— Čís. 6044 —
Čís. 6044.
Výživné jest nemanželskému dítěti přiznati již ode dne následujícího vznesení návrhu, nikoliv teprve ode dne rozhodnutí, vyhovujícího návrhu.
(Rozh. ze dne 19. května 1926, R I 381/26.)
Návrhem ze dne 8. července 1924 domáhal se poručník nemanželského dítěte na soudě, by nemanželský otec byl přidržen platiti dítěti 150 Kč měsíčního výživného. Usnesením ze dne 22. února 1926 vyhověl soud prvé stolice návrhu potud, že přiznal dítěti výživné měsíčních 50 Kč počínajíc dnem 1. července 1924. Rekursní soud výhověl rekursu nemanželského otce potud, že přiznal dítěti výživné počínajíc teprve 1. únorem 1926.
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu poručníka změnil napadené usnesení v ten rozum, že jest nemaželský otec povinen platiti výživné počínajíc 9. červencem 1924. Důvody:
Usnesení rekursního soudu napadá poručník nezletilého Rudolfa E-a jen potud, pokud v něm bylo vysloveno, že měsíční výživné 50 Kč platiti má nemanželský otec Václav Sch. od 1. února 1926 a nikoli, jak soud prvé stolice uznal, od 1. července 1924. Dovolací rekurs poručníkův jeví se důvodným. Dle spisů učinil poručník nezletilého Rudolfa E-a již dne 8. července 1924 návrh, by nemanželský otec přidržen byl platiti výživné 150 Kč na nezletilého Rudolfa E-a od 1. července 1924. O tomto návrhu poručníkové bylo po konaném šetření soudem prvé stolice po výslechu poručníka dne 11. února 1926 dne 22. února 1926 rozhodnuto a nezletilému Rudolfu E-ovi přiznáno měsíčně výživné 50 Kč od 1. července 1924. Poněvadž právní účinky rozhodnutí o nároku na plnění vztahují se z pravidla zpět k onomu dni, kdy se ho řádným způsobem bylo domáháno, nevznikají tyto účinky teprve dnem rozhodnutí, nýbrž dnem, kdy nárok byl uplatněn. Dnem tím jest v tomto případě den po podání návrhu na přiznání výživného následující, t. j. den 9. července 1924. Správnost tohoto názoru plyne jednak z úvahy, že by jinak bylo zůstaveno dlužníkovi, by nevěcnými návrhy neb opravnými prostředky vznik své platební povinnosti podle libovůle oddaloval, jednak z předpisu §u 232 c. ř. s. podle něhož ku zachování a přetržení lhůty stačí z pravidla podání žaloby na soudě. Pro názor tento svědčí též předpisy §u 42 ex. ř. o odložení exekuce, sloužící k tomu, by účinek rozhodnutí o žalobách a jiných návrzích na zrušení exekuce byl pro případ jejich úspěchu Zabezpečen již pro dobu ode dne jejich podání. V tomto případě jde sice o návrh vyživovací, o němž platí zásada, »že za minulost výživné žádati nelze,« přes to však nejde zde o nárok za dobu minulou, nýbrž o nárok za dobu budoucí počítajíc od doby, kdy návrh na přisouzení výživného u soudu byl podán. Není proto správným názor soudu rekursního, že ohledně výživného od 9. července 1924 do 1. února 1926 nejedná se o výživné za čas budoucí.