Č. 3966.

Pozemková reforma: * Ježto § 20 přídělového zák. jest jenom doplňkem a rozšířením § 11 záb. zák., nutno míti za to, že plochy vlastníkům dle § 20 příděl. zák. ponechané vycházejí ze záboru.
(Nález ze dne 1. října 1924 č. 16563.)
Věc: Pozůstalost po Mikuláši U.-W. (adv. Dr. Frnt, Wien-Claudi z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze o ponechání nemovitostí dle § 20 příděl zák.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Podáním ze 14. ledna 1924 žádala st-lka jako vlastnice velkostatku K., aby jí byl podle § 20 zák. z 30. ledna 1920 č. 81 Sb. propuštěn ze záboru zámek v K. s parkem a oborou, a ponechán vedle zákonité výměry 250 ha ve vlastnictví a aby jí bylo ponecháno ve vlastnictví nad výměru § 11 záb. zák. dalších 508 ha zemědělské půdy, z jejichž výtěžku mohla by nemovitosti ony udržovati.
Výměrem z 29. ledna 1924 odmítl žal. úřad tuto žádost a limine proto, že podle ustanovení § 20 cit. zák. mohou býti nemovitosti tam uvedené vlastníku pouze »ponechány«, nikoli však »ze záboru propuštěny; žádal-li vlastník za propuštění nemovitostí oněch ze záboru, bylo nutno žádost odmítnouti, aniž bylo třeba obsahem žádosti vůbec se obírati.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto:
Dle § 20 zák. z 30. ledna 1920 č. 81 Sb. může stpú za předpokladů tam uvedených svoliti k tomu, aby určité plochy byly vlastníku ponechány vedle výměry půdy, která podle § 11 zák. z 16. dubna 1919 č. 215 Sb. může mu býti rozpuštěna ze záboru.
Citace tohoto § 11 záb. zák. z této souvislosti (»vedle výměry«) v § 20 zák. příd. nenechává v pochybnosti, že zák. příd. v § 20 nerozeznává mezi pojmy »ponechati vedle výměry § 11 z. z.« a »propustiti ze záboru«, nýbrž, že uchýliv se od principu, vysloveného v § 11 záb. zák., že možno propustiti ze záboru jen výměru tam uvedenou, — učinil ustanovením tím doplněk nároku vlastníkova dle § 11 záb. zák., a že tudíž zákon nikterak nebrání, aby stpú za splnění všech předpokladů § 20 příd. zák. (srov. nál. Boh. 2025 adm.) nemovitosti ty vlastníku vedle výměry § 11 záb. zák. ze záboru propustil.
Právnímu názoru tomu odpovídají i motivy zákonodárcovy (srov. zprávu výboru pro pozemkovou reformu k osnově zák. příd. tisk 2238/ 1920), jež zdůrazňují, že bylo dlužno v § 20 příd. zák. přihlížeti náležitě k zájmům krajinných krás a historických památek, a že proto stpú bude moci vlastníku propustiti ze záboru takové nemovitosti, ochraně jeho svěřené, aniž by byly započítány do výměry dle § 11 záb. zák. Z § 2 zák. záb., jak se domnívá žal. úřad, nelze opaku vyvoditi. Již druhá věta § 11 téhož zák. umožňující propuštění zabrané půdy až do 500 ha, vyvraci názor žal. úřadu, že nelze ze záboru propustiti více nežli výměru půdy v § 2 stanovenou.
Také z okolnosti, že zák. příd. jest oním zákonem, jejž připověděl § 10 zák. záb., nelze nikterak vyvozovati, že zákon ten nemohl obsahovati ustanovení, jež mohla by vybočiti z mezí zásad zák. záb. Zákon příd., jako zákony jiné, jest nadán derogující mocí proti zákonům starším, tedy i proti zák. záb. Obavy pak, že by dle § 20 příd. zák. mohly býti propuštěny nemovitosti o výměrách značných, názoru tohoto soudu nevyvrací, neboť § 20 příd. zák. neklade váhy na výměru, nýbrž na určité vlastnosti nemovitostí reklamovaných.
Vycházel-li tedy žal. úřad z nesprávného názoru, že zákon nedopouští, aby i nemovitosti dle § 20 příd. zák. byly ze záboru propuštěny, a odmítl-li z toho důvodu o st-lčině žádosti jednati, pak toto jeho rozhodnutí odporuje zákonu a bylo je podle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 3966. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 495-496.