— Čís. 6096 —
Čís. 6096.
Sdružením mlýnu v okresní svazy nebylo založeno solidární ručení členů. Majitelé mlýnů, odebravší prostřednictvím předsedy svazu obilí od Státního obilního ústavu neručí mu (Státnímu obilnímu ústavu) za dodávky solidárně, nýbrž Státní obilní ústav (československý erár) může na nich požadovati zaplacení jen potud, pokud mu vzešly pohledávky proti tomu kterému členu.
(Rozh. ze dne 4. června 1926, Rv I 153/26.) — Čís. 6096 —
941
Československý erár domáhal se na žalovaných mlynářích solidárního zaplacení dluhu za obilí přikázané Státním obilním ústavem sdružení mlýnů, jehož členy byli žalovaní. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Po názoru soudu odvolacího není solidárního závazku k zaplacení zažalované pohledávky na straně žalovaných. Odvolatel sám uvádí, že svaz smluvních mlýnů, sdružení majitelů mlýnů, není právnickou osobou. Nejde ani o obchodní společnost nebo společnost dle občanského zákona. Žalovaní, jak z předložené instrukce (B) vychází, tvořili svaz smluvních mlýnů, sdružení mlýnských podniků, který byl zastoupen starostou a ten se Státním obilním ústavem jednal. V projednávaném případě byl starostou Vilém H. a po názoru soudu odvolacího jest pro spor nerozhodným, zda byl jako starosta zvolen žalovanými, či ustanoven okresní politickou správou, neboť žalovaní funkcí jeho jako starosty používali a tím ho za sdružení za starostu uznávali. Dle bodu 8. instrukce byl starosta povinen Státním obilním ústavem mu přikázané obilí bez prodlení zaplatiti. a dle ujednaného a politickým úřadem schváleného klíče na sdružené mlýny stejnoměrně rozděliti. Za obilí svazem převzaté byl především zodpověděn a ručil starosta, jemuž Státním obilním ústavem přidělené obilí výlučně mělo býti účtováno. Dle jednotlivých smluv se žalovanými uzavřených zavázali se tito od Státního obilního ústavu nebo k jeho příkazu přidělené obilí ku zpracování převzíti a Státnímu obilnímu ústavu hotově zaplatiti. Smlouva stejného obsahu byla též se starostou svazu uzavřena (C). Nelze dovoditi závazek žalovaných ze smlouvy této (C) a instrukce, tím méně pak ze smluv s jednotlivými-žalovanými uzavřených, k solidárnímu zaplacení starostou H-ein převzatého a žalovaným k semletí rozděleného obilí. Neboť každý z majitelů mlýnů prostřednictvím starosty na svůj účet obilí od Státního obilního ústavu k semletí převzal a celý postup manipulace rozdělování a placení obilí byl též dle uzavřených smluv a instrukce Státnímu obilnímu ústavu znám. Uznal-li starosta H., který byl dle bodu 8. odstavce 5. instrukce sám povinen Státnímu obilnímu ústavu platiti, zažalovanou pohledávku v zastoupení svazu, neboli, jak odvolání tvrdí, jménem majitelů mlýnů, mohl za žalované uznati jen jednotlivé jejich závazky. Neboť závazku k solidárnímu zaplacení na straně žalovaných tu není a žalobce ani netvrdí, že solidární závazek jménem jednotlivých žalovaných uznal, takže netřeba se zabývati otázkou, zda by k tomu oprávněn býval. Ustanovení čl. 280 obch. zák. tu použiti nelze, jelikož na straně žalovaných. při převzetí obilí k zpracování nejedná se o obchod.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání uplatňuje dovolací důvody §u 503 čís. 2 a 4 c. ř. s., leč neprávem. Jest omylem, míní-li dovolání, že první soud uznal solidární ručení členů svazu námezdních mlýnů za dluhy svazu na základě smlouvy ze dne 18. ledna 1919, neboť i první soud takovýto závazek ve svých rozhodovacích důvodech popírá a mluví-li dále v důvodech o tomto — Čís. 6096 —
