— Čís. 6120 —
Čís. 6120.
Mezinárodní doprava železniční.
Nárok na vrácení přeplatku dovozného, chybně dráhou vypočítaného, promlčuje se v jednoroční lhůtě §u 71 žel. dopr. ř. Chybami podle §u 70 žel. dopr. ř. nejsou jenom chyby ryze početní, nýbrž všechny, které mají vliv na konečný výpočet. Spadá sem i nesprávné počítání kursu. — Čís. 6120 —
985
Přepočítala-li dráha dovozné, předepsané rakouskými drahami v rakouských korunách, na československé koruny ku dni, jí samou libovolně stanovenému a vybrala-li dovozné v československých korunách podle tohoto kursu, jest povinna vrátiti přeplatek tak, jak ho vybrala, tedy v československé měně a kursu, jejž sama při vybrání určila. Nebyla-li dráha s to, by vypočítala celé dovozné předem, a vyžádala-li si zálohu, stal se zbytek dovozného splatným, až dráha odesílatele vyzvala ke konečnému súčtování a zaplacení nedoplatku a jest pro přepočítání kursu rozhodným den, kdy byl odesílatel vyzván k zaplacení nedoplatku.
Pro přepočítání zálohy na dovozné jest rozhodným kurs ke dní složení zálohy. Byla-li záloha vybrána a složena na dovozné na tratích tuzemských i cizozemských, aniž by bylo určeno, kolik z ní připadá na to a ono dovozné, jest ji rozděliti na obojí dovozné poměrně podle jeho výšky.
Byla-li dráha uznána povinnou vrátiti přeplatek dovozného, jest povinna zaplatiti úroky počínajíc dnem reklamace.
(Rozli. ze dne 15. června 1926, Rv I 2129/25.)
Dne 28. srpna 1920 podala firma Sch. jakožto odesílatel dráze ve stanici podací Hradec Král. k dopravě zásilku do stanice určení Ronchi v Italii na mezinárodní nákladní list. Dovozné až do stanice Logatec (hranice rakousko-italská) měl piatiti odesílatel, který na úhradu jeho složil onoho dne u stanice podací 1000 Kč. Dne 12. června 1922 došlo ve stanici podací k vyúčtování dopravného mezi dráhou a odesílatelem, při němž dráha předložila vyúčtování, frankaturní účtenku, na 4105 Kč 80 h a 94420 Krak 21 h, vyúčtovala měnu Krak. měnou čsl. v Kč v přepočítacím kursu ku dni 15. listopadu 1920 100 Krak. na 18 Kč, takže dle toho dovozné v Krak, uvedené činilo 16995 Kč 64 h, celkové dovozné na odesílatele připadající činilo v Kč 21101 44 h a dobrala od něho po odečtení zálohy 10000 Kč ještě 11101 Kč 44 h. Žalující společnost nahradila dovozné odesílateli, jenž jí pak postoupil veškeré své nároky z této smlouvy dopravní oproti dráze, žalující strana pak reklamovala u dráhy dne 10. srpna 1922 přeplatek 10299 Kč 81 h. Dráha vyřídila reklamaci dopisem ze dne 21. února 1924 a vrátila přeplatek 41400 Krak. 36 h i s úroky, celkem obnos 45500 Krak. reklamantu effektivně. V žalobě, jíž se domáhala na československém eráru zaplacení 16708 Kč 24 h tvrdila žalobkyně: Platební povinnost odesílatelova stanovena byla definitivně vyřízením reklamace na 4105 Kč 80 h, pak 53019 K rak. 85 h, splatných dne 12. června 1922, kdy stanice podací vyzvala odesílatele k vyúčtování a s ním také toho dne vyúčtovala. Pro přepočtení Krak. na Kč směrodatným je kurs ze dne 12. června 1922. Ten činil 0,5 Kč za 100 Krak. Dle toho k zaplacení připadající dovozné 53019 Krak. 85 h činí 265 Kč 10 h. Jelikož však stanice podací vybrala 9543 Kč 57 h, vybrala více o 9278 Kč 47 h. Uznaný přeplatek 41400 Krak 36 h vybrala dráha penízem 7452 Kč 06 h, dle uvedeného kursu měla však vybrati jen 207 Kč, takže vybrala více o 7245 Kč 06 h, činí dohromady — Čís. 6120 —
