— Čís. 5883 —
Čís. 5883.
Nepřípustnou jest exekuce zabavením nároku na vyúčtování dlužníkovy pohledávky za poddlužníkem.
(Rozh. ze dne 25. března 1926, R I 186/26.)
Soud prvé stolice povolil exekuci zabavením nároku strany povinné proti jejímu právnímu zástupci na vyúčtování peněz, které mu v letech 1921 až 1924 vyplatila, a které prý činí přes 200000 Kč a jimiž jest prý odměna za právnické práce a hotové výlohy od něho povinné straně konané o více než 60.000 Kč přeplacena, jakož i zákazem poddlužníku, by povinné straně přijaté peníze nevyúčtoval, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Vymáhající strana navrhla k vydobytí své vykonatelné peněžité pohledávky dvojí exekuci. První zabavením nároku povinné strany proti Dru T-ovi na vyúčtování částek, vyplacených mu penízem asi 200000 Kč, druhou zabavením nároku na vrácení přeplatku, který se vyúčtováním zjistí. Že vymáhající strana měla na mysli dvě samotné exekuce, z nichž každá měla býti zvlášť pro sebe posouzena, povolena a vykonána, jest patrno jmenovitě z návrhu na vydání dvojích zákazů, předně, aby Dr. T-ovi bylo zapověděno vyúčtovati s povinnou stranou, a povinné straně nakládati nějak s nárokem na vyúčtování, za druhé, by Dr. T-ovi bylo zakázáno platiti povinné straně, této pak, nakládati se zabavenou pohledávkou neb ji vybrati. Exekuce zabavením pohledávky vešla v moc práva, exekuci na zabavení nároku na vyúčtování rekursní soud právem nepovolil, neboť takový nárok nemůže býti zpeněžen (§ 331 druhý odstavec ex. ř.), a vymáhaná pohledávka nemůže dojiti exekucí na tento nárok zaplacení. Kdyby vymáhající strana nebyla současně vedla exekuci na pohledávku, byla by nepřípustnost takové samostatné exekuce zřejmou bez dalšího uvažování. Pouhé vyúčtování pohledávky dlužníkovy proti poddlužníku nemůže vésti k zaplacení pohledávky, kterou má vymáhající věřitel proti dlužníku. Kdyby stěžovatel měl právo na povolení zvláštní exekuce na vyúčtovací nárok, musilo by býti přípustno, by jemu byla povolena exekuce zabavením a přikázáním tohoto nároku, jinému věřiteli pak exekuce zabavením a přikázáním pohledávky, která se zjistí vyúčtováním. Tento nemožný důsledek názoru, že jde o dvě samostatné exekuce, dostačuje k jeho vyvrácení. V dovolacím rekursu tvrdí stěžovatel, že odepřením první exekuce se mu odpírají prostředky ku vypočtení zabavené pohledávky, pokládá tedy první exekuci za nutnou podmínku pro provedení druhé exekuce. Tato námitka pramení ve správném poznání, jež však nedošlo v návrzích vymáhající strany výrazu, že oba exekuční návrhy činí celek, že totiž jde o exekuci jednu a to o exekuci na peněžitou pohledávku. O takové exekuci platí předpisy §§ 290—319 ex. ř. Podle nich může vymáhající věřitel navrhnouti, by se poddlužník vyjádřil o zabavené pohledávce (§ 301 ex. ř.), a bude dále oprávněn dáti si přikázati zabavenou pohledávku ku vybrání, čímž dle §u 308 ex. ř. nabude práva ke všem jednáním, jichž bude třeba ku zachování pohledávky a jejímu vydobyti od poddlužníka, tedy také právního nároku, by poddlužník svůj dluh, pokud tak ještě neučinil a jest k tomu občanským právem zavázán, vyúčtoval. Pro výkon tohoto práva nepotřebuje tedy vymáhající strana zvláštní, samostatné exekuce, táž není však podle exekučního řádu ani přípustnou.