solidárním ručení, supponuje tím proste stanovisko žalující strany, by dovodil, že ani dle smlouvy nestihá žalované solidární ručební závazek, který žalobce proti nim z této smlouvy hledí dovoditi. Dovolání míní dále, že sdružení mlýnu v okresní svazy zakládá se na cis. nař. ze dne 11. června 1916, čís. 176 ř. zák. a že tímto sdružením vytvořen byl poměr, jenž zakládá solidární ručení členů, a dokládá, že ostatně toto ručení lze vyvoditi i z čl. 280 obch. zák., neboť prý rozsah zpracování obilí přesahoval meze řemesla (čl. 272 čís. 1 obch. zák.) a Státní obilní ústav byl protokolovaným obchodníkem. Leč ani k těmto vývodům nelze přisvědčiti, neboť solidární ručení členů nelze vyvoditi ani ze zákona ani ze smlouvy ani i oné skutečnosti sdružení. Vyvozuje-li dovolání ručení členů z toho, že šlo o společenský podnik, který předsedou svazu pěstoval a udržoval obchodní spojení se Státním obilním ústavem, dlužno k tomu poukázati, že podstatným znakem společenského poměru jest, by účastníci jeho sdružili své úkony nebo prostředky k dosažení společného účelu a na společný účet. Tomu tak není, smlouvy Státního obilního ústavu byly ujednávány s každým mlýnem zvláště, žalovaní nepodepsali smlouvy pro celý svaz, jak se v odst. 4. instr. stanoví a z předložené instrukce pro svaz smluvních mlýnů lze poznati, že hlavním důvodem pro utvoření okresních svazů bylo, by Státní obilní ústav a i politický úřad při zásobovací akci úředně súčastněný nemusil jednati s každým jednotlivým mlýnem, by naopak jednání, nutné styky a manipulace byla soustředěna na jeden společný orgán, jímž byl dle instrukcí svazu předseda jeho, pokud se týče jeho náměstek, jehož volba podléhala potvrzení se strany politického úřadu i odbočky ústavu. Dle oboru působnosti předsedy svazu podle inkstrukcí byl tento spíše výkonným orgánem obilního ústavu, jímž hromadně byly obstarávány styky mezi ústavem a smluvními mlýny, které však mezi sebou nebyly v právním společenství a semílaly obilí jim jednotlivě přikazované každý na svůj vlastní účet bez úmyslu na společný zisk, jsouce sdruženy ve svaz jen k vůli soustředění a zjednodušení svého spojení obilním ústavem. Dle instrukcí bylo přidělované obilí výhradně předsedou svazu účtováno, on byl povinen obilí to platiti a na jednotlivé mlýny rozdělovati, za obilí svazu přidělené byl ústavu především on sám zodpověděn a práv, on jedině měl přijímati peníze za mlýnské výrobky od mlýnů dodané a se v příčině nich s mlýny na vlastní nebezpečí účtovati. On nesl plnou zodpovědnost za náležité obstarávání obchodů ve svazu a měl právo od mlýnů žádali kauce, kontrolovati je, shledané závady odstraňovati a o tom případně ústavu podávati zprávy. Instrukce, které s takovou zevrubností stanoví povinnosti předsedy i členů svazu, neobsahují, ač by tak při poměru žalující stranou tvrzeném bylo v první řadě na snadě, nikde ustanovení, z kterého by bylo lze odvozovati podpůrné solidární ručení členů z tohoto jednatelství předsedy svazu vůči obilnímu ústavu a jedině odst. 9 činí revisory solidárně zodpovědnými za zanedbání jejich povinností a tím povstalou škodu. Za tohoto stavu věci nelze předsedu svazu, naposledy H-a, který dle zjištění nižších soudů ostatně nebyl ani členy svazu volen, nýbrž úředně ustanoven, pokládati za plnomocníka a jednatele žalovaných jako členů svazu, tím méně za jejich jednatele ustanoveného pro nějaký společenský podnik jejich a jsou veškeré důsledky, které dovolatel z tohoto domnělého poměru pro solidární ručení žalovaných činí, nepřípadné, nehledíc ani k další okolnosti v nižších stolicích zjištěné, že v době, ze které se žalobní nárok uplatňuje, někteří ze žalovaných nebyli již členy svazu, jiní zase jimi ještě nebyli. Vzhledem k tomu uvádí napadený rozsudek správně, že žalobce mohl by od žalovaných požadovati toliko zaplacení oněch pohledávek, pokud mu proti tomu kterému ze žalovaných vzešly, v tomto směru však žalobce ve sporném řízení návrhu neučinil a takového nároku, jenž by byl vyžadoval vlastního skutkového opodstatnění, neuplatnil, důsledkem čehož jest neoprávněna i další výtka jeho s hlediska §u 503 čís. 2 c. ř. s. vznesená, že jest řízení z této příčiny vadným. Dovolání, jež se jinak poukazuje na správné odůvodnění napadeného rozsudku, bylo tedy úspěch odepříti.