Č. 4215.
Administrativní řízení: Je nezákonné, odmítne-li stpú rekurs podaný jménem majitele panství jeho generálním ředitelem proto, že týž nepředložil s rekursem plnou moc.
(Nález ze dne 10. prosince 1924 č. 21546).
Věc: Jan Sch. v H. proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze o prodej dříví.
Výrok: Nař rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Prejudikatura: Boh. 4106 adm.
Důvody: Sch-ské generální ředitelství v H. oznámilo podáním podepsaným generálním ředitelem ing. J. obvodové úřadovně stpú-u v Č., že sch-ské lesní ředitelství v H. prodalo firmě asi 7000 m3 kulatiny z mýtby 1922/23, a předkládajíc podmínky tohoto prodeje prohlásilo, že činí o něm povinné oznámení dle § 4 zák. z 12. února 1920 č. 118 Sb.
Obvodová úřadovna odepřela výměrem z 19. dubna 1924 vzíti na vědomí toto oznámení, poněvadž nebyl k němu připojen opis trhové smlouvy, a poněvadž prodeje opisem tím nedoložené jsou neplatné.
Proti tomuto rozhodnutí podalo sch-ské generální ředitelství v H., podepsané opětně generálním ředitelem ing. J., rozklad případně rekurs.
Nař rozhodnutím odmítl stpú tento rekurs jako nepřípustný pro nedostatek legitimace, ježto prý generální ředitelství jest pouhým admin. orgánem majitele panství, který, jak notoricky známo, na zabraném velkostatku H. hospodaří, a není žádnou osobou právnickou zastupující majitele panství, jenž jediné ke stížnosti jest legitimován. Rovněž ing. J., jenž stížnost podepsal, není prý u stpú jako zmocněnec majitele panství vykázán a plnou moc jeho nepředložil. O stížnosti majitele panství do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
S úřadem souhlasiti jest zajisté v tom, že generální ředitelství sch-ské v H. není právnickou osobou povolanou k zastupování st-le, nýbrž pouhým orgánem jeho, jenž postrádá samostatné osobnosti právní, a může za st-le jednati jen potud, pokud fysická osoba orgán ten representující jest st-lem k tomu zmocněna.
Z podání ředitelství není však patrno, že by toto bývalo vystupovalo ve správním řízení nějak jinak, než jako pouhý orgán majitele panství, zejména, že by si bylo osobovalo nějaké samostatné stížní právo jako osoba právnická vedle majitele panství, a je tedy úplně bezpodstatné, upírá-li úřad zmíněnému ředitelství legitimaci k stížnosti z toho důvodu, že není stranou v řízení správním.
Uvážiti ovšem sluší, zda úřad mohl právem odmítnouti rekurs podepsaný generálním ředitelem st-lovým z důvodu, že nepředložil plnou moc st-lovu, opravňující jej k jednání za něho. Stížnost popírá správnost postupu žal. úřadu uvádějíc, že je všeobecně známo, že generální ředitel J. J. je zmocněncem st-lovým, že jmenovaný v této své funkci s úřadem již také jednal a na požádání jeho plnou mocí se vykázal, a že úřad, měl-li přes to nějaké pochybnosti o zmocnění generálního ředitele, měl podatele stížnosti k předložení plné moci dříve vyzvati, a mu umožniti, by dodatečně plnou mocí se vykázal.
Soud shledal tuto výtku důvodnou.
Již v nál. Boh. 4106 adm. vyslovil nss, že, není-li v určité materii právní výslovného předpisu, že zmocněnec vystupující jménem strany je povinen vykázati se hned při prvém kroku procesním písemnou plnou mocí svého zmocnitele, není nedostatek formálního průkazu jeho zmocnění ještě dostatečným důvodem, aby úřad podání beze všeho odmítl, nýbrž že v takovém případě musí úřad poskytnouti straně možnost, aby zmocnění osoby za ni jednající dodatečně vykázala, ježto nelze připustiti, aby pro snadno odstranitelný poklesek formální trpěla práva stran.
Na zásadě této trvá nss i nyní a podotýká, že nutno jí použíti i na daný případ, ježto není předpisu, jenž by pro tento případ nařizoval nějaký postup jiný. Dle toho neměl úřad odmítnouti bez dalšího odvolání st-lovo podané nevykázaným zmocněncem, nýbrž měl dříve zmocněnci poskytnouti příležitost, aby se dodatečně vykázal plnou moci svého mandanta.
Neučinil-li tak úřad, porušil právo st-lovo, a bylo proto jeho rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.