986
16730 Kč 53 h. Odpočte-li se od toho 22 Kč 30 h za vrácené Krak., vybývá pro žalující stranu k dobru oproti dráze zažalovaných 16708 Kč 23 h. Procesní soud prvé stolice přiznal žalobkyni toliko 8167 Kč 70 h s 6% úroky od 13. června 1922, ježto v reklamačním řízení uplatňovala pouze 10299 Kč 81 h, takže ohledně 6408 Kč 43 h nastalo promlčení nároku (čl. 12 mez. úml., § 71 žel. dopr. ř.), 45000 Krak. činilo podle kursu 18 Kč za 100 Krak., celkem 8190 Kč, po odpočtení 22 Kč 30 h podle přepočítacího kursu za efektivně vrácené Krak. zbývá 8167 Kč 70 h, jež bylo žalobkyni přisouditi. Odvolací soud nevyhověl odvolání ani té ani oné strany.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaného eráru, dovolání žalující firmy pak vyhověl potud, že změnou rozsudků nižších soudů uznal žalovaný erár povinným zaplatiti žalobkyni 9354 Kč 06 h s 6% úroky od 10. srpna 1922.
Důvody:
Ze srovnalých rozsudků nižších soudů dovolávají se obě strany. Kdežto žalující firma navrhuje, by bylo žalobě úplně vyhověno, trvá žalovaná železniční správa na úplném zamítnutí žaloby. Přisvědčiti dlužno především žalované straně a nižším soudům, že žalobní nárok, pokud převyšuje reklamovaných 10299 Kč 81 h se 6% úroky od 10. srpna 1922 pominul promlčením podle čl. 12 m. ú. a §u 71 žel. dopr. ř. Neprávem namítá žalobkyně, že se tyto předpisy nevztahují na její nárok, poněvadž nejde ani o početní chybu, ani o nesprávné použití tarifu, nýbrž o přepočítací kurs při vybrání dovozného, tedy o právní otázku, jež není upravena ani mezinárodní úmluvou, ani železničním dopravním řádem a musí býti řešena podle všeobecných předpisů občanského a obchodního práva. Nezáleží na tom, o jakou jde právní otázku, nýbrž o jaký jde nárok. Předmětem žaloby jest vrácení toho, co dráha neprávem vybrala na dovozném z toho důvodu, že je chybně počítala a žalobkynin nárok jest tedy nárokem dle §§ 70 a 71 žel. dopr. ř. a promlčuje se v jednom roce. Chybami dle §u 70 žel. dopr. ř. nejsou jenom chyby ryze početní, nýbrž všechny, které na konečný výpočet mají vliv, zákon výslovně zahrnul sem i mylné použití tarifu, neboli podle §u 6 žel. dopr. ř. všech pro dopravní smlouvu důležitých předpisů. Zájem železnice i stran vyžaduje, by všechny takové chyby byly ohlášeny a vyřízeny v kratší lbů tě, než činí pravidelná lhůta promlčecí, ani podle doslovu zákona, ani podle zřejmého jeho účelu nelze rozeznávati, zda mělo chybné počítání příčinu v pouhém přehlédnutí, či v jiném omylu. Dovolání žalobkyninu musí ohledně 6408 Kč 43 h býti již z tohoto důvodu úspěch odepřen. Dovolání železniční správy jest důvodné pouze potud, pokud vytýká, že úroky z prodlení byly přisouzeny dvakrát. Jednou tím, že bylo přiřknuto na přeplatku celých 45500 Krak., ač vlastní přeplatek činil jenom 41400 Krak. 36 h, ostatek pak byly uznané úroky z prodlení, po druhé,tím, že z celého přeplatku 45500 Krak., přepočteného na československé koruny, byly přisouzeny nové úroky z prodlení od 13. června 1922 jako dne původního zaplacení přeplatku. Ve věci — Čís. 6120 —
987
