— Čís. 5936—
633
Čís. 5936.
Po zahájení vyrovnávacího řízení nelze vykonati exekuci zabavením movitostí dlužníkových ku zajištění útrat, jejž byly, třebas ne pravoplatně, přisouzeny vymáhajícímu věřiteli před zahájeními vyrcivnacího řízení.
(Rozh. ze dne 14. dubna 1926, R I 270/26).
Rozsudkem ze dne 4. prosince 1925, právní moci ještě nenabyvším, byly přisouzeny vymáhající věřitelce útraty. Dne 14. ledna 1926 byla ku zajištění útratové pohledávky povolena vymáhající věřitelce exekuce zabavením svršků. Dne 16. ledna 1926 bylo o jmění žalovaného zahájeno vyrovnací řízení. Usnesením ze dne 19. ledna 1926 odmítl soud prvé stolice výkon exekuce vzhledem k zahájení vyrovnacího řízení. Rekursní soud nařídil výkon exekuce. Důvody: S názorem prvého soudu, že v tomto případě nelze naříditi výkon zajišťovací exekuce, poněvadž zavedeno vyrovnací řízení proti dlužníku po povolení zajišťovací exekuce, soud rekursní nesouhlasí. Jde o útraty sporu, přisouzené žadatelce rozsudkem ze dne 4. prosince 1925, který dosud právní moci nenabyl, tudíž o pohledávku, jež dosud právoplatně nevznikla. Teprve nabude-li onen rozsudek právní moci, stanou se tyto přisouzené útraty samostatnou pohledávkou; to bude v tomto případě buď ještě za vyrovnacího řízení, nebo po jeho skončení, poněvadž, jak ze spisův patrno, vyrovnací řízení bylo zavedeno 16. ledna. 1926 a proti rozsudku jako exekučnímu titulu podáno odvolání, o kterém teprve bude rozhodnuto v druhé stolici. V důsledku této povahy pohledávky, o jejíž zajištění jde, která tedy dosud právoplatně nevznikla, neplatí předpisy vyrovnacího řízení v §u 10 (4) uvedené a může proto povolené zajištění pohledávky zabavením věcí movitých býti vykonáno, když jest rozhodným teprve ten okamžik, kdy pohledávka ta právoplatně rozsudkem vyšších stolic bude přisouzena. Ta okolnost, že pohledávka ona snad právoplatnou se nestane, kdyby rozsudek ve vyšších stolicích byl změněn/nepadá na váhu, poněvadž výkonem zabavení se újma dlužníku nepůsobí a další kroky exekuční jsou vyloučeny a lze pak v tom případě i exekuci zrušiti.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Napadené usnesení odporuje předpisu §u 10 (1) vyr. ř., podle něhož nelze po zahájení vyrovnacího řízení nabýti soudcovského práva zástavního neb uspokojovacího práva k věcem náležejícím dlužníkovi. Zákon nečiní rozdílu mezi exekuci uhražovací a zajišťovací. Jest pravda, že není dosud jisto, zda sporná pohledávka stane se vůbec právoplatnou, ale kdyby se tak stalo, měla by právoplatnost zpětný právní účinek ve prospěch vymáhající věřitelky, jež by v tomto případě domohla se skutečně zástavního práva k věcem dlužníkovým ještě za trvání vyrovnacího řízení, neboť pro nabytí tohoto práva byla by rozhodnou doba, kdy provedena byla exekuce zabavením movitých věcí k zajištění pohledávky. Rekursní soud neodůvodnil blíže svého názoru, podle něhož neplatí pro spornou pohledávku předpisy vyrovnacího řízeni uvedené v §u 10 (1) (omylem psáno v (4) vyr. ř. Naopak je míti za to, že útratovou pohledávku, jež, byť i ne dosud právoplatně, byla přisouzena věřitelce ještě před zavedením vyrovnacího řízení, nelze přes to, že stane se teprve později vykonatelnou, pokládati za pohledávku z právního jednání dlužníkova, jež mu je dovoleno podle ustanovení vyrovnacího řádu k dalšímu provozu obchodu ve smyslu §u 10 (4), tím méně ovšem za pohledávku požívající přednostního práva.
Citace:
č. 5936. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 661-662.