím této lhůty a před konečným vyřízením jeho pensijní záležitosti, pročež není správným, že by byl žádal až 19 dní po svém pensionování a nikoliv v době aktivní služby. — — —
Zákonem z 15. dubna 1920 č. 270 Sb. byli s účinností od 1. května 1920 podrobeni soudní zaměstnanci býv. státu uher. zákonům a nařízením, jimiž jsou upraveny služební poměry a požitky státních zaměstnanců tohoto druhu v ostatních částech republiky čsl.
Tímto zákonem a prov. nař. k němu ze 17. prosince 1920 č. 650 Sb., nabylo dnem 1. května 1920 počínajíc na Slovensku také účinnosti nař. z 25. ledna 1914 č. 20 ř. z., jež v § 2 odst. 7 započtení pomocné služby státní pro výměru výslužného státních úředníků činí závislým od včasné přihlášky. Lhůta k této přihlášce obnáší 1 rok ode dne počátku účinnosti tohoto zákona. Výjimečně může centrální úřad z důvodů zasluhujících ohledu tuto lhůtu ve shodě s min. fin. prodloužiti. Právo podati tuto přihlášku zaniká okamžikem přeložení na odpočinek. Podle těchto předpisů počala tato lhůta pro úředníky ustanovené na území dříve uherském dnem 1. května 1920 a končila dnem 30. dubna 1921.
Jest mimo spor, že st-l přihlášku v této lhůtě nepodal.
Výnosem min. sprav. ze 27. října 1922 byla lhůta ta prodloužena pro soudní kancelářské úředníky až do 26. října 1923.
Ze spisů jest patrno, že st-l přihlášku podal 19. března 1923, tedy sice ve lhůtě, avšak po svém pensionování a zproštění aktivní služby, jež se stalo 28. února 1922.
Právo podati tuto přihlášku zaniklo však, jak shora řečeno, okamžikem přeložení st-le na trvalý odpočinek. Tvrzení st-lovo, že v den 19. března 1923 nebyla ještě jeho pensijní záležitost vyřízena, takže není správným názor nař. rozhodnutí, že v oné době nebyl v aktivní službě, nemá opory ve spisech, z nichž naopak je zřejmo, že byl pensionován a zproštěn aktivní služby dnem 28. února 1923. Jest tudíž nař. rozhodnutí, jež vyslovilo, že k přihlášce st-lově jako opožděné nelze přihlédnouti, ve shodě se zákonem a bylo tudíž stížnost v tomto bodě zamitnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3972. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 504-505.