hlavní totiž, zda dráha byla oprávněna dne 12. června 1922 vybraný přeplatek 41400 Krak. 36 h vrátiti dne 6. března 1924 v rakouských korunách, ač jejich kurs zatím mimořádně poklesl, nelze jí dát» za pravdu. Zdejších rozhodnutí čís. 3202 a 4375 sb. n. s., vyslovujících zásadu, že strana nemůže požadovati vrácení přeplatku v československých korunách, byl-li od ní vybrán v cizí měně, mohla by se železniční správa právem dovolávati jenom, kdyby byla přeplatek 41400 Krak. 36 h skutečně vybrala v rakouských korunách, neboli kdyby byla při účtováni dne 12. června 1922 ponechala odesilateli na vůli, by platil buď efektivně rakouskými korunami, nebo sice v měně československé, ale podle kursu dne placení, tedy 12. června 1922, kdy 100 rak. korun se rovnalo 0,5 Kč. Dráha přepočítala však dovozné předepsané rakouskými dráhami v rakouských korunách na československé koruny ke dni jí samou libovolně stanovenému, totiž 15. listopadu 1920, kdy 100 rak. korun platilo 18 Kč, a vybrala dovozné v československých korunách podle tohoto kursu. Právem a v úplném souhlase s §em 12 m. ú. a § 70 žel. dopr. ř. uznal první soud, že železnice jest povinna vrátiti přeplatek tak, jak jej vybrala, tedy v československé měně a kursu, jejž sama při vybrání určila. V tomto, pro rozhodnutí sporu podstatném směru nelze dovolání žalované strany uznati za odůvodněné. Rozhodnutím o kursu, podle kterého má býti vrácena neprávem předepsaná částka dovozného, není ovšem žalobní nárok vyřízen. Žalující firma požaduje také ještě vrácení dalšího přeplatku, který povstal tím, že československá dráha vybrala od ní také onu část dovozného na rakouských tratích, která byla správně vypočítána, totiž 53019 Krak. 85 h v československých korunách podle kursu z 15. listopadu 1920, ač byla splatna a placena teprve 12. června 1922. Tento další nárok byl nižšími soudy zamítnut s odůvodněním, že dovozné bylo splatno již při podání zásilky, totiž 25. srpna 1920, že toho dne byl kurs rakouské koruny vyšší než 15. listopadu 1920, takže žalobkyně přepočítáním k tomuto dni nejen nebyla zkrácena, nýbrž získala, a že by se příčilo dobrým mravům, kdyby žalobkyně mohla zaplatiti přepravu provedenou v roce 1920 pokleslými rakouskými korunami z roku 1922. Odůvodnění nedostačuje. Žalující strana jako odesílatel zavázala se sice zaplatiti dovozné s vedlejšími poplatky až do pohraniční stanice rakousko-italské a byla by bývala proto povinna, zaplatiti na požádání dráhy celou k tomu potřebnou částku hned při podání zásilky, když však dráha nebyla tehdy s to, by celé dovozné vypočítala předem, a vyžádala si podle čl. 12 mez. ú. a §u 69 žel. dopr. ř. zálohu 10000 Kč, nestal se zbytek dovozného splatným dříve, než dráha odesílatele vyzvala ke konečnému súčtování a zaplacení nedoplatku. Odesílatel nebyl do té doby v prodlení, a dráha nemůže od něho žádati placení ke dřívějšímu (.lni. Přepočítání nedoplatků, totiž oné části dovozného, jež nebyla uhražena zálohou podle kursu dne podání zásilky ku přepravě, nelze ani železničním dopravním řádem, ani všeobecnými právními předpisy odůvodniti. škodu, již utrpí československá dráha kursovním poklesem rakouských korun následkem toho, že vyzvala odesílatele k vyúčtování a placení teprve v dubnu 1922, ač sama s rakouskými dráhami súčtovala snad již v listopadu 1920, musí nésti sama bez ohledu — Čís. 6120 —
