— Čís. 5970 —
Čís. 5970.
Odevzdání pozůstalosti ve smyslu §u 812 obč. zák. nastává již doručením odevzdací listiny, aniž by se vyhledávala její právoplatnost.
(Rozh. ze dne 22. dubna 1926, R 11 78/26.) Návrh věřitele zůstavitelky na oddělení jmění podle §u 812 obč. zák. byl zamítnut soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Oběma nižšími soudy byl zamítnut návrh stěžovatelův na povolení oddělení pozůstalostního jmění ve smyslu §u 812 obč. zák. V mimořádné stížnosti vyjadřuje se názor, že odevzdání pozůstalosti nebylo v době žádosti ještě právoplatné a že do té doby možno žádati o oddělení pozůstalosti od jmění dědicova. Tím má býti patrně řečeno; že napadené usnesení spočívá na zřejmě nesprávném výkladu zákona (§ 16 nesp. pat.). Tento důvod není však opodstatněn. Dle §u 812 obč. zák. může věřitel pozůstalosti podati takovou žádost před odevzdáním pozůstalosti. Toto odevzdání pozůstalosti projevuje se v úkonu pozůstalostního soudu, jímž se uskutečňuje »předání pozůstalosti do právního držení dědicova« (§ 797 obč. zák.), správněji řečeno, kterým se prohlašuje přechod pozůstalosti na dědice, jenž vykázal své právo, jako na universálního nástupce zůstavitelova a jímž se též nabývá dědictví (§ 819 obč. zák., § 174 nesp. říz.). Tím rázem se nabývá onoho právního držení celé pozůstalosti a vlastnictví к jednotlivým předmětům pozůstalosti, ovšem za předpokladu, že byly v držení a vlastnictví zůstavitelově a že třetí osoba neprokáže žalobou (§ 823 obč. zák.) lepší právo dědické. Ale tím okamžikem nastává také ono smísení pozůstalostního jmění s ostatním jměním dědicovým. Neboť při opatřeních v řízení nesporném nevyžaduje se z pravidla vyčkání právní moci (§ 12 pat.). Pouze k tomu, by mohl býti povolen zápis odevzdací listiny do veřejných knih k převodu vlastnictví nemovitostí do pozůstalosti ; patřících neb pohledávek na nich váznoucích, vyžaduje se dle §u 177 nesp. říz., by odevzdání bylo pravoplatné (srov. též rozhodnutí býv. nejv. soudu ze dne 28. září 1898 sb. I. 320, cit. při §u 812 obč. zák., ze dne 25. srpna 1897 sb. 16095 a ze dne 10. července 1891, čís. 6925 N. Z. 1891, čís. 28 cit. při § 174 nesp. říz.). V tomto případě byla však odevzdací listina doručena již dne 2. ledna 1926, kdežto žádost stěžovatelova došla k soudu až dne 17. ledna 1926.