— Čís. 5868 —
499
Čís. 5868.
V doplňovacím řízení před prvým soudem, jež bylo nařízeno odvolacím soudem dle §u 496, prvý odstavec čís. 2 c. ř. s., jest změna žaloby nepřípustná.
(Rozh. ze dne 18. března 1926, R II 58/26.)
V řízení o žalobě, jíž se žalobce domáhal vydání boudy jakožto její kupitel a vlastník, zrušil odvolací soud podle §u 496, prvý odstavec čís. 2 c. ř. s. rozsudek prvého soudu a nařídil mu další jednání, za něhož žalobce změnil žalobní prosbu v ten rozum, by mu byla bouda odevzdána jakožto správci pozůstalosti po Františce O-ové. Soud prvé stolice změnu žaloby nepřipustil, rekursní soud ji připustil.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Usnesením odvolacího soudu ze dne 21. září 1925 bylo nařízeno prvnímu soudu, by doplnil řízení výslechem dalších oběma stranami vedených svědků o tom, zda se stal kup sporné boudy žalobcem, čili nic, tedy z důvodu, že řízení trpělo dle názoru odvolacího soudu vadou, která překážela zevrubnému probrání a důkladnému posouzení věci (§ 496 čís. 2 c. ř. s.). Byť i usnesení to citovalo i § 496 čís. 3 c. ř. s., nelze z něho vyčisti, že prvý rozsudek byl zrušen též proto, že nebyly probrány závažné okolnosti následkem mylného právního posouzení věci prvým soudem, vždyť právě okolnost, na niž klade soud druhé stolice váhu, totiž, zda žalobce spornou boudu od zůstavitelky ukoupil, čili nic, byla prvním soudem zjištěna a pouze některé další důkazy, o této okolnosti navrhované, nebyly provedeny a proto byl rozsudek zrušen a doplnění řízení nařízeno (§ 496 č. 2 c. ř. s.). Mělo se tedy doplnění řízení dle §u 496 druhý odstavec c. ř. s. omeziti jen na provedení důkazů dotud nepřipuštěných, kupu boudy se týkajících. Ustanovení první věty §u 179 c. ř. s., dle níž jsou strany oprávněny v prvé stolici až do ukončení ústního přelíčení přednésti nová skutková tvrzení, jakož i ustanovení §u 235 c. ř. s. o změně žaloby, jsou předpisem druhého odstavce §u 496 c. ř. s. vyloučena, když ústní jednání děje se jen za účelem doplnění dle prvého odstavce čís. 2 §u 496 c. ř. s. Dle §u 483 třetí odstavec c. ř. s. není v řízení opravném přípustnou změna žaloby ani za souhlasu stran a proto není ani přípustnou v řízení zahájeném následkem zrušujícího usnesení odvolacího soudu, jehož účelem jest, by podstatné vady řízení vyšším soudem shledané byly odstraněny, ale nikoli, aby stranám bylo umožněno dohnati to, co až do ukončení řízení (§ 179 c. ř. s.) opomenuly přednésti a co důsledkem toho jest z procesní látky jednou pro vždy vyloučeno (§ 482 c. ř. s.). Z toho následuje, že žalobce nebyl oprávněn v doplňovacím řízení před prvním soudcem, nařízeném soudem odvolacím dle §u 496 prvý odstavec čís. 2 c. ř. s., změniti žádost žalobní a žalobní důvod způsobem uvedeným v protokole ze dne 7. listopadu 1925, neboť základem doplnění měla zůstati původní žaloba, dle níž žalobce žaluje vlastním jménem o vydání sporné budky. Právem proto první soud navrhovanou změnu žaloby nepřipustil. Rekursní soud pochybil, míně, že změnu tu lze připustiti, poněvadž se tím řízení nestíží a neprotáhne, neboť přehlédl, že změně té jest na závadu druhý odstavec §u 496 c. ř. s. a přehlédl dále, že následkem připuštěné změny byly by zde vskutku dvě žalobní prosby: prvá, by žalobci, jakožto kupiteli a vlastníku byla bouda odevzdána z důvodu jeho vlastnictví, a druhá, aby žalobci jakožto správci pozůstalosti po Františce O-ové byla bouda odevzdána (pro pozůstalost tu), z důvodu, že vlastnicí je pozůstalost, kteréžto žalobní žádosti vedle sebe obstáti nemohou, navzájem se vylučujíce, neboť nikdo nemůže žalovati současně jménem vlastním a jménem cizím (pozůstalosti) (§§ 11 a 227 c. ř. s. a contrario).