na to, zda své prodlení zavinila, či nezavinila, poněvadž pokles měny jest náhoda, která postihuje každého věřitele, není-li dlužník v prodlení. Dovolání žalující strany jest v právu, pokud brojí proti přepočítání nedoplatku na dovozném podle kursu z 15. listopadu 1920 a požaduje jeho přepočítání podle kursu dne splatnosti, za který však sluší pokládati nikoli den skutečného súčtování a placení, totiž 12. června 1922, nýbrž podle čl. 336 obch. zák. a §§ 1417 a 904 obč. zák. již den, kdy byla dle svého vlastního udání ku súčtování a placení vyzvána, tedy 26. dubna 1922. Toho dne ocitla se v prodlení, pokles rakouské koruny od tohoto dne, ostatně již jen nepatrný, jde na její účet. Žalující strana přehlíží také ještě další a to podstatnou okolnost, že složenou zálohou 10000 Kč byla větší část československého i rakouského dovozného již zaplacena a že tato již zaplacená část dovozného nemohla býti, jak žalující strana požaduje, stejně přepočítávána podle pozdějšího kursu ze 26. dubna 1922, po případě 12. června 1922, jako nezapravcný ještě nedoplatek. Přepočítání dovozného, zaplaceného zálohou, může se státi jenom podle kursu dne složení zálohy, tedy 25. srpna 1920. Žalující firma napadá, v dovolání ovšem názor, že záloha 10000 Kč byla placením, a poukazuje na to, že § 69 (7) žel. dopr. ř. nemluví o záloze, nýbrž o jistotě, ale z přirozené povahy plyne, že bylo-li 10000 Kč složeno v penězích, nebylo vůlí stran, by tato částka byla pouhou zástavou, jež by se po zaplacení dovozného vrátila, nýbrž že se mělo dovozné z ní zaplatiti proti dodatečnému vyúčtování, že byla tedy placením předem. Mezinárodní úmluva, jejímž pouhým provedením jest železniční dopravní řád, nemluví ve čl. 12 o jistotě, nýbrž o složení částky rovnající se přibližně dovoznému. Poněvadž záloha 10000 Kč byla vybrána a složena na dovozné na tratích československých i rakouských, aniž bylo určeno, kolik z ní připadá na které dovozné, musí býti rozdělena na obojí dovozné poměrně podle jeho výšky, při čemž rakouské dovozné musí se přepočítati na československé koruny v kursu v den podání zásilky 25. srpna 1920, kdy nejen byla záloha složena, nýbrž i celé dovozné by bylo musilo býti odesílatelem zaplaceno, kdyby bývalo možno je předem vypočítati. Při použití vytčených zásad při vypočítání žalobního nároku dojde se k tomuto výsledku: Celkové skutečné dovozné činilo, jak není sporno, 4105 Kč 80 h a 53019 Krak. 85 h, kteráž částka se při kursu 100 Krak. = 22,50 Kč plativším dne 25. srpna 1920 rovnala 11929 Kč 48 h. Rozděií-li se záloha 10000 Kč poměrně mezi československé dovozné 4105 Kč 80 h a rakouské dovozné 11929 Kč 48 h, připadá na ono 2560 Kč 32 h, na toto 7439 Kč 69 h, kteráž částka přepočítána při témž kursu činí 33065 Krak. 24 h. Tyto částky byly zálohou zaplaceny, dodatečně bylo zaplatiti na československém dovozném 1545 Kč 48 h, na rakouském dovozném 19954 Krak. 61 h. Nedoplatek rakouských korun přepočítán na československé koruny podle železničního kursu ze 26. dubna 1922, který byl dle předložených dokladů 100 Krak. = 0,90 Kč, činí 179 Kč 60 h. Při vyúčtování dne 12. června 1922 bylo tedy vybratí ještě na československém dovozném 1545 Kč 48 h, na rakouském dovozném 179 Kč 60 h, úhrnem 1725 Kč 08 h. Vybráno bylo 11.101 Kč 44 h, tedy více o 9376 Kč 36 h. Tento přeplatek byla žalovaná železniční správa povinna vrátiti. Jelikož vrátila dne 5. března 1924 jenom 45500 Krak., kteráž částka se tehdy rovnala dle nenapadeného zjištění prvního soudu 22 Kč 30 h, dluží ještě 9354 Kč 06 h a musila býti odsouzena ku zaplacení této částky se 6% úroky z prodlení ode dne reklamace, jak žalující strana sama v reklamaci požadovala, a jak ustanovují také čl. 42 mez. ú. a § 1334 obč. zák.